Mangrovy by mohly přestat fungovat jako spolehliví zachránci klimatu a naopak začít masivně uvolňovat skleníkové plyny. Tyto pobřežní lesy jsou sice známé svou schopností ukládat obrovské množství uhlíku, jenže stoupající hladina moří může tento přínos brzy zničit. Pokud záplavy překročí únosnou mez, stromy odumřou a eroze uvolní uhlík ze sedimentů zpět do atmosféry.
Pobřežní ekosystémy sice pokrývají méně než jedno procento zemského povrchu, ale dokážou v sobě uzamknout přibližně patnáct procent veškerého uhlíku uloženého v oceánských ekosystémech. Většina z tohoto objemu se nachází v půdě pod stromy. Nový počítačový model, který propojuje proudění vody, pohyb sedimentů a růst i odumírání dřevin, však ukazuje, že s pokračujícím stoupáním mořské hladiny bude celková kapacita těchto lesů v příštím století klesat. Vědci při simulacích vycházeli z několika scénářů Mezivládního panelu pro změnu klimatu a potvrdili, že čím rychleji bude voda stoupat, tím horší dopad to bude mít na pobřežní porosty.
Proč se stromy pod hladinou utopí
Problém tkví v tom, že tyto specifické rostliny potřebují k životu velmi specifické podmínky. Jsou sice přizpůsobené životu ve slané vodě, ale vyžadují, aby zaplavení během přílivu trvalo jen určitou dobu. „Pokud je toto období překročeno, dané místo přestane být vhodné. Rostliny se ‚utopí‘ a mangrovy začnou odumírat,“ popisuje Luisa Fernanda Gómez Vargas z Exeterské univerzity. Podle ní pak mohou úhyn vegetace a následná eroze způsobit, že se uhlík uložený v sedimentech začne místo dalšího ukládání uvolňovat zpět do atmosféry.
Místní výkyvy sice mohou zpočátku vyvolat dojem, že se situace zlepšuje, protože na některých konkrétních místech se s vyšší hladinou vody dočasně usadí více materiálu. Při pohledu na celý ekosystém se však celková výkonnost porostů snižuje. Dosavadní terénní výzkumy přitom nabízely spíše optimistický pohled, protože se zaměřovaly pouze na vybrané lokality.
Ohrožení pro lidi i zvířata
Ztráta schopnosti ukládat emise není jediným rizikem, které s destrukcí těchto unikátních porostů souvisí. Plní totiž zásadní roli při ochraně pobřeží před silnými bouřemi, poskytují obživu místním komunitám a vytvářejí přirozené prostředí pro velké množství živočišných druhů. Klimatická opatření a plány na ochranu přírody proto musí nahlížet na pobřežní krajinu jako na jeden propojený celek a upustit od izolovaného posuzování jednotlivých porostů.
Výzkum financovala britská Rada pro výzkum přirozeného prostředí a podíleli se na něm odborníci z Velké Británie, Kolumbie a Spojených států. Výsledky modelování ukazují, že bez zpomalení růstu mořské hladiny mohou pobřežní oblasti přijít o část své přirozené ochrany.
