Spojené státy začínají výrazně omezovat jednu z nejambicióznějších sítí pro sledování oceánů. Systém, který více než deset let sbíral data o mořských ekosystémech, klimatu a extrémním počasí, má přijít o většinu svých zařízení. Evropa mezitím investuje do vlastního oceánského monitoringu a chce posílit svou roli ve výzkumu moří.
První část americké sítě Ocean Observatories Initiative má být odstraněna už 16. června u pobřeží Oregonu. Projekt tvoří více než 900 senzorů a dalších zařízení, která vědcům nepřetržitě poskytovala data z oceánu v reálném čase. Vybudování systému stálo 386 milionů dolarů.
Národní vědecká nadace, která projekt financuje, oznámila, že většina sítě bude postupně demontována. Týkat se to má zařízení u Oregonu, Washingtonu, Aljašky, Severní Karolíny a Grónska. Proces má pokračovat do roku 2027.
Senzory sledovaly proudění oceánů, mořské ekosystémy, změny klimatu i extrémní počasí. Data byla volně dostupná a pomohla stovkám vědeckých prací. Původně měl systém fungovat ještě dalších patnáct až dvacet let, jeho provoz ale zasáhly rozpočtové škrty.
Vědci varují, že ztráta části oceánských dat může zhoršit schopnost předpovídat vývoj klimatu i některé extrémní jevy. Oceány hrají zásadní roli při pohlcování oxidu uhličitého a ovlivňují počasí na celé planetě. Bez dlouhodobých měření se hůř sledují změny, které se neprojevují ze dne na den.
Evropská unie jde opačným směrem. Představila investici 92 milionů eur do projektu OceanEye, který má posílit sledování moří pomocí podmořských dronů, satelitů a dalších technologií. Cílem je lépe mapovat stav oceánů, jejich oteplování, dopady na biodiverzitu i rizika pro pobřežní oblasti.
Projekt má navázat na už existující systémy a posílit evropský podíl na mezinárodním sběru oceánských dat. Evropa nyní zajišťuje zhruba čtvrtinu globálních oceánských měření a do roku 2035 chce svůj podíl zvýšit na 35 procent. Investice byla připravována delší dobu, americké škrty jí ale dávají výraznější politický i vědecký význam.
Rozdíl mezi přístupem USA a Evropy přichází v době, kdy se oceány oteplují a častěji čelí mořským vlnám veder, úbytku korálů i tlaku průmyslového znečištění a nadměrného rybolovu. Sledování moří proto není jen vědecký luxus. Pomáhá chránit ekosystémy, zpřesňovat předpovědi a připravovat státy na dopady klimatických změn.
Část americké infrastruktury zůstane v provozu, rozsah budoucích měření ale zatím není jasný. Pokud se většina zařízení skutečně odstraní, skončí jedna z nejdelších nepřetržitých řad dat z oceánů právě ve chvíli, kdy jsou podobná pozorování pro klimatickou vědu stále důležitější.
