Julie Šenkeříková

V horní části Spencerova zálivu v Jižní Austrálii letos potápěči napočítali jen 44 obřích australských sépií. Ještě loni jich tam bylo více než 63 000 a v některých letech se jejich počet vyšplhal až ke stovkám tisíc. Za mimořádným propadem může stát rozsáhlý toxický vodní květ, který zasáhl tamní mořské prostředí.

Glyfosát, účinná látka používaná v herbicidech k hubení plevelů, může včelám škodit i v dávkách, které je přímo neusmrtí. Výzkumníci zjistili, že po pouhých třech dnech vystavení tomuto herbicidu se aktivita včel při hledání potravy snížila o 13 procent. Současně se změnilo složení chemických látek v jejich mozku, které souvisejí s jejich chováním.

Zemědělství zabírá více než 40 procent obyvatelné pevniny a výrazně ovlivňuje klima i stav přírody. Dopady ale nejsou rozloženy rovnoměrně. Přibližně dvě třetiny ztrát biodiverzity a přirozeného ukládání uhlíku vznikají jen na třetině zemědělské půdy.

Motýli po celém světě stále častěji mění oblasti, ve kterých žijí. Některé druhy se šíří do nových míst, jiné ze svých původních stanovišť mizí nebo se stěhují do vyšších nadmořských výšek. Rozsáhlý výzkum ukazuje, že hlavním důvodem jsou rostoucí teploty a častější výkyvy počasí. Změny zároveň naznačují, že se proměňují celé ekosystémy.

Karibské pobřeží, Mexický záliv i část Atlantiku letos zasáhl mimořádně rozsáhlý výskyt hnědých mořských řas rodu sargassum. Na plážích se hromadí miliony tun biomasy, která po vyplavení rychle zahnívá, zhoršuje kvalitu vody, omezuje život mořských organismů a zároveň působí značné problémy turistickým oblastem závislým na návštěvnících.

V odlehlých horách Tchaj-wanu se ukrývají pralesy, které patří k nejcennějším lesním ekosystémům na světě. Vědcům se po letech náročného pátrání podařilo objevit jedli tchajwanskou vysokou 84,1 metru, která je dnes považována za nejvyšší známý strom ve východní Asii. Výzkum zároveň odhalil rozsáhlé porosty obřích stromů s mimořádnou schopností ukládat uhlík.

Uzavření Hormuzského průlivu po vypuknutí války mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vytvořilo nečekané ekologické riziko. Více než 1 500 obchodních lodí zůstalo měsíce stát na místě, což umožnilo, aby se jejich trupy pokryly rozsáhlými společenstvy mořských organismů. Jakmile se lodní doprava obnoví, mohou se tito nezvaní cestující dostat do přístavů po celém světě.

Středozemní moře se rychle otepluje a jeho proměna už výrazně mění zdejší ekosystémy. Původní druhy ustupují invazním rybám, některé populace se hroutí a rybáři přicházejí o úlovky, na které byli po generace zvyklí.

U pobřeží západoafrického Beninu se podařilo znovu objevit korálový útes, který vědci považovali za ztracený. Ekosystém ukrytý více než 50 metrů pod hladinou zůstal navzdory desetiletím bez výzkumu živý a hostí pestrou škálu korálů i ryb.

Mrtví čmeláci na chodnících nejsou v létě ničím neobvyklým. Část z nich umírá přirozeně na konci svého krátkého života, stále větší roli ale hrají také vlny veder, úbytek přirozeného prostředí a používání pesticidů. Kombinace těchto faktorů může oslabovat celé populace důležitých opylovačů.

Evropu letos zasáhlo mimořádně silné sucho, které nevzniklo jen kvůli nedostatku srážek. Rekordní vedra výrazně zvýšila odpařování vody z půdy, řek i vegetace a urychlila vysychání krajiny. Důsledky jsou patrné v zemědělství, energetice i vodním hospodářství.

Mikroskopický život na Velkém bariérovém útesu je mnohem rozmanitější, než se dosud předpokládalo. Vědcům se podařilo zmapovat rozsáhlé společenství mikroorganismů, které tvoří základ fungování celého ekosystému. Výzkum odhalil stovky dosud neznámých druhů bakterií i statisíce různých virů a může pomoci lépe sledovat zdravotní stav korálových útesů.

Sladkovodní ekosystémy čelí současně rostoucím teplotám i chemickému znečištění. Nový experiment ukazuje, že právě kombinace těchto dvou vlivů může výrazně proměnit potravní vztahy mezi vodními organismy, zpomalit rozklad organické hmoty a narušit koloběh živin. Zároveň se ukázalo, že dopady nejsou stejné po celý rok, ale výrazně se liší mezi zimou a létem.

Úbytek opylovačů už dávno nesouvisí jen s úbytkem přirozeného prostředí, pesticidy nebo změnou klimatu. Do popředí se dostávají i dosud méně sledované hrozby, jako jsou mikroplasty, znečištění ovzduší, zbytky antibiotik nebo umělé osvětlení. Odborníci zároveň upozorňují, že právě včasné rozpoznání těchto rizik může výrazně pomoci při ochraně včel, čmeláků, motýlů i dalších druhů, na nichž závisí fungování ekosystémů i zemědělství.

Množství kyslíku ve světových oceánech, jezerech, řekách i pobřežních vodách postupně klesá. Tento proces ohrožuje vodní organismy, narušuje fungování ekosystémů a může oslabit přirozené mechanismy, které pomáhají regulovat klima na Zemi.

Po celém světě existují desítky tisíc kilometrů čtverečních korálových útesů, které mají schopnost odolávat dopadům klimatických změn a zotavit se po poškození. Nová identifikace těchto odolnějších míst může pomoci lépe zaměřit ochranu jednoho z nejohroženějších mořských ekosystémů.

Stoupající hladina moře, oteplování oceánů, znečištění i úbytek pobřežních mokřadů zhoršují podmínky pro tažné bahňáky na severovýchodním pobřeží Brazílie. Ptáci, kteří každoročně urazí desetitisíce kilometrů mezi Jižní a Severní Amerikou, přicházejí o klíčová místa k odpočinku i získávání potravy. Vědci zároveň upozorňují, že stejnými změnami trpí i místní ekosystémy a komunity závislé na pobřeží.

Populace tichomořských šedých velryb se během několika let propadla téměř na polovinu. Hlavní příčinou je úbytek potravy způsobený oteplováním Arktidy a rychlým mizením mořského ledu. Ochránci přírody proto žádají, aby byl druh znovu zařazen mezi ohrožené.

Schopnost lesů pohlcovat oxid uhličitý může být v příštích desetiletích výrazně nižší, než předpokládají současné klimatické modely. Nový výzkum naznačuje, že vyšší teploty a sušší vzduch zpomalují růst stromů, i když nadále probíhá fotosyntéza. To může snížit množství uhlíku, které lesy dlouhodobě ukládají.

Čmeláci patří mezi nejvýznamnější opylovače zemědělských plodin i volně rostoucích rostlin. Nový výzkum ukazuje, že sulfoxaflor, běžně používaný pesticid proti savému hmyzu, může narušovat jejich rozmnožování už při nízkých dávkách. Změny se projevily přímo v aktivitě genů spojených s reprodukcí, což by při dlouhodobém působení mohlo přispívat k úbytku čmeláčích populací.