Lidem začíná vadit směřování EU a hledají politické subjekty s jinými názory, jež mohly by přispět ke zlepšení tohoto stavu. Unie je pořád naprosto rozhodující pro naši budoucnost, a neměli bychom se vzdávat příležitost uplatnit svůj hlas, říká europoslanec SPD a kandidát SPD a Trikolóry Ivan David.
Pane europoslanče, v Evropském parlamentu působíte od roku 2019 za SPD. Léta předtím zahrnují Poslaneckou sněmovnu za ČSSD, post ministra zdravotnictví, vedení Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Proč ta změna, výměny Prahy za Brusel a Štrasburk? Byla to vaše volba, přání?
Já nikdy nikam nepokukuji, vždy jsem byl někým osloven. Vystoupil jsem tuším v roce 2017 ze sociální demokracie, protože ta se tak změnila svým zaměřením a chováním, že to pro mě bylo nesnesitelné. Pak jsem byl bezpartijní, pracoval jsem jako publicista, a byl jsem byl osloven Tomiem Okamurou, jestli bych měl zájem kandidovat do Senátu. Věděl jsem, že nemohu uspět, přesto jsem s tím souhlasil. Potom, asi za půl roku, jsem byl osloven, jestli bych byl ochoten kandidovat do Evropského parlamentu. Pamatuji si, že jsem řekl, že pokud budu na nějakém nevolitelném místě, že s tím nemám problém. Opakovaně jsem volil SPD, protože to je jediná opravdu vlastenecká strana. Souhlasil jsme, že budu kandidovat na třetím místě kandidátky. Jenže pak vedení rozhodlo, že budu lídrem, čili jsem se tímto způsobem vlastně dostal do aktivní politické činnosti.
Jak jste se na tento krok připravoval? Věděl jste, do jakého prostředí vstupujete?
Studoval jsem informace z otevřených zdrojů. Hovořil jsem s lidmi, kteří mají zkušenosti nebo kteří tam působili v té době, abych se seznámil s tím, jak to tam funguje.
Jaké to vlastně, ten přechod z domácí scénu na evropskou? Vybavujete si to zpětně, po těch pěti letech?
Je to samozřejmě dost jiné než naše Poslanecká sněmovna. Rozdíl je značný ve fungování a organizaci úrovně demokracie. A samozřejmě, pokud si někdo stěžuje, že je Poslanecká sněmovna bludiště, v němž je obtížné se orientovat, v Evropském parlamentu je to řádově složitější.
Existuje nějaká pomyslná lhůta pro adaptaci na nové prostředí? Počítá se s ní vůbec?
Naprosto se s tím nepočítá. V Evropském parlamentu se hlasuje většinou zdvižením ruky, a řídící toho jednání odhaduje, zda je většina pro nebo proti. Podle toho se určuje, jestli byl návrh schválen nebo odmítnut. Předsedající Němec navrhoval, o čem se hlasuje, tak rychle, že si část poslanců hlasitě stěžovala, že se to nedá zvládnout. Navíc tam většina lidí mluví v národním jazyce, takže i při hlasování poslouchají tlumočení, které je vždycky trochu zpožděné. Tak k tomu připočtěme opravdu velkou rychlost. No a předsedající to tempo odmítl snížit. Řekl, že si musí všichni zvyknout, ačkoli tam bylo asi 40 procent poslanců nově.
26. března 2020, tedy před čtyřmi lety, se hlasovalo o dvou návrzích poskytujících pomoc 37 miliard eur státům Evropské unie a firmám v boji proti koronavirové pandemii, a to s cílem zmírnit ekonomické dopady. Vy jste byl jako jediný ze 705 europoslanců proti. Argumentoval jste strmým růstem zadlužení Evropské komise a manipulativním rozdělováním dotací. Stojíte si nadále za tímto postojem?
Bylo to v době covidu, takže jsem nevěděl, jak hlasují ostatní. Tím se nechci omlouvat. Hrdě se k tomu hlásím. Dalo se počítat s tím, že hlasování bude chybně interpretováno jako úžasná pomoc EU podnikatelským subjektům a postiženým oblastem v EU. Všichni poslanci se těšili, jak budou mít zásluhy na tom, že někdo dostal nějaké peníze. Ve skutečnosti šlo o navýšení dluhu. Evropská komise si půjčila peníze u komerční banky, a za ty dluhy ručí všechny členské státy. Evropská unie je kvůli těmto nesmyslným půjčkám obrovsky zadlužená, a situace je zcela nepřehledná. Všechny tyto záležitosti financují členské státy. V tomto případě členský stát ručí za dluhy, ale není záruka, že ten stát nebo nějaké jeho subjekty vůbec něco dostanou. Mně se tento způsob, který pokládám za korupční a nezodpovědný, hrubě nelíbí.
Evropská komise teď vymýšlí, s podporou většiny europoslanců, jak získat tzv. vlastní zdroje, aby nebyla závislá na tom, co jí ty jednotlivé země posílají. No a ty vlastní zdroje nejsou vlastní, ale zase je to vykrádání členských států – například pomocí toho, že pokud v nějaké zemi nevracejí lidé v dostatečném množství PET lahve, někdo z toho vypočítá škodu, kterou je ten stát povinen zaplatit. Většina poslanců hlasuje pro vlastní zdroje, ale když je navrženo, jaké by měly být, hlasují proti, protože by to jejich zemi poškodila. Je to bizarní.
Jaká byla reakce na tento váš postoj?
V médiích se hned ozvalo spousta lidí, kteří tomu vůbec nerozumí. Psali, jaký je David blbec, že byl jediný a jak je to nezodpovědné. Věděl jsem, že to samozřejmě projde, protože pro takové věci všichni hlasují. Ale ještě téhož dne se ozval premiér Babiš, který řekl přesně to samé: že to je navyšování dluhu EU, které nic neřeší.
Z vašich postojů se ví, že vám vadí Green Deal, že jste proti masové imigraci a nechcete eskalaci konfliktu na Ukrajině. Pojďme si to rozebrat…
Green Deal je kolosální podvod. Je oficiálně zdůvodněn potřebou chránit planetu. Za hlavního viníka poškozování klimatu jsou označeny skleníkové plyny. Je tedy snaha omezovat lidskou produkci těchto plynů. Tento cíl si vzaly za svůj pouze členské státy EU, přičemž na lidské produkci těchto plynů se unie podílí údajně devíti procenty. Takže i když by EU snížila tyto emise na nulu, tak to nemá celosvětově naprosto žádný vliv na vývoj klimatu. Rozvíjející se země tyto návrhy ignorují, nebo se k nim hlásí pouze verbálně. Kroky EU jsou naprosto zanedbatelné ve prospěch životního prostředí, zato obrovským způsobem poškozují průmysl, zemědělství a zaměstnanost. Pro něco takového nemohu odpovědně hlasovat, nemohu se k tomu hlásit. Působí škody ve všech zemích EU, což vidíme na protestech zemědělců.
Co vám vadí na imigraci? Že je masová, nezvládnutá, neřízená?
To, že je masová, je velmi podstatné. K imigraci docházelo vždy a dochází. To je častý argument propagátorů imigrace. Že celá Evropa má obyvatelstvo, které přišlo z Blízkého východu, čili jsme všichni imigranti. Je podporována masová imigrace, kdy přicházejí imigranti, které nikdo nezval. A protože je jich mnoho, vytvářejí samostatné komunity bez záměru začlenit se do většinové společnosti. Neakceptují, že by měli používat úřední jazyk v země, do které emigrovali. Že by se měli zapojit do nějakého procesu zaměstnání, nějaké ekonomicky užitečné činnosti. Prosazují často nevybíravým způsobem svoje náboženství, čímž dochází ke konfliktům. Tyto problémy nejsou nijak nové. Ale pokud bude nadále narůstat počet populace imigrantů, kteří nemají zájem se integrovat, a často k tomu nemají ani podmínky, tak nastanou obrovské konflikty. Hrozí vymýcení původní kultury.
Existuje ještě nějaká šance tuto situaci řešit? Usměrnit nově příchozí, aby se stali přínosem pro trh práce? Nebo se už imigrace vymkla kontrole?
Neřekl bych, že se imigrace vymkla z rukou. Naopak, je takto zcela cíleně řízena. Evropská unie imigraci vysloveně podporuje a brání jejímu omezování. Brání se kontrolám na vnitřních hranicích s tím, že schengenský prostor je jedním z největších výdobytků unie. Přicházejí osoby, které nejsou adaptované a jsou nositeli zvyků, které nejsou v souladu s požadavky na tyto občany. Takže konflikty se stupňují. A pro některé státy je to již obtížné se s touto vlnou imigrace vyrovnat. V některých zemích tvoří přistěhovalci více než deset procent tamních obyvatel, a ony se snaží nasměrovat ty lidi taky do dalších zemí EU. Podporuje se příchod talentů, přičemž talentem je někdo, kdo má nějaké zvláštní schopnosti, ale každý, kdo je ochoten pracovat. Třeba negramotný člověk, který by mohl mýt nádobí v restauraci. Máme celou řadu firem, které si stěžují, že mají nedostatek pracovníků. Jenže jsou to často firmy zahraniční, které zaměstnávají zahraniční pracovníky a zisky posílají do zahraničí. Takže my z toho nic nemáme.
Jste odpůrcem války na Ukrajině a zároveň jste odpůrcem sankcí EU vůči Rusku. Jak to myslíte?
Protesty na Majdanu byly jen jakousi barevnou revoluci, kterou evidentně podporovaly Spojené státy a investovaly do toho pět miliard dolarů. Byl to státní převrat, který měl umožnit zmocnit se Ukrajiny, částečně ji vykrást a použít k nějakým politickým účelům. Tím politickým účelem bylo způsobit maximální škody Rusku. Vytvořily se odtržené samozvané republiky a staly se terčem genocidy ze strany ukrajinského režimu. Ukrajina se dostala z hlediska vybavení vojenskou technikou na podstatně lepší úroveň, než na jaké byla na počátku. A pokud by byla přijata do Severoatlantického paktu, vznikly by v její východní Ukrajině vojenské základny, namířené proti Rusku. Takže se vytvořila situace, kdy Rusko pokládalo konflikt za nevyhnutelný a zaútočilo jako první. A bylo zřejmé, že Rusko má navrch. Jakkoli se zdá, že se fronta nikam nepohybuje, ve skutečnosti dochází k boji, v němž mají Ukrajinci podstatně větší ztráty než Rusové. Výsledkem je hrůza, že Rusku sice byly způsobeny ztráty, ale že to Rusko neničí. Rusko má větší hospodářský růst než většina ze zemí EU a sankcemi trpí méně než unie, která je vyhlásila. Je proto snaha v té válce pokračovat, aby Ukrajina nepadla a Rusko nepostupovalo. Je to naprosto absurdní, protože Rusko má obrovské zdroje, které není schopno využít. Má spoustu vlastních problémů a nemá zájem dostávat se do dalšího konfliktu se zeměmi EU. Je to zájem ze Spojených států posílat na Ukrajinu další zbraně a vojáky.
Jak by se vlastně EU mohla nebo měla vůči Rusku chovat?
Útok Ruska, to je nepochybné, je agresí z hlediska mezinárodního práva. Byl záměrně vyprovokovaný. Byl vytvořen problém, ale výsledek není takový, jak se očekávalo. Hledají se způsoby, jak Rusko poškodit. Nejde o to, dosáhnout nezávislosti na Rusku, ale dosažení závislosti na Spojených státech. To je smyslem těch hospodářských sankcí. Rusko se dostalo do mezinárodní izolace tzv. kolektivního Západu, ale ten sám je v izolaci vůči zbytku světa. To celý konflikt vyhrocuje. Je to velmi nebezpečné, protože k vyvolání konfliktu s katastrofálními následky může dojít celkem náhodně.
Nejen v této, ale celé řadě jiných situací je často používaným slovem dezinformace. Evropská unie se hlásí k tomu, že proti dezinformacím bojuje. Kde vidíte hranicí mezi informací a dezinformací?
Já mám v této věci naprosto jasno. Jsem přesvědčen, že lidé, aby se správně rozhodovali, to znamená ve svůj prospěch, ve prospěch své komunity, musí čerpat dostatečného množství užitečných a pravdivých informací. Zároveň existuje něco jako podvod, snaha uvést jiného v omyl za účelem vlastního prospěchu. To jsou dezinformace. Používají je všechny strany jaksi v zájmu toho, aby někoho podvedli a dosáhly vlastního úspěchu. Boj proti dezinformacím by byl správný za předpokladu, že by existovala věrohodná autorita, která určí, co je dezinformace v konkrétním případě, a která by se snažila, aby dezinformace na lidi nepůsobily. Toto se ovšem neděje, protože řada dezinformací je označována za jedině správné informace. Je snaha utvořit jakousi skupinu organizací nebo osob, které mají dohlížet na to, aby se dezinformace nešířila. Ale dezinformace pro ně je často jiný názor, než zastávají oni nebo jejich chlebodárci. Takže to je situace, která je podle mého názoru nepřijatelná.
Jsem přesvědčen, že jedním ze základních demokratických práv je svoboda slova a volného šíření informací. No a pokud se vyskytnou dezinformace, je namístě je vyvracet – tím, že se doloží, jak ty věci jsou ve skutečnosti, jaká je pravda. A tu příležitost vyvracet dezinformace mají mít všichni. Ne že se stanoví nějaké autority, které tu budou pro všechny ostatní toto činit. Demokracie je výsledkem dlouhého procesu, ale v mnoha případech směřuje k totalitě. Tento proces probíhá v současné době prakticky všude na Západě.
Think tank Evropské hodnoty vás označil za předního českého politika, šířícího dezinformace. Co vy na to?
Nedivím se, že na mě tato organizace útočí, protože patřím osobnostem, které se nebojí říkat to, co si myslí. Otevřeně a nahlas. Pokud si pamatuji, jako důkaz uvedli to, že jsem řekl, že sestřelení letadla nad východní Ukrajinou nebylo v zájmu Ruska. Není ani informace, to je vyslovení pochybnosti. Čili ani žádná dezinformace. Pokud toto označuje za dezinformaci, je prostě blbost.
V červnu se budou další evropské volby, na kandidátce jste dvojkou SPD a Trikolóry. Co byste chtěl voličům nabídnout?
Myslím, že se situace podstatně změnila. Všechno to, o čem jsme tady hovořili a co je předmětem mojí kritiky, je výsledkem toho, že pro to hlasuje většina v Evropském parlamentu. Důsledky těchto snah jsou zřejmé a jsou negativní. Dochází k tomu, že lidé mají pochybnosti o tom, že je to správný směr – a hledají politické subjekty, které mají jiné názory a mohly by přispět k nápravě současného stavu. A protože tyto subjekty mají v celé řadě zemí unie vysoké volební preference, obávají se současní držitelé moci, že by o ni mohli přijít. My máme naopak šanci získat převahu a zkorigovat ty věci, které pokládáme za špatné.
Česká republika nikdy neoplývala vysokou volební účastí v evropských volbách, a třebaže posledních průzkumů bychom na tom měli být lépe než v letech 2014 a 2019, zájem o eurovolby je stále malý. Co byste vzkázal s těmi, kteří s účastí váhají?
Jsem přesvědčen, že každý má přímou povinnost uplatnit své demokratické právo volit. Evropská unie, bez ohledu na to, ať se nám to líbí nebo ne, je pořád naprosto rozhodující pro budoucnost České republiky, pokud jsme jejími členy. Osmdesát procent legislativy, kterou projednává český parlament, projednává z iniciativy EU. Jsou to prostě návrhy, směrnice, nařízení, která jsou přímo vykonatelné. EU nás ovlivňuje zásadním způsobem. I když máme v Evropském parlamentu jenom tři procenta poslanců, tak jsem přesvědčen, že bychom se neměli vzdávat možnosti uplatnit svůj hlas a měli bychom v eurovolbách hlasovat. Doufám, že občané dají hlas takovým politickým subjektům napříč Evropou, které budou působit příznivě pro obyvatele jednotlivých členských států.
