Sklenice vody, která přes noc zůstala stát na stole, obvykle nepředstavuje žádný problém. Pokud tam ale stojí příliš dlouho, přestává být nejlepší volbou a v některých případech je lepší nalít si čerstvou. Záleží hlavně na tom, jak dlouho stála, zda byla zakrytá a jestli z ní někdo přímo pil.
Za rozumnou hranici se považuje zhruba 12 hodin. Do té doby bývá ještě v pořádku, pokud nepřišla do kontaktu s nečistotami a nezůstala otevřená v prostředí, kde se do ní mohlo něco dostat. Po delší době už se ale zvyšuje riziko, že se v ní začnou množit bakterie, které se do ní dostanou třeba už z kohoutku nebo z okolí.
Horší situace nastává ve chvíli, kdy člověk pije přímo z lahve nebo ze sklenice a pak si nápoj nechá na později. Do tekutiny se totiž dostanou bakterie z úst a mají pak prostor se dál množit. Ještě rychleji to platí ve chvíli, kdy se o jednu lahev nebo sklenici dělí více lidí. V takovém případě už opravdu není moc důvodů schovávat zbytek na později.
HuffPost upozornil, že nápoj starý celý den už může být pro tělo méně bezpečný a u citlivějších lidí může přispět i k zažívacím potížím. Neznamená to, že každý doušek z předešlého dne automaticky způsobí problém. Spíš jde o jednoduché pravidlo, které se vyplatí držet. Když si nejste jistí, je lepší starou vodu vylít a napustit novou.
O něco déle vydrží balená voda. Je určená tak, aby růstu bakterií odolávala déle než obyčejná voda z kohoutku. Ani tady ale neplatí, že otevřenou lahev můžete bez obav popíjet donekonečna. Jakmile se jí dotknete ústy, začíná hrát roli stejný problém jako u sklenice.
Pořád ale platí i druhá strana věci. Když je člověk opravdu žíznivý a po ruce má jen starší vodu, je obvykle lepší se napít než zůstat dehydratovaný. Pro běžný den ale platí jednoduché a praktické pravidlo. Vodu, která stojí od včerejška, je většinou lepší neřešit a nalít si novou.
