Maroko vsadilo na slunce ve velkém. Na okraji Sahary vznikl jeden z největších solárních komplexů světa. Ambice jsou obrovské, realita složitější. Země chce snížit závislost na dovozu fosilních paliv a stát se lídrem regionu.
U města Ouarzazate roste projekt Noor. Rozkládá se na stovkách hektarů a zásobuje elektřinou přes milion domácností. Nejde o klasické panely. Dva miliony zrcadel soustředí sluneční paprsky na věž vysokou téměř 250 metrů. Roztavená sůl uchovává teplo a vyrábí elektřinu i po západu slunce.
Energía solar en el desierto
— DW Español (@dw_espanol) April 15, 2026
Una enorme torre solar a las puertas del Sahara marroquí es el faro de un ambicioso impulso hacia un futuro de energía limpia. Pero los combustibles fósiles y las limitaciones de la red se interponen en el camino (lgc)https://t.co/Ykk5VQve42
Velké plány, tvrdá realita
Navzdory technickému pokroku zůstává elektřina drahá. Mnoho domácností dál spoléhá na butan. Průměrná rodina vydá na energii výraznou část příjmů. V horku, kde teploty běžně přesahují čtyřicet stupňů, je to citelný problém.
Klíčovou překážkou je energetický mix. Uhlí a další fosilní zdroje stále dominují. „Fosilní elektřina tvoří asi 48 % emisí,“ zaznívá z odborných kruhů. Maroko navíc většinu paliv dováží. Výkyvy cen zatěžují rozpočet a brzdí změnu.
Země má přitom ambiciózní cíle. Do roku 2030 chce mít přes polovinu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Do poloviny století ještě víc. Instalovaný výkon už tomu částečně odpovídá, ale skutečná výroba zaostává. Síť nedokáže energii plně využít.
Megaprojekty pod tlakem kritiky
Velké projekty jako Noor ukazují technologické možnosti. Zároveň odhalují limity. „Schopnost integrovat vyrobenou energii zůstává omezená,“ upozorňují experti. Investice do přenosové sítě a ukládání energie jsou nutné.
Kritika míří i na samotný koncept. Někteří prosazují menší, decentralizované zdroje. Solární panely na střechách by mohly lépe sloužit místním. Regulace ale zatím rozvoj těchto řešení komplikuje.
Problémem je i voda. Zrcadla je třeba pravidelně čistit od prachu. V suché oblasti to znamená další tlak na zdroje. Kritici upozorňují, že velké projekty zabírají půdu a místním nepřinášejí dost výhod. „Když vyvážíte energii, vyvážíte i vodu,“ zaznívá z environmentálních organizací.
Maroko zároveň řeší rostoucí poptávku po energii. Spotřeba dlouhodobě stoupá. Země tak paradoxně rozšiřuje obnovitelné zdroje i fosilní kapacity. Uhlí stále pokrývá velkou část výroby, i když stát slibuje jeho konec.
Přesto si Maroko drží pověst klimatického lídra. Investuje do větru, vody i slunce. Získává mezinárodní podporu a plánuje export elektřiny do Evropy. Cesta k levné a čisté energii pro všechny ale zůstává delší, než se čekalo.
