Kámasútra na stěnách chrámů? To není nic nemožného. Přesvědčte se na vlastní oči. Chrámy Khajuraho v Madhjapradéši patří mezi nejkrásnější středověké památky v Indii.
Jsou největší skupinou hinduistických a džinistických chrámů na světě, i když dnes jich zůstalo jen 25 z původních 85. Jsou na seznamu světového dědictví UNESCO a ohromily generace lidí svou architektonickou brilantností, složitými řezbami, a především svými erotickými sochami.
Historie chrámů
Chrámy Khajuraho byly postaveny vládci dynastie Chandella mezi lety 900 a 1130, během jejich zlatého období. Předpokládá se, že každý vládce postavil za svůj život alespoň jeden chrám. Jedním z pozoruhodných vládců byl Maharaja Rao Vidyadhara, který odrazil útoky Mahmuda z Ghazni. Jeho láska k sochám se projevuje v chrámech Khajuraho i pevnosti Kalinjar.
Khajuraho, které se nachází přímo v srdci střední Indie ve státě Madhjapradéš, je považováno za náboženské hlavní město výše zmíněného období. Vládci Chandella se pokusili odlišit politiku od náboženských a kulturních aktivit a založili své politické sídlo v Mahobě, díky čemuž se Khajuraho stalo náboženským a kulturním hlavním městem. První zmínka o chrámech Khajuraho je v záznamech Al-Biruniho z roku 1022 a v dílech arabského cestovatele Ibn Battuty z roku 1335.
Božstva a nymfy na stěnách
Chrámy Khajuraho, rozeseté na ploše asi 23 čtverečních km, zobrazují tradiční životní styl žen ve středověku. Znovuobjevené téměř o devět století později poskytují dojemné zobrazení života v 11. století. Několik chrámů je zasvěceno džinistickému panteonu a zbytek hinduistickým božstvům – triu Brahmovi, Višnuovi a Šivovi a různým formám Déví. Božské sochy jsou poctou samotnému životu, ztělesňují vše, co je na něm vznešené a spontánní.
Nandi – býk, na kterém podle hinduistické mytologie jezdí bůh Šiva. Foto: – Rajenver / CC-BY-SA-3.0 (via Wikimedia Commons)
Chrámy jsou postaveny z pískovce různých odstínů žlutohnědé, růžové a světle žluté. Každý má vchod, halu, předsíň a svatyni. Uvnitř chrámů jsou místnosti, které jsou vzájemně propojené a umístěné na linii východ-západ a konstruované se spirálovými nástavbami.
Obrazy bohyní a bohů vytesané na stěnách chrámů představují mnoho podob božské Šakti a Šivy, ženských a mužských principů, Jin a Jang. Tyto chrámy jsou spojovány především s jejich erotickým uměním. Zejména západní chrám Devi Jagdambi, který se nachází vedle chrámu Kandariya Mahadeva. Má řady soch zobrazujících dévangany, mithuny, božstva a explicitní erotické sochy, zejména ty, které zobrazují mithuny v sexuálních polohách. Právě kvůli těmto erotickým sochám jsou známé také jako chrámy Kámasútry.
Díky těmto erotickým sochám jsou známé také jako chrámy Kámasútry. Foto: Lomita / CC-BY-2.0 (via Wikimedia Commons)
Většinu erotických soch lze nalézt buď na vnějších nebo vnitřních stěnách chrámů, ale ne v blízkosti božstev. Je však běžnou mylnou představou, že sochy ukazují milování mezi božstvy. Ve skutečnosti ukazují vášnivé interakce mezi lidmi spolu se změnami, ke kterým dochází v lidských tělech.
Oslava ženství či příprava hochů na světský život?
Má se za to, že tyto chrámy jsou oslavou ženství, protože zobrazují sochy silně zdobených širokých boků a prsatých žen, jež zdobí stěny chrámů. Dobře tvarovaná těla nymf přitahují pozornost a lze je vidět, jak se zapojují do činností jako je nanášení make-upu, mytí vlasů, hraní her a zavazování a rozvazování pásů.
Věří se, že erotické sochy (mezi nimi i nymfy) s jejich smyslnými pózami a našpulenými výrazy, jsou způsobem, jak znázornit důležitost lásky k životu. Během středověku panovala obecná víra, že erotické sochy a dekorativní motivy mají ochranný vliv. Tato představa je založena na náboženských textech, podle kterých byly mithuny, skřeti, popínavé rostliny a erotické sochy určeny k vyřezávání na dveře chrámu, aby přinesly štěstí. To souviselo s myšlenkou, že mladí chlapci během středověku praktikovali „brahmacharya“, kdy museli žít v poustevně, dokud nedospěli v muže. Proto se říká, že tyto sochy byly vyrobeny, aby je připravily na světské touhy.
Příprava chlapců na světský život? Foto: Rajenver / CC-BY-SA-3.0 (via Wikimedia Commons)
Během období mezi roky 900 a 1300 n.l. většina hinduistických, džinistických a buddhistických chrámů v západní a jižní Indii představovala nějakou formu erotického umění. Ve všech chrámech však byly sochy vytesané na úrovni soklu, pod úrovní očí a zřídka si jich člověk všimne na první pohled. Pouze v Khajuraho jsou tyto sochy tak nápadně vystaveny na hlavní stěně chrámů.