Válka na Ukrajině a obrovské zvýšení zájmu o obranné systémy v krátké době vedly k maximální vytíženosti celých oborů bezpečnostního průmyslu. Velký zájem překvapil i zbrojovky, které nyní mají problémy s dodávkami. A to i ty největší – americké.
Ministerstvo zahraničí Spojených států tak urychlilo proces schvalování prodeje vojenského vybavení spojencům. Provedené změny zahrnují rozvoj regionálního přístupu k transferům zbraní, stanovení priorit zákazníků na základě zájmů národní bezpečnosti USA a zefektivnění vnitřních procesů ministerstva zahraničí. Poskytování zbraní přátelům a spojencům slouží bezpečnostním zájmům USA. Vytváří schopnější spojence, kteří se mohou lépe bránit, a pevnější vztahy mezi Američany a jejich přáteli tím, že buduje trvalou potřebu náhradních dílů a podpory údržby.
Dokončení prodeje zbraní z americké strany bohužel obvykle trvá roky, což si země jako Ukrajina nebo například Tchaj-wan nemohou dovolit. Aby se země vyhnuly těmto dlouhým prodlevám, začaly si potřebné zbraně obstarávat jinde. Stačí se podívat do Polska, které nedávno podepsalo smlouvy s Jižní Koreou na nákup tanků a dělostřeleckých zbraní. Za normálních okolností by se prodejcem takovýchto položek staly Spojené státy, tím se Polsko nikdy netajilo.
Zjednodušení a urychlení prodeje zbraní je sice krok správným směrem, ale nevyřeší hlavní problém, který stojí za zaostáváním prodeje amerických zbraní, extrémně omezenou kapacitu americké obranné průmyslové základny.
Vzhledem k rostoucí agresivitě mocností, jako jsou Čína a Rusko, musí Spojené státy najít způsob, jak urychlit prodej zbraní svým spojencům a partnerům, a to jak ve vlastním zájmu, tak i v zájmu jejich partnerů. V prosinci loňského roku Japonsko oznámilo, že hodlá zvýšit své výdaje na obranu o 60 procent. Aby Japonsko dosáhlo svých dlouhodobých cílů, bude muset nakoupit více zbraní americké výroby, jako jsou například rakety Tomahawk. Mají-li Spojené státy tyto potřeby uspokojit, musí se situace změnit.
Deset bodů pro změnu
Cílem desetibodového plánu amerického ministerstva zahraničí je zefektivnit proces prodeje zbraní tak, aby úřady všechny prodeje schválily do 48 hodin. Za tímto účelem bude vláda USA k transferům zbraní přistupovat regionálně a upřednostní prodej na základě cílů národní bezpečnosti USA. Ministerstvo zahraničí doufá, že tímto plánem zkrátí dobu dodávek vybraným spojencům USA až o dva roky.
Zjednodušení schvalovacího procesu je však přinejlepším jen částečným řešením. I po schválení může trvat roky, než spojenci dostanou to, co si koupili. Například ačkoli Tchaj-wan před lety uzavřel smlouvu na nákup raket Javelin, střel Harpoon a stíhaček F-16, výrobce dodá zbraně přinejlepším až v roce 2026. Proč tak dlouhé čekání? Odpovědí je pomalý proces uzavírání smluv a žalostně nedostatečná průmyslová základna.
Výroba pro mír
Dnešní obrannou průmyslovou základnu manažeři dimenzovali na minimální výrobu, aby mohla vybavit primárně americkou armádu, a to na malé regionální operace. Tato úroveň výroby nestačí na to, aby mohla konkurovat čínské vojenské expanzi nebo udržet krok se spotřebou munice na Ukrajině. Například 155mm dělostřelecké granáty. Na začátku války na Ukrajině mohly americké závody vyrábět 15 000 155mm granátů měsíčně. Ukrajinské síly používají přibližně 6 000 až 8 000 těchto nábojů denně. Americká armáda plánuje zvýšit výrobu 155mm granátů o 500 procent, aby dosáhla maximálního objemu výroby 70 000 granátů měsíčně. Dostat se na tuto úroveň však bude trvat nejméně rok. A stále to pokryje jen zlomek ukrajinské potřeby.
USA změnily obrannou strategii a více ji zaměřují na rostoucí mocnosti, jako jsou Čína a Rusko. Obranné společnosti doposud nemusely rozšiřovat své výrobní kapacity. Pokud totiž mají možnost, raději vyrábějí malá množství daného zboží po dlouhou dobu, než aby rychle zvyšovaly výrobu a plnily objednávky. Koneckonců nedává obchodní smysl investovat do nových továren, vybavení a zaměstnanců jen proto, aby se po několika letech zařízení zavřela a zaměstnanci propustili. Nedostatečná výrobní kapacita však brání USA vyzbrojovat své spojence a doplňovat vlastní vyčerpané zásoby munice.
Get a closer look at this #AH64. 👀
— Boeing Defense (@BoeingDefense) October 5, 2023
With a new engine, tail rotor, fuselage and optional extra pylons, our Modernized Apache concept has twice the endurance of the E-model, a 20% range increase and a payload capacity of 3,400-4,400 lbs.
More: https://t.co/64XyC47YuP#AUSA2023 pic.twitter.com/MAQxaf3pOl
„Válečná výroba“
Existují však politické páky, které může americká vláda použít ke zvýšení obranné výrobní kapacity. Jedním z nich je hlava III zákona o obranné výrobě (DPA). Ta dává prezidentovi pravomoc rozšiřovat obrannou průmyslovou výrobu prostřednictvím půjček, úvěrových záruk a nákupních závazků. Umožňuje vrchnímu veliteli také pořizovat a instalovat zařízení v soukromých průmyslových podnicích. Nejdůležitější změnou by však bylo dát obrannému průmyslu trvalý signál poptávky. A ten by zejména zahrnoval požadavek, aby průmysl plánoval potenciální nárůst výroby.
Omezené a cílené využívání orgánů DPA a zadávání víceletých zakázek, ale také placení dodavatelům za udržení skryté výrobní kapacity jsou způsoby, jak překonat nedostatek výroby. Rostoucí mocnosti jako Rusko a Čína jsou na světové scéně stále agresivnější. Spojené státy proto musí rychle rozšířit svou průmyslovou obrannou základnu, aby zajistily dostatečné odstrašení. To jim umožní vybavit vlastní armádu i spojence a zajistit tak větší bezpečnost pro všechny členy NATO.
Patrně nejznámějším případem, kdy nedostatečná výroba připravila USA o nemalé peníze za obranné dodávky, jsou letouny pro polské letectvo. Polsko spolu s Českou republikou jako první přezbrojilo ze sovětských typů již v roce 2005. Na rozdíl od našeho letectva, které pořídilo švédské letouny Gripen, Poláci nakoupili americké F-16 Block 50.
Jaké obchody Američanům utekly?
Po okupaci Krymu, a ještě více po zahájení plnohodnotné války na Ukrajině, však Poláci začali objednávat doslova jako zběsilí. Investice do polské armády jsou už tak velké, že plánovaná velikost polských ozbrojených sil zastiňuje i tradiční evropské mocnosti. Německo, Itálii, Španělsko nebo Velkou Británii. Dala by se zmínit například objednávka 1 500 tanků K2.
Po letounech F-16 Polsko objednalo v roce 2018 také letouny F-35, jako první země bývalého východního bloku. A přestože i ty dostane se zpožděním, s provozem amerických strojů byla spokojenost. A to jak v bojovém, tak transportním (C-130 Hercules) nebo vrtulníkovém (UH-60 Black Hawk) letectvu. Proto chtěli Poláci objednat dalších několik desítek F-16, tentokrát v nejmodernější variantě Block 70. To vše v rámci dalšího posilování a postupného vyřazování zbylých sovětských strojů MiG-29 a Su-22. Ovšem výrobní linka, která se z původního závodu přesunula do nové továrny kvůli uvolnění prostorů pro výrobu F-35, najíždí pomalu. A jak to, tak příchod covidu způsobily, že má problémy s dodávkami i ostatním letectvům, například slovenskému nebo bulharskému.
Polsko nečeká
Poláci však nechtějí čekat, a tak nové F-16 oželeli. Raději kývli na jinak nevýhodné zařazení dalšího typu, korejského F/A-50. Tento stroj je bojovou odvozeninou od původně cvičného T-50. Pro Polsko je důležité, že jeho radiolokátor spolupracuje s protiletadlovými řízenými střelami řady AIM-120 AMRAAM. Právě ty tvoří hlavní leteckou výzbroj amerických bojových letounů. Koneckonců na vývoji T-50 se podílely i americké zbrojovky. Američanům tak utekl obchod za minimálně 6 miliard dolarů.
Podobně pomalá je výroba tanků Abrams. Ty v polské armádě doplní opět korejské tanky K2, na které Varšava dokonce koupila licenci. Jinde museli Poláci nakoupit i raketomety. Šlo o pořízení korejských dělostřeleckých raketometů Chunmoo. Nákup následoval po zjištění, že Lockheed Martin není schopen dostatečně rychle vyrábět požadované raketomety HIMARS. K neochotě Polska čekat také jistě přispěla dlouhá přetahovaná o možnost stavět raketomety na podvozky vlastních nákladních automobilů Jelcz. S ní Američané dlouho nesouhlasili.
Zpomalení dodávek se dotkne i nás, původní odhady počítaly s dodávkami F-35 zhruba v roce 2027, později v roce 2029. Nyní se všeobecně předpokládá, že do roku 2030 se F-35 na českém nebi neobjeví. I proto vláda jedná se švédským výrobcem letounů Gripen o prodloužení pronájmu.
Evropa, Amerika i zbytek světa již definitivně pohřbily idylické mírové doby po skončení vyčerpávající studené války. Armády NATO, budované jako expediční, generálové rychle přebudovávají zpět na teritoriální a kola výrobců zbraní se opět začínají točit. Jen to všechno trvá déle, než se čekalo.
