Praha 7. října 2026 (PROTEXT) – Jak by šlo lépe nastavit daně z alkoholu? O tom v Poslanecké sněmovně diskutovali politici, odborníci a zástupci alkoholového průmyslu. Podkladem pro debatu byla nová studie Frontier Economics zpracovaná pro Unii výrobců a dovozců lihovin (UVDL), která detailně analyzuje přínosy sektoru alkoholických nápojů pro stát a navrhuje možná řešení, jak optimalizovat jejich zdanění. Zvýšení spotřební daně z lihovin v letech 2024 a 2025 očekávané příjmy do státního rozpočtu nepřineslo. Podle autorů studie může být lepší cestou naopak vyváženější rozložení daňové zátěže mezi jednotlivé druhy alkoholu. I nejmírnější varianta ze tří modelových situací by státu přinesla téměř 2 miliardy korun.
Pivo, víno nebo lihoviny obsahují stejnou látku: ethanol (lidově alkohol). Z pohledu spotřební daně se s nimi ale zachází velmi rozdílně. Právě otázka, zda takové rozdíly dávají ekonomický a regulační smysl, byla jedním z hlavních témat kulatého stolu konaného pod záštitou rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.
„Debata o zdanění alkoholu by neměla být soubojem jednotlivých odvětví. Potřebujeme se věcně bavit o tom, zda dnešní systém jako celek plní to, co od něj stát očekává, tedy zda přináší stabilní příjmy a zároveň má smysluplnou regulační funkci,“ říká Vladimír Pikora (Motoristé), předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.
Stejná porce alkoholu, rozdílná daň
Rozdíly ve zdanění různých alkoholických nápojů jsou výrazné. Už v roce 2023 byla spotřební daň připadající na stejné množství alkoholu v lihovinách přibližně čtyřikrát vyšší než u piva, zatímco pro tiché víno neplatí vůbec. Nepoměr ukazuje i samotný výběr daně: lihoviny představovaly přibližně 28 % spotřeby čistého alkoholu, ale připadalo na ně 64 % příjmů ze spotřební daně.
Od té doby se rozdíl ještě prohloubil. Spotřební daň z lihovin vzrostla o 10 % v roce 2024, o dalších 10 % v roce 2025 a následně o dalších 5 % v roce 2026, zatímco sazby u piva a vína se nezměnily. Rozdíl ve zdanění lihovin oproti ostatním druhům alkoholu je tak dnes ještě výraznější.
„Neříkáme, že alkohol nemá být zdaněný spotřební daní. Měli bychom se ale bavit o tom, zda dává smysl s takto výrazným rozdílem danit stejnou látku podle toho, v jakém nápoji se nachází. Cílem studie je definice předvídatelnějšího a vyváženějšího systému, který bude dávat smysl pro stát, podnikatele i spotřebitele,“ říká Pavel Dvořáček, prezident UVDL.
I mírná změna by podle modelu mohla přinést téměř dvě miliardy
Studie modelovala tři možné varianty, jak rozdíly ve zdanění jednotlivých druhů alkoholu oproti stavu roku 2023 změnit. Liší se tím, jak výrazně by se zdanění piva a vína přiblížilo lihovinám. Čím větší by toto přiblížení bylo, tím vyšší příjmy státu model předpokládá, zároveň ale počítá s dopady na výrobu a zaměstnanost.
První varianta sice zahrnuje zvýšení daně z piva a zavedení spotřební daně na tiché víno, i poté by však jejich zdanění zůstalo výrazně nižší; u piva by odpovídalo přibližně 28 % a u tichého vína 16 % úrovně zdanění lihovin. Podle modelu by i tato konzervativní varianta zvýšila příjmy ze spotřební daně přibližně o 1,8 miliardy korun ročně, při odhadovaném poklesu zaměstnanosti u výrobců a jejich dodavatelů nanejvýš o necelých 200 pracovních míst.
Třetí z modelovaných variant počítá se sjednocením zdanění všech druhů alkoholických nápojů. Příjmy státu ze spotřební daně by v takovém případě podle modelu vzrostly přibližně o 19,7 miliardy korun ročně, tedy o částku převyšující například celý letošní rozpočet Ministerstva kultury. Zároveň ale tento model předpokládá výraznější pokles výroby a zaměstnanosti. Autoři studie ovšem upozorňují, že část těchto negativních dopadů mohou výrobci zmírnit například větším vývozem nebo přesunem k nealkoholickým výrobkům: „Odhadované dopady na výrobu a zaměstnanost je třeba chápat jako konzervativní horní hranici. Model totiž zjednodušeně předpokládá, že výrobci na pokles domácí poptávky nijak nereagují a spotřebitelé nepřecházejí mezi kategoriemi nápojů. V praxi ale mohou výrobci část výroby přesměrovat na vývoz nebo k nealkoholickým alternativám, jako je nealko pivo – tedy směrem, kterým se český trh v posledních letech již posouvá. Naše analýza citlivosti navíc ukazuje, že pokud spotřebitelé část spotřeby přesunou do jiných kategorií, odhadované negativní dopady se dále zmírňují a příjmy státu naopak rostou,“ vysvětluje Goran Serdarević, vedoucí české kanceláře Frontier Economics.
Poslední zvýšení daně očekávané příjmy nepřineslo
Předložené modely pracující s přibližováním sazeb je důležité vnímat i ve světle zkušeností z posledních tří let. Ty ukazují, že samotné zvýšení sazby u jediné kategorie nemusí přinést očekávaný růst příjmů. Podle ministerstva financí se předpokládalo, že první dvě zvýšení sazby spotřební daně na lihoviny v letech 2024 a 2025 přinesou celkový nárůst příjmů státu o 1,4 mld. Kč. Ve skutečnosti však byly příjmy ze spotřební daně v roce 2025 po zohlednění inflace přibližně o 1,6% nižší než v roce 2023.
„Výsledky ukazují, že při nastavování spotřebních daní nestačí jednoduše předpokládat, že vyšší sazba v jedné kategorii automaticky přinese odpovídající růst příjmů. Spotřebitelé na změny cen reagují a mění své chování. Proto jsme se zabývali tím, jak by dopadly varianty, které rozšiřují daňový základ a současně zmenšují dnešní rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi,“ vysvětluje Goran Serdarević z Frontier Economics.
Odvětví přináší státu desítky miliard korun
Při hledání nového nastavení je důležité zohlednit význam celého odvětví pro českou ekonomiku. Podle dat z roku 2023 sektor alkoholických nápojů podporuje téměř 95 tisíc pracovních míst a jeho celkový daňový přínos dosahuje přibližně 38 miliard korun, což činí přibližně 2,4 % celkových daňových příjmů státu
„Sektor alkoholických nápojů není jen o samotných výrobcích. Je na něj navázána řada dalších firem a pracovních míst, od dodavatelů přes distribuci až po gastronomii a maloobchod. Případná změna zdanění by proto měla být koncepční, dlouhodobá a předvídatelná. Musí přitom hledat rovnováhu mezi ekonomickými dopady, stabilními příjmy státu a odpovědnou politikou v oblasti konzumace alkoholu,“ uvedl Pavel Dvořáček z UVDL.
Důležitá je i ochrana veřejného zdraví
Ekonomické a fiskální dopady jsou totiž jen jednou částí debaty, podle expertů má být důležitá i ochrana veřejného zdraví. Spotřeba alkoholu v České republice sice klesá, mezi lety 2020 a 2024 se spotřeba čistého etanolu snížila o více než 7 %. V mezinárodním srovnání je ale vyšší než průměr.
„Stát chce omezovat negativní dopady alkoholu, to dává smysl. Nicméně přitom zdaňuje stejné množství alkoholu úplně jinak podle toho, zda je v pivu, víně, nebo v panáku lihoviny. To nedává smysl. Lidé se daním přizpůsobují, což každý z nás vidí u krabicového vína z dovozu u těch nejzranitelnějších. Vyrovnanější zdanění jednotlivých druhů alkoholu může snižovat nadměrnou spotřebu. Příjmy státu jsou důležité, ale spotřební daně mají i společenský rozměr, na to bychom neměli zapomínat,“ říká ekonom Dominik Stroukal z Metropolitní univerzity Praha.
„Při debatě o zdanění nesmíme zapomínat na prevenci nadměrné konzumace alkoholu. Jako odvětví dlouhodobě prosazujeme odpovědnou konzumaci a prevenci zneužívání alkoholu. Daňová politika může být jedním z nástrojů, musí ji ale doplňovat dlouhodobá a systematická prevence,“ dodal Vladimír Darebník, výkonný ředitel UVDL.
Kulatý stůl má být prvním krokem k další odborné debatě o budoucí podobě zdanění alkoholu v České republice. Jejím cílem by mělo být hledání dlouhodobého a udržitelného systému, který bude vycházet z dat a zohlední jak příjmy státu a dopady na ekonomiku, tak ochranu veřejného zdraví.
Zdroj: UVDL
ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz/zpravy/59513.
