Jednou z nejdůležitějších, a přitom nejméně známých činností dělostřelectva je tzv. „protibateriový boj“. V jeho rámci dělostřelectvo napadá a ničí prostředky nepřítele, které se typicky sdružují do baterií. Jde primárně o systémy protivzdušné obrany a dělostřelectva nepřítele. Ukrajina nyní dostává první dodávky dělostřeleckých raket ATACMS, a tak může ruskou PVO i odpalovací zařízení různých typů konečně napadat účinně a na obrovskou vzdálenost.
Tolikrát zmiňovanou raketu ATACMS vypouštějí z odpalovacího zařízení raketového systému M270 MLRS. Ten se skládá ze dvou základních částí. Pásového podvozku M993, vyvinutého na základě podvozku amerického bojového vozidla pěchoty M2 Bradley (počet pojezdových kol zůstal stejný – šest) a odpalovacího modulu M269. Ten nese dva raketnicové kontejnery uložené vedle sebe. Oba nesou šest raket ráže 227 mm o obvyklé délce 394 cm v rozložení 3×2. Hmotnost plně naloženého vozidla je 24 756 kilogramů, maximální rychlost s pásovým podvozkem M993 činí 64 kilometrů v hodině při dojezdu 480 kilometrů.
Přebíjení přitom neprobíhá za pomoci jeřábu, jak je obvyklé u podobných systémů, například československého RM-70. M270 namísto toho raketový kontejner spustí po použití na zem, a poté se připraví „nabrat“ nový a plně nabitý z korby nákladního automobilu. Na rozdíl od sovětských raketometů totiž munice do raketnic nabíjí zaměstnanci Lockheedu už při výrobě. Kontejnery s raketnicemi se pak používají nejen k odpalování, ale také ke skladování raket.
Balistická raketa MGM-140 ATACMS
Na konci 70. let proběhl ve Spojených státech program technologického demonstrátoru „Assault Breaker“, který si kladl za cíl koncepčně rozvinout myšlenku taktické balistické rakety nesoucí naváděnou submunici. Na výzkum v rámci demonstrátoru v roce 1983 navázal program JTACMS (Joint Tactical Missile System, Společný taktický raketový systém), který spojil dva jiné projekty letectva a pozemních sil. Z něho měl vzejít výkonný pozemní raketový systém s kvalitním koncovým navedením. Verzi Block I armáda testovala mezi lety 1986 a 1989 a po testech systém formálně zavedla do výzbroje jako MGM-140 ATACMS.
Balistická raketa na pevné pohonné hmoty MGM-140 váží 1670 kg a při ráži 610 mm a délce 3962 mm může napadat cíle ve vzdálenosti 160 kilometrů (verze Block I), resp. 300 kilometrů (Block IA). Původní varianta rakety má pouze inerciální navedení, ve verzi Block IA přibyl i korekční přijímač družicového signálu GPS. Raketomet přitom nese dva kusy raket, po jednom v každé ze dvou upravených raketnic.
Bojové nasazení
Do boje se typ ATACMS dostal relativně brzy po svém zavedení. Podle dokumentu, který v dubnu 1992 vydal Pentagon, armáda během operace Pouštní bouře odpálila 32 raket. Následně systém nasadila v Afghánistánu, a zejména v druhé válce v Iráku. Tam podle dokumentů výrobce Lockheed Martin operátoři odpálili už přes 450 raket MGM-140. Do roku 2015 tak bylo v boji celkově použito přes 500 kusů.
Protože řadě uskladněných raket ATACMS právě v těchto letech končí životnost, firma Lockheed Martin pro americkou armádu zajišťuje program SLEP. Ten je má udržet ve výzbroji po delší dobu. Americké ozbrojené síly už mezitím další nové rakety ATACMS neobjednávají a soustředí se na jejich nástupce. Vyvíjí jej firmy Lockheed Martin a Raytheon v rámci požadavku LRPF/PRSM, donedávna ve spolupráci se společností Boeing. Nová raketa by měla být menší, díky čemuž systém MLRS ponese hned čtyři. Zároveň však bude výkonnější. Dostřel 500 kilometrů formálně omezí pouze končící sovětsko-americká smlouva o omezení raket středního doletu. Vzhledem k tomu, že budoucnost této mezinárodní dohody je nejistá, je možné, že program PRSM přinese ještě mnohem výkonnější typy. Spekuluje se například o vývoji nových hypersonických střel s dostřelem přes 1600 kilometrů.
HIMARS
Na konci 90. let, v ovzduší všeobecného ukončování vývoje těžkých vojenských systémů a jejich nahrazování lehčími, začala vznikat ve spolupráci firem BAE Systems a Lockheed Martin odlehčená verze M270. Nazývá se M142 HIMARS, což je akronym sousloví „High Mobility Artillery Rocket System“, „Dělostřelecký raketový systém vysoké mobility“. Jak se ukázalo, byl to prozíravý tah, kvůli strategické mobilitě v expedičních válkách první dekády 21. století. Ta byla důležitější než silné pancéřování.
M142 HIMARS tvoří jedna šestihlavňová raketnice systému MLRS, umístěná na standardním pětitunovém nákladním automobilu M1140 rodiny FMTV. Stejně jako MLRS, i HIMARS může odpalovat balistické rakety ATACMS. Vzhledem k použití jediné raketnice však samozřejmě pouze jednu, poté je nutno nabít další.
Hmotnost nového systému se podařilo stlačit až na 10 900 kilogramů. To dává možnost mnohem rychlejší přepravy po vlastní ose (maximální rychlost vzrostla na 85 kilometrů v hodině). Také to ale umožňuje přepravovat zbraň standardním středním dopravním letounem C-130 Hercules. Raketomet HIMARS americká armáda nasadila v Afghánistánu, Iráku i Sýrii. Kromě tradičních blízkovýchodních odběratelů ho objednaly i Rumunsko a Polsko.
ATACMS na Ukrajině
O rakety MGM-140 do svých HIMARSŮ žádali Ukrajinci už dávno, svůj tlak vystupňovali v posledních měsících. Ještě v srpnu letošního roku mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ihnat prohlásil: „Musíme se naučit ničit ruské útočné prostředky přímo na místě, odkud je vypouštějí. K tomu potřebujeme prostředky a nástroje, přesné zbraně dlouhého dosahu. Systém ATACMS, letouny F-16, které mohou ničit nepřátelské raketové systémy, jako je Bastion, ruské válečné lodě Černomořské flotily atd. Jinými slovy, nosiče těch raket, které neustále útočí na Ukrajinu.“
Na rozdíl od všech ostatních prostředků dalekého napadení totiž raketomet HIMARS vyzbrojený systémem ATACMS potřebuje jen minimální přípravu. Střela se po odpálení přiblíží k určeným souřadnicím rychlostí Mach 3. Dosažení cíle na maximální vzdálenost pak trvá přibližně 6 až 7 minut. Tento důležitý rozdíl umožní systému ATACMS zasáhnout například Ihnatem zmiňovaný raketový systém Bastion. To za předpokladu, že jej pozorovatelé našli při přípravě k odpalu. Tedy dříve, než stihne sklopit odpalovací raketnice a opustit místo odpalu.
❗️Na letišti v okupovaném Berďansku byla údajně nalezena submunice M74 z balistických raket 🇺🇸ATACMS. To by znamenalo, že 🇺🇦Ukrajina už je má a používá. pic.twitter.com/HJGcLdisTn
— Jiří Vojáček (@carramba66) October 17, 2023
S přihlédnutím k tomuto faktoru je ATACMS stále nenahraditelným a nejúčinnějším prostředkem „alternativní protivzdušné obrany“. Takovým, který Ukrajina potřebuje k ochraně svých měst před ruským dalekonosným ostřelováním. A jak ukázalo nasazení tohoto systému na letišti v Berdjansku, když se použije správně, bude do budoucna neocenitelným pomocníkem ukrajinského úsilí.
