Lidská přítomnost na pobřeží, rostoucí počet aut a volně pobíhající psi představují pro hnízdící ptáky obrovské riziko. Na plážích národní přírodní rezervace Lindisfarne v severovýchodní Anglii však ochránci přírody našli způsob, jak zranitelné živočichy před náporem turistů ochránit. Pomocí elektrických ohradníků a sezonních ochránců přírody dokázali zajistit klid pro hnízdění kriticky ohrožených druhů a jejich populace začaly po letech úpadku opět prudce růst.
Na pláži Ross Sands v Northumberlandu lze na jaře spatřit nenápadný souboj s časem. Rybáci malí, kteří zimují v západní Africe, urazí tisíce kilometrů, aby v dubnu zahnízdili na britských březích. Spolu s rybáky dlouhoocasými, rybáky obecnými a kulíky písečnými však čelí negativním vlivům moderní civilizace. Podle údajů britského ornitologického fondu klesl počet hnízdících rybáků malých v Británii mezi lety 1986 a 2024 o 19 procent, u rybáků dlouhoocasých o čtvrtinu a u rybáků obecných dokonce o drastických 63 procent. Stoupající hladina moří a záplavy způsobené klimatickými změnami situaci jen zhoršují.
Největším problémem je ovšem narušování ze strany lidí. Rybáci si pro svá hnízda, kteří tvoří jen malé jamky vyhrabané do písku, vybírají ta nejotevřenější místa. Zástupkyně ředitele organizace Natural England pro oblast Northumbrie Ginny Swaile vysvětluje, že ptáci si neumí vybrat bezpečná místa k hnízdění. Maskovaná hnízda jsou tak malá, že je lidé snadno přehlédnou a neúmyslně na ně šlápnou. Ochránci přírody proto po celé rezervaci rozmístili pět kilometrů nízkých síťových ohradníků s elektrickým výbojem. Ptáci jimi projdou bez úhony, ale pro lidi a predátory tvoří nepřekonatelnou bariéru. Manažer rezervace Andrew Craggs k tomu dodává: „Děláme všechno, co je v našich silách. Nejsme zoologická zahrada – je to tak přirozené, jak jen to jde. Většina toho, co děláme, je zmírňování narušování.“
Edukace veřejnosti jako nástroj ochrany hnízdišť
Samotné ploty by ale nestačily, klíčovou roli hraje lidský faktor. Rezervaci, která zahrnuje přes 3 500 hektarů písečných dun, slaných bažin a bahnitých břehů, navštíví ročně až milion turistů. Ti míří buď na drsné pobřeží, nebo po přílivové hrázi na slavný Svatý ostrov. Díky financování z unijního programu Life mohl projekt zaměstnat sezonní ochránce přírody od jara do konce léta. Jejich stanoviště na pláži Ross Sands nepřehlédnete, ochránci sedí v kempingových židlích a jsou připraveni oslovit každého příchozího.
Návštěvníkům trpělivě vysvětlují, jak mají našlapovat, proč si všímat oplocených zón a z jakého důvodu musí mít psy striktně na vodítku. Ginny Swaile vnímá v této osvětě zásadní smysl, jelikož lidé podle ní ztrácejí kontakt s přírodou a v jejich znalostech existují velké mezery. Andrew Craggs je z přímé práce s veřejností nadšený a vidí v ní skvělou příležitost, jak běžné lidi pro ochranu přírody nadchnout. Výsledky mluví samy za sebe. Zatímco v roce 2020 zahnízdilo na Lindisfarne jen 25 párů rybáků malých a vyvedlo 15 mláďat, v roce 2025 už ochranáři napočítali 138 párů, které úspěšně vyvedly 201 mláďat.
Ekologie jako investice
Ochrana přírody navíc nemusí znamenat jen čisté výdaje bez finanční návratnosti. Předseda organizace Natural England Tony Juniper upozorňuje na ekonomický rozměr celého projektu. Do oblasti míří davy turistů a pozorovatelů ptactva, což výrazně podporuje regionální hospodářství. Národní přírodní rezervace tak podle jeho názoru nepředstavuje finanční zátěž, ale naopak investici, která pomáhá udržet ekonomiku celého severovýchodního regionu.
Při pohledu na pláž, kde se v moři objevují hlavy tuleňů šedých a ptáci se po odehnání domnělých narušitelů vracejí ke svým hnízdům, je zřejmé, že se tento přístup vyplácí. Pro ochránce přírody není tamní pobřeží jen obyčejnou pláží, ale unikátním a složitým domovem pro celou řadu živočišných druhů, které pro své přežití potřebují alespoň kousek nerušeného prostoru.
