Tání arktického permafrostu začíná výrazně měnit krajinu i fungování globálního klimatického systému. Do řek se uvolňuje stále větší množství uhlíku, který byl po tisíce let uvězněn v zamrzlé půdě. Tento proces postupně zesiluje globální oteplování, protože část uhlíku se při svém putování do oceánu přeměňuje na oxid uhličitý.
Na severu Aljašky dochází k proměně, která je patrná i z dlouhodobých údajů. Odtok vody z krajiny se zvyšuje, řeky přenášejí více rozpuštěného organického uhlíku a období tání sněhu se prodlužuje až do podzimu. V některých oblastech nyní trvá až do září a října.
Řeky jako skrytý motor změn
Arktické řeky mají nečekaně velký vliv na oceán. Přivádějí do něj zhruba jedenáct procent veškeré říční vody na planetě, přestože samotný Severní ledový oceán tvoří jen malé procento objemu světových oceánů. Jakékoli změny v toku vody a materiálu se tak rychle promítají do širšího systému.
Vedle tajícího sněhu začíná hrát klíčovou roli i rozmrzající půda. Takzvaná aktivní vrstva, která každoročně rozmrzá a znovu zamrzá, se postupně prohlubuje. Díky tomu se do řek dostává více podzemní vody a s ní i organický materiál.
Starý uhlík se vrací do oběhu
V této vrstvě leží velké množství zbytků rostlin a dalších organismů, které byly zamrzlé tisíce let. Jakmile půda rozmrzá do větší hloubky, uvolňuje se více tohoto materiálu ve formě rozpuštěného organického uhlíku. Ten putuje řekami až do oceánu.
Každoročně se takto do atmosféry dostávají stovky milionů tun oxidu uhličitého. Vzniká zpětná vazba, která může oteplování dál urychlovat. „Tohle je starý uhlík,“ popisuje geovědec Michael Rawlins. „Hromadil se tam desítky tisíc let.“
Změny nejsou všude stejné. Největší nárůst uhlíku se objevuje na severozápadě Aljašky, kde je krajina plošší a bohatší na organickou hmotu. Na východě, kde převažují skalnaté a písčité půdy, je uvolňování výrazně menší.
Přesné sledování těchto procesů je obtížné, protože přímých měření je v oblasti minimum. „Přímá pozorování jsou v severní Aljašce velmi řídká,“ říká Rawlins. „Není jich zdaleka dost na to, abychom pokryli celý region.“ I proto se vědci opírají o modely, které ukazují, že v příštích desetiletích může odtok vody v Arktidě vzrůst až o čtvrtinu a podzemní proudění ještě výrazněji.
