V čem spočívá budoucnost českého stavebnictví? Budou příští stavby kombinované, prefabrikované nebo modulární? Jakým způsobem už tyto stavby v Česku vznikají a jak fungují v zahraničí? A co umožňuje domácí legislativa, případně co by umožňovat mohla a měla? O všem byla diskuze u kulatého stolu, kterou pořádal Svaz podnikatelů ve stavebnictví ve spolupráci s ČTK Connect.
Debaty, vysílané v přímém přenosu na YouTube se zúčastnili prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) Jiří Nouza, předseda Technologické agentury ČR (TA ČR) Petr Konvalinka, zástupce ředitele Národního centra stavebnictví 4.0 (NSC 4.0) Michal Mára a pedagog a vědecký pracovník Českého vysokého učení technického – Univerzitního centra energeticky efektivních budov (UCEEB) Petr Kuklík. Pořad byl zároveň pozvánkou na konferenci, která se uskuteční středu 18. září na veletrhu For Arch a bude se zabývat právě kombinovanými, prefabrikovanými a modulárními stavbami.
Úvodní část obstaralo téma digitalizace stavebního řízení a dění, které se kolem této změny rozpoutalo. „Já považuji za daleko větší problém to, že tento systém nefunguje pro úřady než to, že byly potíže na straně žadatelů. Vzniká riziko právní nejistoty z toho, jak ty úřady rozhodují,“ konstatoval v této souvislosti Jiří Nouza.
Co se týče budoucnosti stavebnictví a staveb samotných, měly podle Petra Kuklíka spočívat v především v tzv. kombinovaných stavbách. „V situaci, kdy budeme používat všechny stavební materiály. Rozumí se ocel, beton, dřevo. Z každého materiálu si vezmeme to, co je mu vlastní a v čem nám může být užitečný,“ vysvětlil Petr Kuklík.
Hlavně dřevo a jeho použití se v současnosti dostává do jiné roviny, než tomu bylo dosud. „Máme špičkové (dřevěné) materiály, které se pevností blíží betonu, jako je třeba vrstvené dřevo. Když stavíme na bázi dřeva v kombinaci s betonem, můžeme rychlost výstavby zkrátit zhruba o třetinu. Ale samozřejmě nikdy nebudeme moci dělat vysoké dřevostavby jenom ze dřeva. Ten beton tam musí být,“ uvedl dále Kuklík.
Michal Mára z NSC 4.0 soudí, že se stavebnictví nachází na rozcestí. „Čeká ho nebývalá obroda. Těch důvodů je několik. Jeden je ta materiálová část, kdy začneme více používat opravdu všechny dostupné materiály. Jsme národ cihlářů a betonářů. Teď začneme používat další materiály v podobě kombinovaných staveb s využitím dřeva, nebo to budou další vrstvené materiály, případně mix těchto materiálů. Rovněž nás čeká příchod automatizace, digitalizace a robotizace,“ připomněl Michal Mára.
Jiné budou i konstrukční systémy. „Nejenom ten materiál, ale i jeho využití. Pandemie ukázala, jak se dá přizpůsobit. Třeba využití kancelářských prostor, kdy se některé takové prostory dokázaly v relativně krátké době přestavět nebo přeorientovat na bytovou výstavbu. Takový přístup bude zásadní pro investory,“ zmínil Michal Mára. „Půjde o změnu mentality,“ dodal.
Petr Konvalinka z TA ČR podtrhl, že prefabrikáty nesmíme vnímat tak, že z nich budou nové paneláky. „Budeme využívat toho, že se ve výrobnách budou vyrábět části staveb, které se budou montovat na stavbě. Ta výstavba bude potom mnohem rychlejší. Stane se tak za využití techniky, která může být ve formě robotů nebo nějakých manipulátorů a apod. Myslím, že končí období, kdy budou lidi klást cihly na cihlu a omítat stěny ručně. A to myslím, že je zcela nasnadě,“ shrnul Petr Konvalinka.
Sestřih věnovaný konkrétní budoucnosti stavebnictví a staveb v Česku můžete zhlédnou ZDE:
Rezervy stále spočívají v legislativě, která by šla ruku v ruce s dobou a neomezovala tvořivost projektantů a stavbařů.
Rubem efektivnějšího využívání stavebních materiálů a rychlejších stavebních postupů však může být výsledná cena. Levnější to určitě nebude, shodují se experti. Realitou je opak. „U kombinovaných staveb, kdy se využívá dřevo a beton, jsou náklady přibližně pět až 15 procent vyšší. Je to dáno tím, že jde o prvotní projekty a stavební trh se s nimi seznamuje,“ řekl Michal Mára s tím, že nové technologie jsou obecně dražší než ty standardní. „Zároveň platí, že se díky novým postupům dá ušetřit čas, což se promítne do úspory provozních nákladů,“ podotkl.
Jiří Nouza zdůraznil, že výsledný účet zaplatí celá společnost – v zájmu technologického pokroku a udržitelnosti staveb. „Upřímně, není pro mě argumentem, že na to budeme mít peníze z povolenek. Bavíme se o stavebnictví, které je zatížené povolenkami: platí je cihláři, oceláři, cementárny. Vybíráme peníze od nás všech. Já neříkám, že to je špatně, jen si to musíme uvědomit. Ten finální produkt prostě levnější nebude.“
Petr Konvalinka doporučuje kompenzaci v podobě důrazu na snižování už zmíněných provozních nákladů. „To je efekt, ke kterému máme směřovat. A současně je nutné poprat se s některými věcmi, se kterými se naše ekonomika a stát vypořádávají docela dobře. Před několika lety, když někdo mluvil o fotovoltaické elektrárně na střeše rodinného domu, tak tam byl problém v tom, že přenosová soustava na to nebyla připravená. Dneska už takových instalací jsou tisíce. To jsou výzvy pro stát, politiky a inženýry. Česká legislativa na základě (evropské) směrnice o energetické náročnosti by měla být hotová do konce roku 2026,“ nastínil šéf TA ČR.
O schopnosti stavební branže připravit se na změny Jiří Nouza nepochybuje. „Jsem skoro na sto procent přesvědčen, že ti, kteří to budou projektovat, nebo ti, kteří to budou stavět, se s těmi technologickými požadavky vyrovnají. Budou po vědecko-technické základně chtít, aby jim nabídla řešení. Myslím, že ta řešení existují, a je to jen o tom, aby se to přeneslo z laboratoře do praxe.“
