FW de Klerk, poslední vůdce Jihoafrické republiky z dob apartheidu, zemřel ve věku 85 let. Zasloužil se o ukončení rasové segregace. Informuje o tom CNN.
De Klerk zemřel ve svém domě na nádor pohrudnice, oznámila ve čtvrtek jeho nadace. Byl laureátem Nobelovy ceny míru společně s Nelsonem Mandelou, s nímž společně ukončil éru apartheidu.
De Klerk propustil Mandelu, svého pozdějšího nástupce, z vězení a pracně vyjednal přechod k demokracii. Ukončil desítky let trvající segregační systém, který po generace udržoval bělošskou menšinu v Jihoafrické republice u moci nad černošskou většinou. Oba muži se v roce 1993 podělili o cenu míru za úsilí o ukončení této politiky, ale de Klerk zůstal v JAR kontroverzní postavou ještě dlouho poté, co opustil politiku.
FW de Klerk osvobodil Mandelu a podělil se s ním o Nobelovu cenu míru. Foto Reuters 
I po svém odchodu z politiky byl FW de Klerk v JAR kontroverzní postavou. Foto Reuters
Exprezident byl hluboce konzervativním politikem, jehož strana dlouho podporovala apartheid. Svůj politický klan ale překvapil a během své pětileté vlády v Jihoafrické republice se stal nepravděpodobným hybatelem změn. V historickém projevu při otevření parlamentu v roce 1990 fakticky oznámil počátky nové země. Ohromenému národu prozradil, že osvobodí Mandelu, legalizuje skupiny bojující proti apartheidu, ukončí výjimečný stav v zemi a bude jednat o ukončení rasové nerovnosti v zemi.
Složitý vztah s Mandelou
De Klerkova politická proměna, kterou vyvolalo zhoršující se rasové napětí a hrozící možnost občanské války, vedla k tomu, že ho někteří konzervativní zákonodárci označili za „zrádce“. Znamenalo to také začátek dlouhých a napjatých jednání. Během nich se mezi de Klerkem a Mandelou vyvinul složitý vztah, který občas připomínal přátelství, ale častěji byl napjatý, zatrpklý a nepřátelský.
V roce 1993 de Klerk a další představitelé ratifikovali novou ústavu, která formálně ukončila desetiletí rasové segregace v Jihoafrické republice. De Klerk poté prohrál s Mandelou první multirasové, plně demokratické volby v Jihoafrické republice a ujal se funkce v nové vládě.
Po odchodu z politiky se však vyjádřil k éře, kterou pomáhal ukončit, v řadě rozporuplných komentářů a zanechal po sobě v Jihoafrické republice komplikované dědictví.
Arcibiskup Desmond Tutu ve čtvrtek vzdal hold svému krajanovi a řekl, že „rozpoznal okamžik pro změnu a projevil vůli jednat“.
„Bývalý prezident byl v Jihoafrické republice historickou, ale složitě přijímanou postavou,“ uvádí se v prohlášení Tutuova úřadu. „Ačkoli někteří Jihoafričané těžko přijímali celosvětové uznání pana de Klerka, sám pan Mandela ho chválil za jeho odvahu, s níž dotáhl proces politické transformace země do konce.“
„Konvertita“
De Klerk vyrostl v rodině významných afrických politiků. Jeho otec Jan de Klerk byl v 60. letech 20. století konzervativní politickou špičkou a v roce 1975 se krátce stal úřadujícím prezidentem. Sám FW de Klerk před započetím politické kariéry pracoval jako právník na řadě ministerských postů.
Vzhledem ke svému původu a neochvějnému konzervatismu byl považován spíše za obstrukcionistu než za revolucionáře. Krutá realita apartheidu však vedla k násilí, vysídlování a rostoucí opozici a de Klerk nakonec uznal, že je třeba změnit kurz.
V rozhovoru pro CNN z roku 2012 se označil za konvertitu. „Naším cílem nebyla separace ale rovnost, to se ale nepovedlo,“ promluvil o apartheidu. „Měli jsme jít mnohem dříve s proudem, když se Afrikou prohnal vítr změn,“ připustil tehdy.
