Mozkové skeny ukázaly rozdíl, který může pomoci vysvětlit impulzivitu a vyhledávání silných zážitků u lidí s psychopatickými rysy. Vědci zjistili, že striatum, tedy oblast spojená s odměnou, motivací a rozhodováním, bylo u těchto lidí v průměru asi o deset procent větší než u kontrolní skupiny.
Výzkum vycházel z magnetické rezonance a psychologických vyšetření 120 lidí ve Spojených státech. Tým z Nanyang Technological University v Singapuru, University of Pennsylvania a California State University porovnával velikost mozkových struktur s výsledky testu Psychopathy Checklist-Revised, který se používá k hodnocení psychopatických rysů.
Psychopatie se obvykle spojuje s egocentrickým a antisociálním chováním, nižší empatií a slabším pocitem viny. Důležité ale je, že ne každý člověk s psychopatickými rysy páchá trestnou činnost a ne každý pachatel trestného činu je psychopat. Výzkum spíše ukazuje, že některé biologické rozdíly mohou zvyšovat sklon k impulzivitě, riskování a silnější potřebě stimulace.
Striatum leží hluboko v předním mozku a patří do systému, který zpracovává odměnu. Podílí se také na plánování pohybu, rozhodování a motivaci. Větší objem této oblasti vědci spojili právě s vyhledáváním vzrušení a impulzivním chováním. Podle výsledků studie tyto vlastnosti částečně vysvětlovaly vztah mezi velikostí striata a psychopatickými rysy.
„Výsledky naší studie pomáhají prohloubit znalosti o tom, co stojí za antisociálním chováním, jako je psychopatie,“ uvedla Olivia Choy z NTU. Podle ní je vedle vlivu prostředí potřeba počítat i s tím, že mezi antisociálními a neantisociálními lidmi mohou existovat biologické rozdíly, v tomto případě ve velikosti mozkových struktur.
Autoři zároveň upozorňují, že psychopatii nelze zúžit na jednu část mozku. Pozdější výzkumy z roku 2025 naznačily, že se do ní může zapojovat širší síť oblastí souvisejících s kontrolou chování, sociálním fungováním a zpracováním emocí. Zvětšené striatum tak může být důležitou stopou, ne však celým vysvětlením.
Zajímavé je i vývojové hledisko. Striatum se u lidí během dospívání obvykle zmenšuje, což otevírá otázku, zda psychopatické rysy nesouvisejí také s odlišným vývojem mozku v dětství a adolescenci. Vědci zatím nevědí, jak přesně se v tom prolínají genetika, prostředí, životní zkušenosti a vývoj nervové soustavy.
Studie naznačuje, že chování, které působí jako čistě morální nebo sociální problém, může mít i měřitelný biologický základ. Zároveň ale neříká, že by mozkový sken dokázal člověka jednoduše označit za psychopata. Spíše přidává další dílek do složité skládačky, v níž se potkává mozek, prostředí a lidské rozhodování.
