V povodí Bajkalu přibývá vody, hladina jezera stoupá a okolní krajina se zelená. Obrat po desetiletích vysychání začal kolem roku 2017. Souviset může se změnami proudění vzduchu, které do oblasti přivádějí více vláhy.
Sibiřský Bajkal zadržuje přibližně pětinu světových zásob nezamrzlé povrchové sladké vody. Objemem je tak největším sladkovodním jezerem na Zemi. Jeho povodí ale během 20. století opakovaně zasahovalo sucho, které vyvolávalo obavy o místní přírodu i zásobování obyvatel vodou. V posledních letech se situace začala obracet.
Letokruhy zachytily změny za více než tři století
Vědci z Jünnanské univerzity a dalších pracovišť hledali odpověď na otázku, nakolik je současný vývoj výjimečný. Pomohly jim borovice rostoucí v okolí jezera. Šířka jejich letokruhů odráží podmínky, ve kterých stromy rostly, a umožňuje tak nahlédnout i do období, z nichž chybějí pravidelná měření průtoků.
Tým spojil nové vzorky dřeva s údaji z mezinárodní databáze a sestavil rekonstrukci za roky 1682 až 2024. Nezkoumal přitom pouze přítok Selengou. Zohlednil také odtok Angarou, aby získal širší obraz o pohybu vody v jezerním systému.
Badatelé zjistili, že přibližně polovina všech mimořádně suchých let v této rekonstrukci připadla na období od roku 1900. Výrazný pokles průtoků nastal také mezi lety 1995 a 2016. Následovalo však prudké zotavení, které bylo v období 2017 až 2024 nejvýraznější za celých sledovaných 343 let.
Rekonstruovaný průtok se v posledním desetiletí dostal přibližně na 145 % dlouhodobého průměru, tedy asi o 45 % nad něj. S tímto vývojem se shodují i další pozorování: hladina Bajkalu stoupá a vegetaci v povodí se daří lépe. Výzkum zároveň ukázal, že vlhčí období mohou nastupovat rychle, zatímco vysychání bývá pozvolnější a vytrvalejší.
Více vláhy přinášejí změny počasí
Možné vysvětlení leží i daleko od samotného jezera. Vědci spojují obnovu vodních poměrů se změnami teploty mořské hladiny a rozsahu ledu v Beringově, Čukotském a Ochotském moři. Regionální zpomalení oteplování a ústupu mořského ledu mohlo ovlivnit proudění vzduchu a podpořit přenos vláhy směrem k Bajkalu.
Neznamená to, že by se zastavovalo globální oteplování. Jde o regionální výkyv spojený s přirozenou proměnlivostí klimatu. Souvislost mezi oceánskými podmínkami a srážkami v povodí navíc potřebuje další ověření pomocí klimatických modelů.
Opatrnost je namístě i při hodnocení samotného zotavení. Odhady průtoků pro roky 2015 až 2024 vycházejí z letokruhů a přesahují období, pro které měli badatelé k dispozici přímá měření použitá při sestavování modelu. Rostoucí hladina a zelenější krajina výsledky podporují, zatím ale není jasné, jak dlouho příznivější podmínky vydrží.
Hospodaření s vodou proto musí počítat s návratem sucha i s prudkými přechody do vlhčích období. Důležitou roli může sehrát obnova mokřadů v deltě Selengy. Ty nejen zadržují vodu, ale také poskytují útočiště mnoha druhům rostlin a živočichů. Jejich ochrana tak může přispět k zachování jedinečného ekosystému Bajkalu.


