Vyhlídky na příměří mezi Ukrajinou a Ruskem jsou špatné, naopak se zdá, že válka bude pokračovat. Ruský prezident Vladimir Putin se tváří jako vítěz, ve skutečnosti se však experti shodují, že obrázek z bojiště vypráví úplně jiný příběh. Ten navíc jasně ukazuje, že válka se Severoatlantickou aliancí (NATO) nemůže probíhat formou konvenční války v plném rozsahu. Rusko by prohrálo.
Jednání mezi Ruskem a Ukrajinou váznou. Kreml má na Kyjev neakceptovatelné požadavky – okupovaná (někdy jen částečně) území a značné vojenské i geopolitické ústupky. Mezitím stupňuje raketové, dronové i pozemní útoky. Na východě Ukrajiny ruská vojska postupují a boje probíhají i v Sumské oblasti na severovýchodě.
By continuing to engage diplomatically without halting military operations, Moscow can claim it is ready for peace while using the battlefield as leverage.
— The Moscow Times (@MoscowTimes) June 8, 2025
But does Russia really have the resources to wage war for as long as it takes?https://t.co/oM5yxcIXRQ
Moskva jedná o příměří, aby působila dojmem, že je připravena válku ukončit. Mezitím však pokračuje v útocích a bojiště používá jako páku.
Putin se tváří jako vítěz a Rusko se prezentuje jako velmoc schopná válčit nekonečně dlouho. Ale skutečně má Rusko dostatek zdrojů, aby mohlo vést válku, jak dlouho je potřeba? Případně „nekonečně dlouho“, jak tvrdí Kreml?
V posledních týdnech až měsících se objevují zprávy o ekonomických problémech Ruska a problémech ruských sil na bojišti. Tamní situací se teď zabýval server The Moscow Times, který se na tohle téma ptal odborníků.
Rusku dochází čas
Podle ukrajinského vojenského analytika Ivana Stupaka Rusko blafuje. „Nikdo nemůže bojovat tolik let. Rusko má spoustu lidí a spoustu zdrojů, ale také má své limity,“ řekl.
Ruský vojenský analytik Pavel Aksjonov uvedl, že Rusko se snaží prorazit slabá místa v ukrajinské obraně. Ani tak nevěří v jeho úspěch.
„Ruská armáda si klade za cíl vyčerpat ukrajinské síly a zabránit jim vysílat posily do kritických oblastí. Dobytí města Sumy je však nepravděpodobné. Nemají na to dostatek sil,“ upozornil na slabé šance ruské armády.
Ukrajinská armáda je ovšem oslabená a zranitelnější po nevydařené operaci v Kurské oblasti, upozornil na nevýhodu na straně Kyjeva Stupak.
„Během operace u Kurska jsme utrpěli těžké ztráty jak v živé síle, tak ve vybavení. Přesunuli jsme tam mnoho jednotek, mimo jiné i z (kritické) Doněcké oblasti. Nyní se fronta v Doněcku prohýbá a Rusko toho využívá. Snaží se obklíčit Pokrovsk a Kostjantinivku a přesouvají tam další síly,“ uvedl s tím, že fronta prozatím drží, nezhroutila se.
Navzdory určitému pokroku na ruské straně ukrajinští a západní analytici upozorňují nad neudržitelností ruského postupu a územních zisků. Ruská armáda se podle nich potýká s vysokými ztrátami a logistickými problémy.
Podle zprávy amerických zpravodajských služeb ruská armáda od začátku války přišla odhadem o více než 10 000 vozidel, 3 000 tanků a zhruba 250 letounů.
Zásoby obrněné techniky ze sovětské éry jsou téměř vyčerpány a současná výroba tanků (kolem 200 kusů ročně) v dohledné době tyto ztráty nevyrovná, uvedla zpráva. Středisko pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) ve své analýze zmiňuje ztrátu až 1,4 milionu vojáků.
Nedostatek vybavení se projevuje přímo na bojišti. Ruští vojáci například útočí v civilních vozidlech. Ta ale nemají pancíř, jsou tedy zranitelná vůči kulkám z ručních zbraní nebo útokům dronů a minám.
V logistice dokonce i proruské blogery a některé ruské vojáky šokovalo nasazení oslů nebo koní místo automobilů.
Analytici si ale všímají, že i přesto ruská armáda nátlak na obránce nejen udržuje, ale i eskaluje. Důvodem je agresivní náborová kampaň. Mladí muži chtějí jít bojovat, zájem je stále velký. Okupanti navíc zvýšili produkci levných dronů. Jejich údery ze vzduchu jsou o to rozsáhlejší a více zničující.
„Soustředí své síly, hromadně nasazují drony a cílí na ukrajinskou logistiku, než se pohnou vpřed,“ vysvětlil Aksjonov.
Nevyhrají, ale budou bojovat
Přesto je podle něj krajně nepravděpodobné, že by Rusko se svými současnými zdroji mohlo zvrátit průběh konfliktu. Jenom dobytí celého Doněcku by mu trvalo dva až tři roky, pokud přihlédneme k současnému tempu invazních sil. Získání zbylých oblastí, celé Ukrajiny, by podle analytiků vyžadovalo mnohem více času, úsilí, zdrojů. A krveprolití.
U Ruska ale nad vojenskou logikou převažuje politika a ideologie. „Rusko sice může mít málo zdrojů, to ale nemění jeho vůli vést válku,“ řekl ruský vojenský expert Pavel Luzin. „Pro ruskou vládu je to otázka přežití a legitimity. Rusko zoufale potřebuje pauzu v bojích, ale politicky si ji dovolit nemůže,“ dodal.
Upozornil, že Rusko doufá, že na jeho straně bude čas. Chtělo by využít ve svůj prospěch třeba možné zhroucení západní pomoci nebo tlaku na odstoupení prezidenta Volodymyra Zelenského z prezidentské funkce.
„Všechny tyto masivní útoky na civilisty se stále dějí, protože Kreml pravděpodobně čeká, až se Ukrajinci unaví válkou a bude tlačit na Zelenského, aby za každou cenu přijal mír. Ale to se zatím nestalo,“ hodnotí Stupak.
Válka s NATO by vypadala jinak
Neschopnost Ruska na Ukrajině (v mnohem menší a vojensky slabší zemi než je Rusko) vyhrát poukazuje na skutečnost, že Rusko si nemůže konvenční válku s NATO dovolit.
Několik vysoce postavených důstojníků aliance v posledních měsících varovalo před hrozbou ruského útoku na jednoho nebo více členů do tří až sedmi let. Podle Dánska by k útoku mohlo dojít už půl roku po skončení války na Ukrajině.
Výzkumný pracovník z oboru obrany a vojenských technologií Fabian Hoffmann však upozornil, že konflikt mezi Ruskem a NATO by vůbec nevypadal jako ten na Ukrajině. Nešlo by o získání nějakého velkého území, ale zničení aliance jako „politické a vojenské entity schopné postavit se nepříteli“. To by rozhodně nevyžadovalo porážku sil NATO v otevřené bitvě a pochod na Berlín, dodal.
Rusko se může pokusit NATO oslabit vměšováním do voleb, dezinformačními kampaněmi nebo záškodnickými akcemi – tomu se říká hybridní válka. Nebo může otestovat článek 5 o kolektivní obraně útokem na jednoho z členů aliance. Tím by ale riskoval vtažení do otevřeného konfliktu s aliancí.
