Třicet let starý experiment v australském státě Victoria ukázal, že výrazné proředění lesa nemusí znamenat dlouhodobou ztrátu uhlíku ani horší podmínky pro volně žijící živočichy. Stromy ponechané na místě vyrostly do větších rozměrů a proředěné porosty postupně obnovily zásoby uhlíku odebraného při těžbě.
Experiment vznikl na konci 80. let v lesních porostech blahovičníku Eucalyptus regnans v jihovýchodní Austrálii. Výzkumníci zde porovnávali několik způsobů hospodaření, od úplného vykácení přes různě velké mezery v porostu až po varianty, při nichž část vzrostlých stromů zůstala stát. Součástí experimentu byly také nedotčené kontrolní plochy.
Ponechané stromy výrazně zesílily
Největší překvapení přinesly plochy, na kterých bylo původně odstraněno 50 až 70 % stromů. Po zhruba třiceti letech byly stromy ponechané na těchto místech mimořádně mohutné. Největší z nich měly kmen ve výšce hrudníku široký v průměru přes jeden metr, některé dokonce více než 1,5 metru. Ve srovnání s nedotčenými kontrolními plochami byly největší stromy v proředěných porostech přibližně o 20 % silnější. Ukázalo se, že díky menší konkurenci měly více prostoru a zdrojů pro další růst.
Proředění přitom nezanechalo dlouhodobý propad ani v množství uhlíku uloženého ve dřevě. Během 30 let tyto porosty nahradily uhlík odstraněný při původním zásahu a následně jeho množství zvýšily natolik, že se dostaly na úroveň srovnatelnou s nedotčenými částmi lesa, případně ji překonaly.
Větší stromy mohou mít význam také pro živočichy. S rostoucím průměrem kmene se zvyšuje pravděpodobnost vzniku dutin, které slouží jako úkryt některým původním druhům. Mezi ně patří vakoveverka páskovaná a také kriticky ohrožená vakomyš horská. Na většině obhospodařovaných ploch se navíc rozšířily akácie, které vakomyši využívají při hledání potravy a pohybu mezi stromy. Fotopasti vakomyš zaznamenaly na všech sledovaných plochách, kde se v lese zasahovalo, zatímco v nedotčených částech lesa se neobjevila.
Každý les potřebuje jiný přístup
Výsledky neznamenají, že by rozsáhlejší prořeďování bylo vhodné pro každý les. Výzkumníci upozorňují, že různé způsoby hospodaření vytvářejí odlišné podmínky a mohou podporovat různé vlastnosti porostu. Studie například ukazuje, že alternativní postupy mohou urychlit vznik větších stromů a pestřejší struktury lesa oproti jednotnému hospodaření založenému na úplném vykácení porostu.
Dlouhodobý experiment ukazuje, že péče o les nemusí znamenat jen úplnou ochranu, nebo naopak úplné vykácení. Vhodně zvolený zásah může zachovat zásoby uhlíku, podpořit vznik velkých stromů a současně vytvořit různorodější prostředí pro některé druhy živočichů. Autoři ale zdůrazňují, že univerzální řešení neexistuje a způsob péče je potřeba přizpůsobovat konkrétnímu lesu a jeho podmínkám.
