Mexico City se už desítky let pomalu propadá do země. Nová satelitní měření NASA teď ukazují, jak rychle se některé části obří metropole s více než 20 miliony obyvatel posouvají dolů. V některých místech jde podle dat až o více než dva centimetry za měsíc.
Na problém upozorňují už samotné historické budovy v centru města. Metropolitní katedrála na náměstí Zócalo se naklání jedním směrem, přilehlý kostel zase druhým a podobně působí i nedaleký Národní palác. Nejde ale jen o estetický problém starých památek. Propadání poškozuje silnice, potrubí, kanalizaci i podzemní metro.
Nová data přinesl satelitní systém Nisar, společný projekt NASA a Indické organizace pro kosmický výzkum. Dokáže sledovat velmi drobné změny zemského povrchu i přes hustou vegetaci nebo oblačnost. „Nisar posouvá radarová pozorování Země na další úroveň,“ řekl vědec Marin Govorčin z Jet Propulsion Laboratory NASA.
The ground beneath Mexico City is slowly sinking, and now, the NISAR satellite can track it from space.
— NASA Earth (@NASAEarth) April 29, 2026
New data shows parts of the city (in blue) that sank more than half an inch (more than 2 cm) per month from Oct. 2025 to Jan. 2026. pic.twitter.com/5uDM1B9Mwx
Mexico City stojí na někdejším jezerním dně, kde je půda mimořádně měkká. Hlavní příčinou propadání je dlouhodobé čerpání podzemní vody. Když voda mizí z podloží, jílovitá zemina se pod tíhou města stlačuje a povrch klesá.
Podzemní zdroj přitom stále zajišťuje zhruba polovinu vody pro metropoli. Jenže čím více se voda čerpá, tím víc se zmenšuje zásoba pod městem. Hladina podzemní vody podle odborníků klesá asi o 40 centimetrů ročně.
Vzniká tím začarovaný kruh. Propadající se město ničí potrubí, kterým se voda rozvádí, a Mexico City kvůli únikům přichází odhadem až o 40 procent vody. Situaci zhoršují i roky slabších srážek spojené s klimatickou krizí.
Zastavit propadání by podle odborníků znamenalo výrazně omezit čerpání podzemní vody. To je ale pro město složité, protože na ní pořád závisí velká část obyvatel. Inženýr Efraín Ovando Shelley z Národní autonomní univerzity Mexika proto problém shrnul jednoduše: „A když zastavíme čerpání vody, jakou vodu budeme pít?“
