V oblasti Marsu zvané Arabia Terra byla dle vědců z Northern Arizona University a Johns Hopkins University po krátkou dobu kdysi přítomna voda. Studie, kterou financoval program NASA, byla publikována v časopise Geology. Informuje o tom server ScienceDaily.
V severních zeměpisných šířkách rudé planety se nachází území známé jako Arabia Terra. Jedná se o oblast o něco větší než Evropa. Své jméno získala od italského astronoma Giovanniho Schiaparelliho, a to již v roce 1879.
V této oblasti Marsu se nacházejí krátery, sopečné kaldery, kaňony i pásy hornin. Právě vrstvy hornin, které pokrývají velkou část povrchu Marsu, a to, jak vznikly, zajímalo doktoranda Ariho Koeppela a jeho školitele společně s kolegy z Johns Hopkins University, uvádí ScienceDaily.
„Konkrétně nás zajímalo využití hornin na povrchu Marsu k lepšímu pochopení minulého prostředí před třemi až čtyřmi miliardami let a toho, zda na povrchu mohly existovat klimatické podmínky vhodné pro život,“ říká Koeppel pro vědecký server.
Vědci se tak snažili zjistit, zdali tam kdysi byla stabilně voda a jak dlouho tam mohla být. Zajímala je ale také atmosféra a teplota povrchu.
„Odebrat“ vzorky není tak jednoduché
Ke studii jim posloužila právě povrchová teplota. Jejím sledováním byli schopni určit fyzikální vlastnosti hornin. Díky tomu, že třeba drobný písek rychle získává a ztrácí teplo, ale pevný kámen se chová jinak, mohli zjistit, zda je materiál sypký a eroduje.
„Stejně jako geologové na Zemi se díváme na horniny, abychom se pokusili vyprávět příběhy o minulých prostředích,“ uvádí Koeppel.
Dodává, že to ale v případě Marsu není tak jednoduché. Nemohou jít a odebrat vzorky. Využívají proto přístroje dálkového průzkumu. Na oběžné dráze Mrasu je totiž několik družic se sadami přístrojů. „Každý přístroj hraje svou vlastní roli při popisu hornin, které se nacházejí na povrchu,“ dodává.
Výsledky přináší spoustu otázek
Vědci zjistili, že tyto usazeniny jsou mnohem méně soudržné, než si všichni dříve mysleli. To dle Koeppela naznačuje, že v tomto prostředí mohla být po krátkou dobu voda, což přináší řadu otázek.
„Jaké podmínky mohly umožnit, aby tam po krátkou dobu byla voda? Mohly tam být ledovce, které rychle roztály při obrovských záplavách? Mohl tam být systém podzemních vod, který pronikal ze země jen po krátkou dobu, aby pak opět klesl dolů?“ ptá se Koeppel.
Věcí, které je potřeba ještě zodpovědět, je tedy spoustu. Koeppel dodává, že Mars zkoumáme už několik desetiletí. Nyní jej ale začínáme studovat na úrovni, která je srovnatelná se způsoby, jakými jsme byli schopni studovat Zemi. „To je pro vědu o Marsu opravdu vzrušující doba,“ dodává.