Zatímco válka na Ukrajině probíhá už čtyři roky, americký prezident Donald Trump nedokázal vyjednat slibovaný mír, a místo toho si dělá, co chce, bez ohledu na světový řád. Posílá tím jasný vzkaz Číně a Rusku. „Můžete si taky dělat, co chcete“. Evropští představitelé hovoří o existenční hrozbě pro Severoatlantickou alianci (NATO) a nebezpečí rozpadu světového řádu.
Na přelomu roku se vyostřilo geopolitické napětí, když Trump nařídil úder na Venezuelu a unesl tamního diktátora Nicoláse Madura. Jeho režim byl nenáviděný a tamní obyvatelé (včetně těch žijících v zahraničí) americkou operaci právem oslavovali. Trumpovo rozhodnutí nicméně vzbudilo i vlnu kritiky. Napadl totiž suverénní stát.
Mexiku i Kubě pak rovněž adresoval výhružky a svou pozornost zaměřil na Grónsko – autonomní ostrovní území Dánska, které považuje za strategicky i ekonomicky důležité pro americkou národní bezpečnost, a jež spadá pod kolektivní obranu NATO. Trump vystavil evropské lídry šokové terapii, když nevyloučil vojenský zásah. Na Grónsko se vztahuje 5. článek o kolektivní obraně.
"The hope is that if at one moment Russian people have to choose between the television and the refrigerator, the refrigerator will win." Read @holger_r's great interview with Estonian Foreign Intelligence (EFIS) top analyst Andres Vosman. @VSquare_Project https://t.co/NPpzStgS5D
— Szabolcs Panyi (@panyiszabolcs) January 20, 2026
Nakonec něco takového přeci jen vyloučil, Grónsko si však stále nárokuje a vyvolává tím pnutí uvnitř NATO. A zároveň svým přístupem potichu odsouhlasil ruskou anexi Krymu a dalších ukrajinských území, které si Moskva neprávem nárokuje.
Tohle všechno se děje po loňských rozhovorech o míru na Ukrajině, k nimž nebyla Evropa přizvána a hrála pouze druhé housle.
Nejnovější kolo rozhovorů skončilo v sobotu v Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech. Nepřineslo žádný posun, jen stanovilo body k projednání na dalším setkání ukrajinské, ruské a americké delegace, které by se mohlo podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského uskutečnit další týden.
Ve prospěch Ruska
Tohle všechno hraje ve prospěch Ruska. Trump do hry vrací globální politiku založenou na dělení sfér moci, přičemž bezhlasně odsouhlasil politiku Moskvy. Navíc uvrhnul transatlantické vztahy do nejistoty a napětí, čímž oslabil pozici NATO. Přesně to ruský diktátor Vladimir Putin chce.
Současná geopolitická situace je ideální pro ruský útok na některý z pobaltských států, varoval Institut černomořských strategických studií, který v minulosti předpověděl anexi Krymu a identifikoval signály blížící se invaze na Ukrajinu. Jeho ředitel Andrij Klymenko vyzval pobaltské státy k připravenosti.
Klymenko své tvrzení obhajuje ruskou agresivní rétorikou namířenou na pobaltské státy a pošramoceným egem Putina. Ten se prakticky stal „zvířetem zahnaným do kouta“, i když se vždy prezentoval jako „hlavní alfa samec“. Stal se tak nebezpečnějším a nepředvídatelnějším.
„V zásadě mu zbývají dvě možnosti: anexe Běloruska nebo nějaké kroky vůči Estonsku či Litvě,“ řekl Klymenko.
Nejde ale jen o výše řečené spouštěče napětí. Znepokojivá je i nová obranná strategie USA, důrazně proklamující změnu priorit americké obrany. V ní se píše, že Evropa musí nést větší tíhu zodpovědnosti za vlastní obranu s tím, že je dost silná k tomu, aby si s Ruskem poradila.
Počítá i se snížením počtu amerických vojáků na starém kontinentu, což je krok vnímaný evropskými představiteli a experty jako rizikový, zejména uprostřed současného napětí a pokračující ruské války.
V neprospěch Ruska
Vyjádřil se k tomu i bývalý zástupce šéfa estonské zahraniční rozvědky Andres Vosman, v současnosti velvyslanec v Izraeli. Ve své funkci zodpovídal za analýzu zpravodajských informací o Rusku, má tedy vhled do fungování ruské společnosti i chování ruské vlády a armády. Nemyslí si, že Putin útok na Pobaltí v dohledné době nařídí.
Současné zpravodajské informace podle něj nenasvědčují plánování úderu na Estonsko, Litvu či Lotyšsko. Upozornil, že hrozba nezmizela a nelze ji podceňovat, 5. článek o kolektivní obraně NATO ale na Moskvu zabírá.
„Konvenční válka proti Estonsku není v blízké budoucnosti z různých důvodů příliš pravděpodobná. Musíme se na ni ale připravit. Žijeme vedle nemocného a od přírody agresivního státu,“ uvedl v rozhovoru krátce před americkým úderem na Venezuelu Vosman. „Jsme v NATO a NATO, pokud vím, stále existuje. Rusko bere článek 5 vážně.“
Vosman si všímá, že Rusko rozsah nepřátelských akcí kalibruje, což znamená, že nestojí o eskalaci, nad níž by nemělo kontrolu. Proto nařizuje sabotáže menšího rozsahu místo rozsáhlých teroristických útoků s vysokým počtem obětí. I to hraje proti možnému plnohodnotnému úderu na některého z aliančních partnerů.
Pokud by Rusko zaútočilo na Pobaltí, čelilo by sice malým, avšak odhodlaným armádám, chráněným nově vznikající obrannou strukturou.
Skládat se má ze tří vrstev – zhruba pět kilometrů široké, začínající protitankovým příkopem vedle hraničního plotu, následované násypem, pásy dračích zubů, minovými poli a dvěma vrstvami opevněných bodů pro obranu pěchoty. Druhá a třetí vrstva má být propojena mosty opatřenými výbušninami.
Součástí obranné linie, na které spolupracují všechny tři pobaltské země, mají být i stovky bunkrů odolných vůči dělostřeleckým a tankovým granátům.
Takzvaná baltská obranná linie se začala stavět již na začátku loňského roku. Na ploše táhnoucí se přes 1 500 kilometrů má omezit schopnost Ruska zaútočit z Kaliningradu a Běloruska.
Sama o sobě slouží jako odstrašující prostředek. Rusové na Ukrajině nedokážou dobýt podobné obranné pásmo na Donbase. Útokem na Pobaltí by navíc došlo k aktivaci článku 5 o kolektivní obraně. S Pobaltím sousedí Polsko, které buduje nejsilnější armádu v Evropě. O to samé se snaží nedaleko ležící, silně militarizující Německo.
Za rizikovou oblast se považuje i Finsko. Skandinávská země však disponuje společností odhodlanou postavit se ruské hrozbě. Spoléhá na silně podporovanou povinnou vojenskou službu, díky které může do několika týdnů mobilizovat až 280 tisíc vojáků. Ve středu o tom hovořil na Světovém ekonomickém fóru v Davosu finský prezident Alexander Stubb.
Finsko má rovněž podle Stabba vedle Polska největší dělostřelectvo v Evropě. Dnes sice ve válce na Ukrajině dominují drony, všichni si ale pamatujeme, jak obrovské škody bylo schopno dělostřelectvo v prvních dvou letech konfliktu napáchat.
Země také disponuje střelami dlouhého doletu pro pozemní, vzdušné i námořní použití a silným letectvem.
Stubb zdůraznil, že Finsko v případě napadení očekává a potřebuje americkou pomoc, je však připraveno bránit se i samo.
Trumpovi i Putinovi dochází čas
Nová obranná strategie USA sice zmiňuje snižování počtu amerických vojáků v Evropě, ne však jejich úplné stažení. Útok na Pobaltí nebo jiného člena NATO by tak Spojené státy automaticky vtáhl do konfliktu.
Pokud by Trump odmítl Evropě pomoci, čelil by tlaku ze strany Kongresu i americké veřejnosti, které Evropa není lhostejná a NATO má u ní silnou podporu.
Kromě toho je reálná šance, že v listopadu se po volbách v Kongresu stane z Trumpa takzvaná „chromá kachna“. Pokud zvítězí demokraté (podle průzkumů mají slušnou šanci ovládnout obě komory Kongresu), už se nebude moci ohánět dekrety a obcházet při rozhodování Kongres. Proto je jeho politika od inaugurace v loňském lednu tak intenzivní. Chce stihnout své plány do listopadových voleb.
Jakmile (pokud) Trump svou moc do velké míry ztratí, globální prostředí už pro Putina tolik přívětivé nebude. Diktátor je přitom pod tlakem i kvůli dlouhodobě špatným ekonomickým i demografickým vyhlídkám své země.
Jinými slovy, přímý ruský útok na některého z členů NATO je v tuto chvíli nepravděpodobný. Trump sice svou politikou přihrává Rusku, Evropa se však od začátku války na Ukrajině a v druhé vlně od usednutí Trumpa do Bílého domu připravuje na nejhorší. Čas se krátí Trumpovi i Putinovi.
