Profesor fyziky z Británie na webu The Conversation popsal, jak ověřit, že žijeme ve virtuální simulaci. Zmiňuje takzvané informační bity, které by mohly dokázat, že realita neexistuje.
Žijeme v Matrixu? Na tuto otázku se snaží vědci odpovědět celá desetiletí. Náš vesmír je totiž plný záhad. Například nikdo pořádně neví, proč získaly fyzikální zákony natolik specifické hodnoty, že umožnily vznik hvězd, planet a nakonec…života.
Fyzikální konstanty jsou podle Melvina Vopsona, profesora fyziky na University of Portsmouth, podezřele výhodné. Expanzivní síla vesmíru související s temnou energií je například mnohem slabší, než by podle teorií měla být. To způsobuje, že se hmota neroztrhá, ale shlukuje.
Vopson na webu The Conversation připomněl zaběhlé teorie, které se snaží záhadu života ve vesmíru vysvětlit. Ta první popisuje nekonečný multivesmír vesmírů. Pokud bychom žili v multivesmíru, byla by vysoká šance, že alespoň v jednom z vesmírů budou podmínky vhodné pro život.
„There is some evidence suggesting that our physical reality could be a simulated virtual reality rather than an objective world that exists independently of the observer.“
— The Conversation (@ConversationUK) November 21, 2022
https://t.co/r2AHKlS2t9
Druhou teorií je, že žijeme v počítačové simulaci, v níž někdo dolaďuje podmínky, například vysoce pokročilý mimozemský druh. Tuto teorii podporuje obor zvaný informační fyzika.
Informační fyzika říká, že fyzickou realitu netvoří hmota, ale útržky informací, z nichž plynou naše zkušenost s časoprostorem. Například teplota vychází ze společného pohybu atomů. Atomy však žádnou teplotu nemají.
Tato myšlenka není zase tak novátorská. V roce 1989 legendární fyzik John Archibald Wheeler tvrdil, že vesmír je v podstatě matematický a lze jej považovat za „vzniklý z informace“.
Kvantová mechanika navíc říká, že příroda vlastně vůbec není skutečná. Částice totiž doopravdy neexistují, pokud je zrovna nesledujeme a neměříme. Virtuální realita také potřebuje pro spuštění určitých událostí pozorovatele či programátora.
Odpovědi na dosah ruky
Vopson upozorňuje, že každý existující virtuální svět by musel být založen na zpracovávání informací. Směřuje tím k nejmenším informačním jednotkám našeho vesmíru, informačním bitům. Takový virtuální svět by totiž byl pixelován na nejmenší a již nedělitelnou velikost.
Pokud je tedy vesmír simulací, informační bity se nacházejí všude kolem nás. Tyto bity představují samotný kód, jehož rozluštění může potvrdit skutečnost, že realita neexistuje a my jsme pouhou simulací.
Informační bity musejí mít alespoň malou hmotnost, podle níž je můžeme najít, například v urychlovačích částic.
Cestou k jejich objevení může být nedávno navržený princip, podle něhož lze hmotnost vyjádřit jako energie či informace, a to platí také opačně. „Informace je ve skutečnosti pátou formou hmoty ve vesmíru,“ píše profesor.
Vopson tvrdí, že lze teorii virtuální simulace ověřit experimentem opírajícím se vědění, že každá částice má svou antičástici, identickou částici s opačným nábojem. Ve vzájemné anihilaci by došlo k záblesku energie a emitaci fotonů, světelných částic.
„Předpověděl jsem přesný rozsah očekávaných frekvencí výsledných fotonů na základě informační fyziky,“ píše Vopson. „Tento experiment je s našimi stávajícími nástroji vysoce dosažitelný.“ Profesor proto založil crowdfundingovou stránku pro získání financí na provedení experimentu.
Je však otázkou, zda skutečně chceme znát pravdu. Pravda totiž bývá horší než nevědomost.
