Ani zdravé lesy v národních parcích nemusí ptákům zajistit vhodné podmínky k životu. Američtí vědci zjistili, že pro jejich výskyt je často důležitější stav okolní krajiny než samotné chráněné území. Ochrana ptáků by se proto měla zaměřit také na lesy za hranicemi parků.
Do Severní Ameriky každoročně přilétá přibližně 3,5 miliardy ptáků, kteří zde hledají vhodná místa k hnízdění. Národní parky jim poskytují útočiště, ale jejich ochrana nemusí stačit. Vědci z Michiganské státní univerzity zjistili, že pro většinu zkoumaných lesních druhů hraje zásadní roli také prostředí mimo hranice chráněných oblastí.
Výzkumný tým vedený ekoložkou Elise Zipkin a doktorandkou Brunou Amaral analyzoval údaje o ptácích z osmi chráněných území spravovaných americkou Správou národních parků na severovýchodě Spojených států. Vycházel ze 17 let sledování v období od roku 2006 do roku 2023. Dobrovolníci během hnízdní sezony každoročně navštěvovali stejná místa a zaznamenávali ptáky podle zpěvu a dalších hlasových projevů.
Okolní lesy rozhodují o výskytu ptáků
Vědci sledovali 16 lesních druhů a porovnávali stav vegetace v bezprostředním okolí jejich výskytu, v jednotlivých parcích i v širší krajině. Zaměřili se například na hustotu stromů, množství keřů nebo zastoupení vzrostlých porostů.
Ukázalo se, že různé druhy mají odlišné nároky. Některým vyhovují hustší keřové porosty, jiné dávají přednost lesům s mohutnými stromy. Podmínky v okolní krajině však často ovlivňují jejich výskyt více než samotná struktura lesa uvnitř parku.
„U většiny z 16 zkoumaných ptačích druhů byl stav lesů mimo parky nejdůležitějším faktorem určujícím pravděpodobnost jejich výskytu,“ vysvětlila Amaral.
Podle vědkyně tak může být i dobře zachovalý národní park pro některé druhy nedostatečný, pokud jej obklopuje poškozená nebo výrazně pozměněná krajina. Význam okolních lesů může souviset také s mladými ptáky, kteří po opuštění hnízda postupně získávají samostatnost a před podzimním tahem se přesouvají do dalších oblastí.
Výsledky jsou důležité zejména proto, že početnost severoamerických lesních ptáků dlouhodobě klesá. Populace druhů obývajících lesy na východě kontinentu se podle jednoho z odhadů za posledních padesát let zmenšily o 17 %. Úbytky přitom pokračují i na některých chráněných územích.
K ochraně ptáků mohou přispět i soukromé pozemky
Národní parky přesto zůstávají důležitým útočištěm. Poskytují ptákům prostředí s menším tlakem lidských aktivit, například výstavby nebo lovu. Samotné hranice chráněného území však nezaručují, že budou mít ptáci dostatek vhodných stanovišť ve všech fázích svého života.
Zlepšení podmínek přitom nemusí záviset pouze na státních institucích. Pomoci mohou také vlastníci soukromých pozemků, zemědělci nebo obyvatelé obcí v blízkosti chráněných oblastí. Význam má například zachování stromů a keřů, obnova lesních porostů nebo vytváření přírodních ploch, které ptákům usnadňují pohyb krajinou.
„Tento výzkum ukazuje, že cokoli lidé udělají pro to, aby jejich zahrady, farmy a další soukromé pozemky byly přívětivější pro ptáky, může prospět i chráněným oblastem,“ zdůraznila Zipkin.
Výsledky tak podporují širší přístup k ochraně přírody, při němž se národní parky nevnímají jako izolovaná území. Důležité je také zachování přírodních stanovišť v jejich okolí a propojení jednotlivých lesních porostů. Právě tato opatření mohou zlepšit podmínky pro dlouhodobé přežití lesních druhů ptáků.


