Válka na Ukrajině trvá pátým rokem. Od letošního jara zuří konflikt na Blízkém východě a nyní se objevila hrozba, že se ve světě rozhoří další velký konflikt. Ten by mohl destabilizovat Africký roh a přispět k další nestabilitě v Perském zálivu. Obavy vzbuzují boje v severní Etiopii, které mohou sloužit jako rozbuška k rozhoření širší a krvavější války a vážné humanitární krizi.

Světová média ve středu informovala o bojích v etiopských regionech Tigraj, Afarsko a Amharsko. Zprávy jsou chaotické. Etiopská armáda a povstalci se navzájem obviňují z porušení mírové dohody z roku 2022.

Tigrajská lidová osvobozenecká fronta (TPLF) zahájila podle etiopské armády ofenzivu v regionech Afarsko a Amharsko. Vládní jednotky ve čtvrtek uvedly, že v Amharsku zabily 272 povstalců. Zhruba 260 jich utrpělo zranění.

Boje byly hlášeny i kolem města Lalibela. To je známé středověkými kostely vytesanými do skály, které jsou zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO.

Podle anonymního bezpečnostního zdroje byly kvůli bojům mezi armádou a rebely přerušeny lety do Lalibely.

Podrobný pohled

Podle aktuálních informací začaly boje ve středu, když TPLF obsadily v Tigraji tři letiště a na několika místech se střetly s etiopskými silami. Ofenziva se přelila až do Afarska a Amharska, kde došlo k tvrdým střetům.

V Tigraji byly v pátek narušeny internetové a telefonní sítě. Místní obyvatelé začali hromadit zásoby potravin a pitné vody, vybírat hotovost a připravovat se na možnost, že by se intenzivní střety mohly přelít do vleklé války.

Není jasné, co se stalo. Etiopská armáda a vláda mluví o rozsáhlé ofenzivě rebelů, vedení Tigraje zase obvinilo federální vládu z agrese. Getachew Reda, poradce etiopského premiéra Abiyho Ahmeda uvedl, že tigrajské síly obsadily letiště pod vládní kontrolou a zahájily „totální ofenzivu“ proti vládním silám v Afarsku a Amharsku.

After the collapse of a 2022 peace deal, Tigray forces launched a major offensive against Ethiopia's government. There are new concerns that the conflict could spill into Sudan's civil war and draw in foreign powers competing for influence https://t.co/Q7M6kjQ8tx pic.twitter.com/YPGt7Clh8Y

— Reuters (@Reuters) September 24, 2026

„Politicko-vojenské vedení TPLF evidentně dovedlo nezodpovědnost do nových výšin,“ vyjádřil se k tomu Reda.

Vedoucí představitelé Tigraje odmítli charakterizovat bojové operace jako nevyprovokovanou ofenzívu. Uvedli, že federální síly zintenzivnily to, co označili za invazi do regionu, a tvrdili, že vládní jednotky s podporou dronů, dělostřelectva a letadel zaútočily na Tigraj.

„Tigrajské síly dostaly pokyn čelit útoku a vstoupily do obranné války,“ uvedly v prohlášení. Protichůdné verze však znamenají, že neznáme posloupnost jednotlivých událostí. Tvrzení obou stran není možné nezávisle ověřit.

Etiopská armáda později ve čtvrtek oznámila, že odrazila útoky TPLF a že zabila, zranila nebo zajala zhruba 500 nepřátelských bojovníků. Důležitý je přesah bojů. Tigrajské jednotky bojovaly vedle dalších ozbrojených skupin. Zatímco v Afarsku se účastnily střetů s Afarskou revoluční demokratickou frontou jednoty (ARDUF), v Amharsku bojovaly po boku místní skupiny Fano. Během války v letech 2020 až 2022 přitom toto hnutí bojovalo po boku vlády proti TPLF. Od roku 2023 však bojuje proti federální vládě.

Konflikt přesahuje Tigraj. Jeho rozsah je ale obtížné určit kvůli omezenému přístupu a protichůdným tvrzením zúčastněných stran.

Pretorijská dohoda v ohrožení  

Současné boje ohrožují Pretorijskou dohodu z roku 2022, která zastavila válku, avšak nevyřešila její příčiny. TPLF a vládní síly sice ukončily boje, územní, bezpečnostní a politické spory však zůstaly.

Samotná TPLF se navíc rozštěpila a tvrdší frakce této skupiny převzala vládu nad regionem a odstranila přechodnou správu, která vznikla po mírové dohodě.

Federální vláda navíc začala v Tigraji znovu vojensky zasahovat. Z dat projektu Armed Conflict Location & Event Data vyplývá, že armáda v regionu podnikla několik útoků pomocí dronů, což ještě zvýšilo napětí.

Situace se zhoršila tento týden před vypuknutím bojů. Sedm etiopských ozbrojených skupin oznámilo vytvoření aliance nazvané Aliance etiopských lidových sil za přežití (EPFAS). Jejím deklarovaným cílem je svržení vlády premiéra Abiyho Ahmeda. Do aliance patří skupiny z různých částí země, s odlišnými cíli a motivacemi. Jedno však mají společné – chtějí svrhnout současnou etiopskou vládu.

Vznik aliance je pro vládu problém. V Etiopii působí řada těžce ozbrojených etnických skupin. Není jasné, zda se současných bojů účastní všechny.

Bezpečnostní prostředí v Etiopii je dnes jiné než v roce 2020 až 2022. Konflikt v Tigraji se může propojit s povstáními v ostatních regionech.

Extrémně vznětlivé prostředí  

Panují obavy, že konflikt v Tigraji se může přelít do celého Afrického rohu. Nebezpečné je samotné prostředí, v němž se boje odehrávají. V Africkém rohu současně probíhá několik překrývajících se bezpečnostních krizí.

Súdánem od roku 2023 zmítá krutá občanská válka. Proti sobě v ní stojí Súdánské ozbrojené síly (SAF) a Síly rychlé podpory (RSF). Konflikt vtáhl regionální mocnosti a vedl k jedné z největších humanitárních katastrof na světě.

Etiopie čelí obviněním z podpory RSF, což popírá. Jde o citlivé téma také kvůli blízkým vazbám Etiopie a Spojených arabských emirátů, které rovněž čelí obvinění z podpory RSF. I ony toto obvinění popírají.

Etiopie má navíc spor s Egyptem kvůli své přehradě Grand Ethiopian Renaissance Dam na Modrém Nilu. Addis Abeba ji považuje za důležitou pro svůj energetický a hospodářský rozvoj. Káhira se však dlouhodobě obává dopadů na množství vody v Nilu, na němž je existenčně závislá. Obavy z nedostatku vody má i Chartúm.

Konflikt by mohl rovněž vtáhnout stát Eritrea. Ten bojoval s TPLF po boku etiopské vlády v letech 2020 až 2022.

Eritrea získala v roce 1993 nezávislost na Etiopii. Obě země následně vedly velkou přeshraniční válku. Když se stal etiopským premiérem Abiy Ahmed, jeho vláda dosáhla s Eritreou dohody, která ukončila dvě desetiletí trvající nepřátelství. Ahmed v roce 2019 obdržel Nobelovu cenu za mír za svůj velký podíl na ukončení konfliktu.

Když v roce 2020 začala válka v Tigraji, eritrejské síly bojovaly po boku etiopské armády proti TPLF. Po ukončení bojů se však vztahy mezi Etiopií a Eritreou zhoršily. Důvodem byla samotná Pretorijská dohoda, jejíž součástí Asmara nebyla. Z jejího pohledu uzavřela Addis Abeba bez její účasti strategicky nebezpečnou dohodu s nepřítelem.

Následně přišla druhá rána – Rudé moře. Od roku 2023 Ahmed zdůrazňuje, že Etiopie potřebuje přístup k Rudému moři. Jedním z přístavů, o kterém začal hovořit, byl Assab v Eritrei. Tato otázka nabyla na důležitosti kvůli strategickému významu průlivu Báb al-Mandab. Jde o jeden z nejdůležitějších námořních uzlů na světě. Spojuje Rudé moře s Adenským zálivem a Indickým oceánem. Na jeho západní straně leží Eritrea a Džibutsko, na východní zase Jemen.

Válka v Jemenu a konflikt mezi Hútíi a Saúdskou Arábií ukázaly, jak drtivé dopady může mít nejistota na mezinárodní lodní dopravu v této úžině.

Etiopie navíc obviňuje Eritreu z podpory TPLF a dalších ozbrojených skupin, což země popírá. Asmara rovněž posílila vztahy s Egyptem a Súdánem, tedy zeměmi, které mají špatné vztahy s Etiopií.

Bezpečnostní situaci v Africkém rohu komplikuje i nestabilita v Somálsku. Federální vláda v Mogadišu bojuje s islamistickým militantním hnutím Aš-Šabáb, které kontroluje část země. V zemi působí i odnož Islámského státu (IS), zatímco centrální vláda má spory s některými regionálními vládami, což v zemi způsobuje chaos.

Analytici varují, že válka v Tigraji by se mohla rozhořet po celém Africkém rohu a uvrhnout oblast do hluboké nestability, což by mohlo mít dopad i na bezpečnost v klíčovém průlivu Báb al-Mandab.

Hrozba války v Africkém rohu

„Pokud by se konflikt přelil, je docela možné, že by se do války zahrnující Etiopii a Eritreu mohly zapojit súdánské síly, což by mohlo celý region vtáhnout do války,“ uvedl Martin Plaut, britský novinář a expert na oblast Afrického rohu.

Jalale Getachew Birru, hlavní analytik pro východní Afriku ACLED, také zdůraznil, že současné boje nelze vnímat izolovaně. „Případ Etiopie není ojedinělý. Týká se celé oblasti Afrického rohu,“ uvedl odborník.

Hodnocení ACLED poukázalo na širší dynamiku v regionu: boje v Etiopii se odehrávají na pozadí měnících se spojenectví a soupeření v sousedním Súdánu a Somálsku. Nová analýza navíc zařazuje současný konflikt v Etiopii do širšího modelu nestability v celém Africkém rohu. Riziko nespočívá ve vzniku jedné aliance. Vyplývá ze skutečnosti, že několik konfliktů je již geograficky a politicky propojeno.

Plaut vyjádřil obavu, že Eritrea se může do konfliktu připojit a bojovat na straně TPLF. „Etiopané jsou na straně RSF a Hamedtiho,“ řekl odborník s odkazem na vůdce RSF, generála Mohameda Hamdana Dagala. „Existují silné důkazy o tom, že v západní Etiopii se nachází základna, která slouží k zásobování a vyzbrojování bojovníků RSF,“ dodal. Toto tvrzení se nepodařilo nezávisle ověřit.

Pokud by podle Plauta došlo ke konfliktu mezi Etiopií a Eritreou, súdánské nepřátelské síly by toho mohly využít. Boje by pak mohly způsobit další tlak na východní hranici Súdánu a ovlivnit tamní občanskou válku.

Plaut se obává řetězové reakce. „Protože Spojené arabské emiráty podporují RSF a Saúdové podporují Eritrejce a súdánské ozbrojené síly, mohlo by se to všechno znásobit a jeden konflikt by mohl vést k dalšímu,“ vysvětlil expert. To znamená, že širší regionální konflikt by mohl pohltit i Saúdskou Arábii, která již nyní bojuje s Hútíi podporovanými Íránem. Ten je zase v konfliktu s USA.

Nebezpečí, ale ne nevyhnutelnost

To podle Plauta neznamená, že válka v Africkém rohu je nevyhnutelná. Neexistují podle něj důkazy o existenci jediné aliance od Afrického rohu po Perský záliv. Etiopské ozbrojené skupiny sledují vlastní zájmy, Eritrea se může vyhnout přímé konfrontaci a súdánské válčící strany mají své vlastní priority. Odborník ale připomněl, že konflikt nepotřebuje jednu velitelskou strukturu, aby se nakonec propojil.

„Určitě existuje nebezpečí, že se z toho stane extrémně krvavý konflikt,“ uvedl Plaut. „Koneckonců, v tom posledním v Tigraji zahynulo 600 000 lidí. Doufejme, že se to tímto směrem vyvíjet nebude.“