Latimérie je ryba, o níž se vědci domnívali, že vyhynula spolu s dinosaury před 66 miliony let, než v roce 1938 narazili na živý exemplář u pobřeží Jihoafrické republiky. „Živoucí fosilie“ však nepřestává udivovat ani dnes. O studii publikované v odborném časopise Current Biology informovaly server BBC a agentura Reuters.
Podle nové studie o těchto hlubinných predátorech se latimérie mohou dožít zhruba 100 let, což je pětkrát více, než se dříve myslelo. Samice navíc mohou být březí po dobu pěti let. To je nejdelší doba březosti v celé živočišné říši.
Vědci se zaměřili na jeden ze dvou žijících druhů latimérie a zjistili, že se vyvíjí a roste velmi pomalým tempem. Pohlavní dospělosti pak dosahuje až kolem 55. roku života.
Pomocí ročních růstových prstenců na rybích šupinách vědci určili věk jednotlivých jedinců. Mořský biolog Kélig Mahé z francouzské oceánografické instituce IFREMER, hlavní autor studie, proces přirovnal k odvozování věku stromů z letokruhů.
Latimérie se poprvé objevily během devonského období zhruba před 400 miliony let, asi 170 milionů let před dinosaury. Na základě dosavadních poznatků vědci předpokládali, že latimérie zmizely během masového vyhynutí, které zasáhlo asi tři čtvrtiny druhů živočichů na Zemi.
Jako „živoucí fosilie“ byla označena poté, co byla v první polovině dvacátého století znovu objevena. Vědci se dnes však tomuto termínu spíše vyhýbají. „Podle definice je fosilie mrtvá a latimérie se od devonu hodně vyvinuly,“ řekl biolog a spoluautor studie Marc Herbin z Národního přírodovědného muzea v Paříži.
Až dva metry a 110 kilogramů
Latimérie je ryba ze skupiny lalokoploutvých, přičemž jejich ploutve se od ostatních ryb liší strukturálně i tvarem. Odborníci odhadují, že takové ploutve připravily půdu pro vývoj končetin prvních suchozemských obratlovců.
Žijí v oceánu v hloubkách až 800 metrů pod hladinou. Během dne zůstávají v sopečných jeskyních samostatně nebo v malých skupinách. Samice jsou o něco větší než samci, přičemž dosahují délky asi dva metry a váží 110 kilogramů.
Vědci uvedli, že pozdní pohlavní dospělost a dlouhá doba březosti v kombinaci s nízkou plodností a malou velikostí populace činí z latimérií obzvlášť citlivý druh na přírodní nebo člověkem způsobené narušení životního prostředí, jako jsou extrémní klimatické jevy nebo příliš mnoho náhodných výlovů.