Třicetileté úsilí ochránců přírody pomohlo zachránit kriticky ohroženou rostlinu Galvezia leucantha. Z pouhých šesti jedinců se její populace rozrostla na 28 dospělých rostlin. Obnova druhu ale stále závisí na péči odborníků a dostatku vody.
Příběh záchrany začal u jediného herbářového exempláře, který byl v roce 1962 nalezen poblíž zátoky Caleta Tagus na severu ostrova Isabela. Po několik desetiletí představoval jediný doklad o existenci této rostliny. Výzkumníci proto dlouho nevěděli, zda druh ve volné přírodě ještě přežívá.
Pátrání v odlehlých lávových polích začalo v roce 1998. Do roku 2007 našli odborníci už jen šest přežívajících rostlin, které rostly v úzkých puklinách mladých lávových proudů na sopce Darwin. K jejich úbytku v minulosti přispěla také nepůvodní býložravá zvířata.
„Když jsme stáli vedle těchto rostlin, bylo jasné, že se díváme na něco mnohem významnějšího než jen na vzácný keř. Jejich ztráta by znamenala zánik nenahraditelné součásti botanického dědictví Galapág,“ vzpomíná vedoucí výzkumu Patricia Jaramillo Díaz.
Rostlinám pomohla speciální nádoba na vodu
Program Galápagos Verde 2050 začal druh rozmnožovat ve školkách a následně jej vracet do přírody. V letech 2017 až 2024 odborníci vysadili na ostrově Isabela celkem 94 vypěstovaných rostlin. Museli přitom hledat způsob, jak jim pomoci přežít v suchém prostředí sopečné krajiny.
Nejúspěšnější byla nádoba Groasis Waterboxx, která zadržuje vodu v okolí kořenů. Všechny testované rostliny s touto pomůckou přežily. Výzkumníci také zjistili, že mladé rostliny nejprve věnují energii tvorbě silných kořenů a teprve později začínají výrazněji růst nad zemí. Díky tomu mohli lépe určit vhodnou dobu pro jejich přesazení ze školky.
Důležitý okamžik přišel v roce 2021, kdy se v lávových puklinách na lokalitě Playa Tortuga Negra objevily čtyři mladé rostlinky. Vyrostly přirozeně ze semen vysazených jedinců, což potvrdilo, že se obnovená populace dokáže ve volné přírodě rozmnožovat.
Sazenice však později nepřežily sucho. Nedostatek vody tak zůstává hlavní překážkou na cestě k úplně samostatné populaci. „Skutečná obnova začíná ve chvíli, kdy už na nás příroda není závislá,“ míní Jaramillo Díaz.
Rostlina se vrátila na původní místo
V roce 2024 se Galvezia leucantha vrátila také do zátoky Caleta Tagus, kde byl před více než 60 lety nalezen původní herbářový exemplář. Na této lokalitě nyní roste osm dospělých jedinců. Dalších 20 se nachází na Playa Tortuga Negra.
Celkovou populaci ve dvou obnovených lokalitách nyní tvoří 28 dospělých rostlin. Dalším cílem je pokračovat v jejich rozmnožování, sledování a dlouhodobé péči ve spolupráci Nadace Charlese Darwina a Správy Galapážského národního parku.
