24. února 2022 se zdála invaze na Ukrajinu těžko představitelná, a to i přes nahromaděná ruská vojska u jejích hranic. Ruský prezident Vladimir Putin má při pohledu do historie zálibu v napadání menších a zdánlivě slabších zemí, útok na druhou největší evropskou zemi však pro diktátora představoval potenciálně katastrofickou vyhlídku. Ještě tentýž den začaly na Kyjev padat rakety.
Rusko válkami v Čečensku, Gruzii a Sýrii, stejně jako vojenskými akcemi na Krymu a východní Ukrajině, vytěžilo maximum za relativně nízkou cenu. Putin nepředpokládal, že by tomu v únoru před čtyřmi lety mohlo být jinak. Speciální vojenská operace, jak diktátor a ruské vojenské špičky invazi označují, měla trvat tři dny.
Cílem bylo zničit obranu země, demilitarizovat ji, svrhnout režim prezidenta Volodymyra Zelenského a dosadit do Kyjeva loutkovou vládu. Obsazením Ukrajiny by Rusko získalo ekonomické a energetické bohatství i vliv a jeho armáda s raketami by přímo sousedila s hranicemi Severoatlantické aliance (NATO).
Vladimir Putin’s “special military operation” in Ukraine was meant to last days. Four years on, our charts show that it has cost Russia dearly and delivered little https://t.co/AxpQl3WhU0 pic.twitter.com/P6JgiT0fQZ
— The Economist (@TheEconomist) February 24, 2026
Ruské vítězství na Ukrajině by dramaticky zhoršilo bezpečnostní situaci v Evropě a v zemích sousedících s Ukrajinou by podnítilo strach z války. Znamenalo by jediné: Západ se nepostavil za suverénní stát. Ukázal Kremlu záda jako slabá kořist, pro kterou se stačí jen natáhnout.
Nakonec se však přepočítali Putin i Západ. Všichni se dopustili jedné chyby – podcenili houževnatost Ukrajiny. Kreml navíc nečekal, že se Západ, vyjma proruských satelitů Maďarska a Slovenska, jednotně a odhodlaně postaví za napadenou zemi a začne ji vojensky i finančně podporovat. A to nejen za Ukrajinu, ale i proti němu samotnému.
Západ poslal Moskvě jasný vzkaz. O válku nikdo nestojí, o návrat pod křídla Sovětského svazu jakbysmet. Právě to je cílem Kremlu – posilovat svůj vliv v postsovětských zemích a obnovit moc a slávu SSSR. Finsko a Švédsko reagovaly vstupem do NATO a posílením aliance svými armádami. Evropa zase největším zbrojením od druhé světové války.
Výdaje na obranu rostou pod tíhou nepříliš vzdálené války i tlakem politiky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Vznikla takzvaná koalice ochotných a Francie s Velkou Británií jednají o jaderném odstrašování nezávislém na USA.
Putin chtěl oslabit NATO, ale selhal. Chtěl oslabit Evropu, ale docílil opaku. Chtěl zničit jednotu Západu, ale docílil opaku.
Co tím tedy získal?
Putin sní o navrácení lesku SSSR, místo toho však zavedl Rusko zpět do středověku. Roste počet obětí ruských vojáků na bojišti i ceny potravin v supermarketech. Ruská armáda i ekonomika jsou v koncích. Západní experti a lídři v posledních týdnech tvrdí, že Rusko nemůže válku na Ukrajině vyhrát. Ekonomové zase „lámou hůl“ nad ruskou ekonomikou, které po zhruba čtyřech letech sankcí dochází dech.
Moskva samozřejmě údaje o ztrátách na bojišti a skutečném stavu své ekonomiky nezveřejňuje a snaží se je zakrýt siláckou propagandou. Odhady z různých zdrojů však naznačují temné vyhlídky.
Od začátku invaze padlo nebo utrpělo zranění 1,2 milionu Rusů, odhaduje Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS). Jedná se o největší počet obětí nějaké mocnosti od konce druhé světové války. Zabito bylo podle odhadu CSIS zhruba 350 000 ruských vojáků. To je trojnásobek oproti ztrátám Američanů v každé válce vedené od roku 1945, včetně válek v Koreji, Vietnamu a Afghánistánu.
Nehledě na ztráty Rusko loví muže v ulicích i za hranicemi (Afrika, Indie, Nepál, Thajsko a další země, většinou podvodem) a posílá je v sebevražedných vlnách na smrt. Doma mu totiž lidské zdroje docházejí. Země je na pokraji těžké demografické krize. Tu způsobují jak obrovské ztráty na frontě, tak migrace a klesající porodnost.
Čím horší je ekonomická situace, tím větší je potenciál dalšího poklesu porodnosti a růstu migrace. Rusko přišlo o status atraktivního trhu pro investory. Inflace je vysoká stejně jako úrokové sazby. Potraviny, například okurky, se stávají luxusem pro vyvolené a Putinovi pod nohama začíná tikat bomba. Matky zuří, když se dozvídají o popravách synů vlastními veliteli jen proto, že se odmítli postavit před hlavně ukrajinských kulometů. Lidé jsou zoufalí, když kontrolují cenovky v obchodech.
Rusko musí válku dotovat z finančních rezerv. Ty se však podle expertů tenčí. Ruská ekonomika podle nich nezkolabuje náhle, ale ocitá se ve stále větších a dlouhodobých problémech.
Nabízené bonusy zájemcům o vstup do armády jsou stále dražší, stejně jako odměny pro pozůstalé po mužích padlých na frontě. V průmyslu pak tito muži chybějí. „Nemá kdo obsluhovat stroje. Potřebujeme někde najít 800 000 dělníků,“ napsal ruský deník Nezavisimaja gazeta.
Zatímco Rusko se snaží na očích veřejnosti udržet obraz silné ekonomiky, v zemi se plíživě šíří zavírání podniků, včetně restaurací, a prudce se zvyšují daně. Napětí ve společnosti vzbuzuje i hrozba další mobilizace, která by sice poskytla Moskvě další muže pro hlavně ukrajinských kulometů, dělostřelectva a drony, ale uvrhla by průmysl do ještě větších problémů. Rusko se tak ocitlo v sebedestruktivní spirále.
Aby toho nebylo málo, Rusko selhalo i v ochraně svých spojenců. Když padl režim Bašára Asada v Sýrii a Nicoláse Madura ve Venezuele, nedokázalo je ochránit ani zasáhnout. Když Izrael a USA útočí na Írán, Rusko se zmohlo jen na výzvy ke klidu zbraní. Svého spojence, který mu dodává drony a další vojenský materiál, nedokáže ochránit. Pokud izraelsko-americká vojenská kampaň íránský režim svrhne, bude to pro Kreml velká rána.
Děje se tak v době, kdy se od jeho levné ropy odklánějí pod americkým tlakem Indie i Čína. Rusko přichází i o těch několik málo spojenců, kteří dosud zůstali po jeho boku. Vztah mezi Pekingem a Moskvou je navíc experty označován jako „vztah na oko“. Čína sleduje jen své vlastní zájmy.
Putin tedy válkou na Ukrajině zruinoval ruskou populaci, ekonomiku, prestiž i diplomatické vztahy se světem. Zároveň posílil NATO a Evropu.
Abychom dokreslili tento obraz zkázy, ukrajinské síly přešly do protiofenzyvy a na některých místech postupují. Znovu získaly kontrolu nad územím na severovýchodě a východě Ukrajiny, na frontách u Charkova, Pokrovsku, Novopavlivky a Kostjantynivky, uvádí americký Institut pro studium války (ISW).
