Elektrický implantát umístěný v lebce a připojený k mozku podle amerických vědců dokáže detekovat a léčit těžkou depresi. Slibné výsledky u první pacientky tak dávají naději lidem s duševním onemocněním, kterým nepomáhá medikace ani jiný způsob léčby. Informoval o tom server BBC.
Šestatřicetiletá Sarah si zařízení nechala implantovat před více než rokem a říká, že jí úplně změnilo život. Přístroj velikosti krabičky od sirek v její hlavě je vždy zapnutý, impulzy však vysílá pouze tehdy, když vyhodnotí, že je pacientka potřebuje.
Vědci z Kalifornské univerzity v San Francisku zdůrazňují, že je příliš brzy na to, aby bylo jasné, zda by mozkový implantát mohl pomoci dalším pacientům s obtížně léčitelnou depresí. Po pozitivních výsledcích nicméně doufají v úspěch. Ve studii, jejíž výsledky publikoval časopis Nature Medicine, rovněž plánují pokračovat.
Sarah je první osobou, která experimentální terapii podstoupila. V posledních letech absolvovala řadu léčebných postupů, včetně užívání antidepresiv a elektrokonvulzivní terapie, ale bez úspěchu.
Operaci nakonec uvítala. Podle jejích slov vyhlídka na dosažení jakékoli úlevy byla lepší než temnota, kterou prožívala. „Vyčerpala jsem všechny dostupné možnosti léčby. Můj každodenní život byl tak omezený. Každý den jsem prožívala muka. Sotva jsem se zvládla hýbat nebo něco dělat,“ popsala svůj stav před zákrokem.
Během operace lékaři do její lebky vyvrtali několik malých děr, kterými prostrčili drátky, jejichž úkolem je monitorovat mozkovou činnost a části mozku stimulovat. Krabičku s baterií a generátorem impulzů zasadili do kosti pod skalpem a vlasy. Procedura trvala celý den a byla provedena v celkové anestezii.
Po probuzení byla Sarah v euforii. „Můj život se okamžitě obrátil vzhůru nohama, byl znovu příjemný,“ popsala své pocity po aktivaci implantátu. „Během několika týdnů myšlenky na sebevraždu zmizely,“ prohlásila.
Rok od operace se pacientce daří dobře, vedlejší účinky nehlásí
Po roce se Sarah cítí dobře a nepociťuje žádné vedlejší účinky. Necítí, jak zařízení pracuje, ale prohlásila: „Pravděpodobně bych vám do 15 minut mohla říci, že došlo k impulzu kvůli pocitu bdělosti a energie nebo pozitivitě, kterou ucítím.“
Přestože byla terapie testována pouze u jedné pacientky a vždy by byla vhodná jen pro pacienty se závažným onemocněním, vědci její úspěch považují za nesmírně významný. Jde o první ukázku toho, že mozkovou aktivitu, která je základem příznaků duševní nemoci, mohou vědci spolehlivě detekovat. Zároveň odhaluje, že tyto mozkové obvody se mohou navrátit do zdravého stavu, a to i u pacienta, který obtížemi trpěl roky.
„Takovou personalizovanou terapii jsme dříve na psychiatrii neměli,“ konstatovala doktorka Katherine Scangos z Kalifornské univerzity v San Francisku (UCSF), která práci vedla. „Tento úspěch je sám o sobě neuvěřitelným pokrokem v našich znalostech mozkových funkcí, které jsou základem duševních chorob,“ dodala.
Profesor Rupert McShane, psychiatr a docent na Oxfordské univerzitě, který se studie neúčastnil, řekl: „Je to ohromující… (Studie) ukazuje na způsob zkoumání biologie náhlého propadu do zoufalství, které může být velmi destruktivní.“
V posledních dvou desetiletích se hluboká mozková stimulace (DBS) používá k léčbě desítek tisíc pacientů s Parkinsonovou nemocí a epilepsií. Několik studií v případě deprese však skončilo zklamáním. Jednou z velkých výzev je to, že mozek nemá jedinou „oblast deprese“. Ve hře tak může být několik vzájemně propojených oblastí. U různých lidí se navíc mohou lišit.
