Mladí lidé si čím dál častěji nechávají telefon celý den v režimu Nerušit. Nejde o další módní výstřelek, ale o jednoduchý způsob, jak mít víc klidu, méně stresu a aspoň chvíli pocit, že jejich den neřídí telefon.
Pro část generace Z je to dnes skoro běžná rutina. Místo neustálého pípání, vibrací a vyskakujících zpráv si nastaví ticho a k telefonu se vracejí ve chvíli, kdy sami chtějí. Důvod je prostý. Neustálé notifikace ruší při učení, práci i odpočinku a snadno člověka stáhnou k bezcílnému scrollování.
Jednadvacetiletá studentka Madeline Kerestman popsala, že ji nová zpráva na Snapchatu nebo Instagramu často vytrhne z učení a pošle rovnou na sociální sítě. Režim Nerušit proto používá během dne po delších blocích. Nejde přitom jen o soustředění. Pro řadu mladých je to i způsob, jak si chránit vlastní klid a nebýt pořád ve střehu kvůli novým lajků, komentářům a zprávám.
Smysl to dává i z praktického hlediska. Starší výzkum Kalifornské univerzity v Irvine ukázal, že návrat k původnímu úkolu po vyrušení trvá v průměru asi 23 minut. Když telefon vyrušuje několikrát za hodinu, den se začne rozpadat na malé kusy. Právě tomu se mladí lidé snaží vyhnout.
Psychoterapeutka Lauren Larkin vidí v nepřetržitém režimu Nerušit hlavně snahu nastavit si hranice. Podle ní to dává člověku větší kontrolu nad tím, komu a kdy bude dostupný. Zároveň ale upozorňuje, že ne vždy je za tím jen touha po klidu. Pokud člověk zapíná tichý režim proto, že mu hovory a zprávy spouštějí silnou úzkost, bušení srdce nebo pocit beznaděje, může jít o signál hlubšího problému.
Pro starší generace může být takový přístup těžko pochopitelný. Někdo se pak ptá, proč vůbec mít telefon, když na něm člověk nechce být k zastižení. Pro mladší uživatele je ale odpověď jednoduchá. Telefon nechtějí zahodit, jen ho nechtějí poslouchat každou minutu. A právě v tom je celé kouzlo. Být dostupný, ale ne neustále.
