Obnova stromů na březích řek může pomoci lososům obecným zvládat horká léta. Výzkum na kanadské řece Dartmouth ukázal, kde by výsadba nejvíce omezila sluneční záření dopadající na vodu. Další tým hledal způsob, jak odhadnout velikost chladnějších míst, která rybám poskytují ochranu při vysokých teplotách.
Lososi obecní jsou přizpůsobeni životu ve studené vodě. Nejlépe rostou při teplotách pod 20 °C, zatímco při překročení přibližně 20 až 23 °C se u nich objevují známky fyziologického stresu. Ten může narušit jejich růst, příjem potravy i rozmnožování. V řekách kanadského Québecu přitom letní teploty vody stále častěji dosahují hodnot, které tyto ryby ohrožují.
Na oteplování vody se podílí teplota vzduchu, průtok i přísun podzemní vody. Jedním z hlavních zdrojů letního ohřívání je však sluneční záření. Tam, kde lidská činnost poškodila porosty na březích, dopadá na hladinu více slunce. Návrat stromů může zastínění obnovit, jeho přínos ale není všude stejný.
Výsadba má největší přínos na vybraných místech
Vědci z výzkumného centra INRS na řece Dartmouth na poloostrově Gaspé zkoumali, jak okolní vegetace a terén ovlivňují množství slunečního záření dopadajícího na vodu. Využili laserové skenování LiDAR, které umožňuje vytvořit podrobný trojrozměrný obraz krajiny včetně stromů. Zmapovali řeku a její okolí po jednotlivých metrech a výsledky modelování porovnali s naměřenými teplotami vody.
Rozdíly mezi jednotlivými úseky byly výrazné. Některé úzké, mělké a málo zastíněné části přijímaly v přepočtu na objem vody až pětadvacetkrát více sluneční energie než jiné části řeky. Právě taková místa mohou být během letních veder zvlášť citlivá na oteplování.
Tým následně simuloval obnovu třicet metrů širokého pásu stromů s korunami ve výšce nejméně dvanácti metrů. Scénář se týkal pouze úseků s poškozenou břehovou vegetací. V některých místech model ukázal snížení slunečního záření přijímaného vodou téměř o 40 %. Jde o výsledek simulace zastínění, nikoli o naměřený pokles teploty po výsadbě.
Na Dartmouthu vycházely jako nejvhodnější k obnově především úseky na horním toku a některé přítoky. Díky těmto mapám lze peníze na výsadbu stromů využít tam, kde jejich stín nejvíce pomůže udržet vodu chladnější.
Chladnější přítoky poskytují lososům ochranu
Další možností je chránit místa, kde do hlavního toku přitéká chladnější voda. Pod soutokem tak mohou vznikat oblasti s nižší teplotou, které některým vývojovým stadiím lososů pomáhají přečkat období příliš teplé vody.
Výzkumníci v samostatné práci modelovali rozlohu těchto potenciálních úkrytů na více místech v québeckých řekách. Porovnali dva statistické postupy. Jednodušší model ukázal, že velikost chladnějších míst souvisí se šířkou hlavní řeky a rozlohou území, ze kterého voda stéká do přítoku.
Jednodušší model dokázal vysvětlit přibližně 53 % rozdílů ve velikosti chladnějších míst. Druhý postup posuzoval menší a větší oblasti zvlášť a vysvětlil přes 70 % rozdílů. Pracoval ale s více údaji a mohl být příliš přizpůsoben zkoumaným lokalitám, takže jinde nemusí fungovat stejně dobře. Autoři proto výsledky považují za první krok a očekávají zpřesnění s větším množstvím měření.
Odhady mají správcům řek pomoci vybrat větší a stabilnější chladné oblasti, které je třeba chránit. Mapování zastínění zase ukáže, kde má největší smysl obnovovat stromy podél břehů. Ochrana těchto míst spolu s výsadbou může omezit letní ohřívání vody a zachovat lososům vhodné podmínky pro život i během horkých období.
