Při zavádění nějaké formy on-line soudnictví v České republice bude v první řadě potřeba dokončit přípravu elektronického soudního spisu a umožnit zavedení videokonferenčního soudního jednání. Modernizace justice bude ale náročná finančně i časově, je proto třeba ji pečlivě naplánovat. Shodli se na tom účastníci dnešního, již sedmého kulatého stolu k zavedení on-line soudnictví.
Diskuse se zúčastnili soudce a zástupce Soudcovské unie Stanislav Findejs, advokát a zástupce České advokátní komory (ČAK) Jiří Novák, ředitel odboru elektronizace justice Ministerstva spravedlnosti ČR Přemysl Sezemský a Of Counsel advokátní kanceláře PRK Partners Zbyněk Loebl. Moderátorem byl opět generální ředitel ČTK Jiří Majstr.
Bude také potřeba změnit legislativu a procesní předpisy. Loebl, který se podílí na výzkumném projektu o přípravě on-line soudnictví, doufá, že se on-line soudnictví stane v České republice politickým tématem. Pak na něj budou i peníze, míní. Všude ve světě, kde se to povedlo, to politickou podporu mělo. Připomněl Kanadu a pobaltské země.
Podle Findejse on-line proces v širším slova smyslu v ČR v podstatě funguje, hlavně v řadě bagatelních věcí. „Když si představím svoji činnost jako okresního soudce, tak co se týče hromadných žalob, tedy dopravních podniků, České kanceláře pojistitelů, bankovních domů a podobně, tak tam v podstatě z 90 procent nic jiného než on-line soudnictví neprobíhá. Protože, když nám přijde návrh, vydáme elektronický platební rozkaz, pokud se nepodaří doručit a přejde to k rukám soudce, tak pošlu výzvu, zdali účastníci souhlasí s tím, abych rozhodl bez nařízení jednání, a pokud reagují tak, že souhlasí nebo nereagují, tak rozhodnu bez nařízení jednání a odešlu rozsudek. Tam ty účastníky nevidím ani s nimi nemluvím a v podstatě rozhoduji od stolu,“ řekl. Existuje už i možnost elektronického podání. Jeho jedinou nevýhodou podle něj je, že pokud se vydá elektronický platební rozkaz, tak toto podání neobsahuje žádná metadata a nedá se s ním dále elektronicky pracovat. Často se musí vytisknout a rozeslat účastníkům běžnou poštou.
Velká práce se podle Sezemského bude muset odvést na úrovni vnitřních kancelářských řádů soudů, konkrétních praktických procesů. Dále pak s elektronickým soudním spisem a jeho archivací. Tyto administrativní úpravy jsou podle něj časově náročné.
Změnu bude podle Nováka vyžadovat i úprava videokonferenčních soudních jednání. Současná pravidla, která tato jednání upravují, byla psána v době, kdy se uvažovalo o videokonferenčních jednáních mezi soudy. Dnes už by ale bylo potřeba, aby se do jednání zapojili i účastníci mimo soud, a bude tedy nutné například zajistit ověření jejich totožnosti.
Celou diskusi můžete sledovat zde:
Základními podmínkami zajištění bezpečnosti on-line procesu je například odesláni z aktualizovaného elektronického podpisu nebo kvalifikovaného systému, doplnil Sezemský.
Podle Loebla se ČR může inspirovat v zahraničí. V EU jsou v oblasti video konferencí ověřování totožnosti poměrně daleko a legislativní změny jsou tam již připraveny.
Projekt, kterým se Loebl dlouhodobě zabývá, bude pokračovat do poloviny 2023 a dokončí funkční „klikací“ model on-line soudní platformy, který by si soudci i veřejnost mohli vyzkoušet.
V rámci projektu dokončují také legislativní analýzu. Připravují odbornou studii, která může být pomocníkem při přípravě nějaké dlouhodobé strategie. „Mohla by vzniknout příležitost pro nějaký podobný projekt, který by to posunul, třeba připravit pilot pro zkoušení,“ uzavřel Loebl.
Ministerstvo spravedlnosti bude příští rok podle Sezemského výzkum dál podporovat a jeho výsledky analyzovat. Zaměří se na legislativní zmapování případů, kde by se mohlo on-line soudnictví užívat a vypracování typových příkladu, ve kterých by se mohlo zavést a ušetřit čas i peníze. Z nich by se pak mohl vybrat jeden, na kterém by se dalo otestovat, jak by mohlo on-line soudnictví v ČR fungovat.
Zvýšit produktivitu advokátů by podle Nováka pomohlo zavedení videokonferenčního soudního jednáni, které by ušetřilo jejich často zbytečné cestování. Druhá důležitá věc je podle něj umožnění vzdáleného přístupu do elektronického soudní spisu.
Také Findejs považuje za důležité dokončení elektronického soudního spisu pro celé soudnictví. Zdůraznil i nutnost zavedení nových procesních předpisů a nutnost masivního vzdělávání všech zúčastněných. „Mám obavu, že dokud nebude jednolitá koncepce digitalizace justice, tak nebude existovat ani jednotná koncepce vzdělávání,“ řekl.
Loebl si myslí, že se musí začít se školením dřív, než bude ucelená koncepce existovat. Vyzdvihl přístup justiční akademie. Připomněl kurz justičních pracovníků, který proběhl minulý týden v Kroměříži. Autoři projektu na něm představili justičním pracovníkům zmíněný „klikací“ model on-line soudní platformy a byl o něj velký zájem. Přimlouvá se za výuku elektronické justice na právnických fakultách.
Největší brzdou elektronizace justice je podle Findejse nedostatek peněz. „Navíc je to projekt, který bude vnášen do dosti konzervativního prostředí. Není to proto, že by soudci nechtěli takovou záležitost aplikovat, ale uvědomme si, že jsou tady dlouholeté postupy judikatorně prověřené, a tady bude nová oblast, která musí tou judikatorní revizí projít.“ Je proto potřeba změna stylu práce, která není jednoduchá.
Podle Nováka může zavedení on-line soudnictví brzdit i nedůvěra externích i interních uživatelů. „Viděli jsme to částečně i u spuštění systému datových schránek, byl k tomu nějaký odpor, a ne všichni to přijímali,“ uvedl. Postupem času se ten systém usadil a funguje dobře a lidé ho používají. Podobné to podle něj bude i u on-line soudnictví.
Kulaté stoly, kterých se během několika měsíců uskutečnilo sedm, jsou součástí plnění výzkumného projektu o přípravě on-line soudnictví, financovaného Technologickou agenturou ČR. Řešiteli jsou advokátní kancelář PRK Partners, Masarykova univerzita v Brně a Vysoké učení technické Brno.
