Snaha zvládnout přemnožený druh, nebo chuť zpestřit si zahradu. I tak se některé invazivní druhy dostaly do světa. Vědci se jim nyní pokusili postavit za pomoci technologie a robotiky. O studii z iScience informuje server ScienceNews.
Rostliny i živočichové, kteří se dostanou do nových biotopů, mohou ublížit tamní fauně a flóře, či ji dokonce vytlačit. Známým příkladem jsou žáby, které byly do Austrálie přivezeny, aby zničily brouky škodící třtinovým porostům. Nyní ohrožují tamní přírodu.
Od Evropy až po Austrálii se pak můžete setkat s nepůvodními drobnými stříbřitě zbarvenými rybami rodu Gambusia spp.. Některé druhy z nich jsou považovány za jedny z těch nejvíce ničivých invazních, uvádí IUCN.
Vědci nyní ukazují, že řešením by mohl být „strach“. Navrhli totiž robotickou rybu, která napodobuje jejich přirozeného predátora – okounka pstruhového (Micropterus salmoides).
Gambusia spp. pocházejí původně z některých částí západu a jihovýchodu Spojených států. V minulém století ale byly vypuštěny do sladkovodních ekosystémů po celém světě ve snaze o kontrolu malárie. Měly se totiž živit larvami komárů.
Místo toho ale začaly holdovat na jikrách a ohlodávat ocasy původních ryb a obojživelníků.
Běžně se proti invazivním druhům bojuje masovým zabíjením pomocí pastí nebo třeba jedů, uvedl pro ScienceNews behaviorální ekolog Giovanni Polverino z University of Western Australia, jeden z autorů studie.
Dle něj to však u většiny invazních druhů, které jsou považovány za problematické, nefunguje, a často to může poškodit i původní druhy.
V laboratorním experimentu se nyní ukázalo, že přežití a reprodukci invazivních ryb je možné ovlivnit za pomoci robotické ryby.
Nejenže totiž predace ovlivňuje počty kořisti, ale pouhý strach z predátorů může ovlivnit její chování způsobem, který zaznamená celý ekosystém, píše ScienceNews.
Změna chování, tvaru i plodnosti
V laboratoři výzkumníci zřídili 12 nádrží. Do každé z nich umístili šest ryb druhu Gambusia holbrooki a šest pulců původních australských žab druhu Litoria moorei.
Po týdenní aklimatizaci tým přemístil každou skupinu do experimentální nádrže na jednu hodinu dvakrát týdně po dobu pěti týdnů, uvádí server. Tam se polovina skupin setkala s robotickou rybou. Ta na ryby zaútočila, když se příliš přiblížily k pulcům.
Ty ryby, které byly ve skupině, která se s robotickou rybou setkala, měly tendenci se shlukovat a neprozkoumávat nádrž. I posléze, když už byly v bezpečí, byly méně aktivní a úzkostnější. Ztrácely také energetické zásoby a stávaly se o něco menšími než ryby, které vystaveny robotu nebyly, dodává ScienceNews.
Co se týče samců, vědci poukazují na to, že počet spermií vystavených ryb se snížil v průměru asi o polovinu.
„Místo aby investovaly do rozmnožování, investují do přetváření svého těla, aby mohly lépe uniknout, a to už po šesti týdnech. Celkově se staly méně zdravými a méně plodnými,“ uvedl Polverino.
Vědci ale dodávají, že jejich plánem není vypustit roboty v kvantech do přírody. Hlavním přínosem studie je ukázat, že strach může mít svůj významný efekt.
„Nejsou to nepřemožitelní živočichové. Mají slabiny, které můžeme využít a které nezahrnují zabíjení zvířat jednoho po druhém,“ dodává.