V bolivijských horských lesích Yungas vědci potvrdili nový druh malé divoké kočky. Leopardus tilcayo je menší než běžná domácí kočka a zatím byl spolehlivě zaznamenán pouze v Bolívii. Genetický výzkum zároveň ukázal, že jihoamerické tygří kočky jsou mnohem pestřejší skupinou, než se dosud předpokládalo.
Místní obyvatelé zvíře znali už dříve a používali pro něj označení tilcayo, které se nakonec dostalo i do jeho vědeckého názvu. Někteří lidé si ho kvůli malým rozměrům dokonce spletli s domácí kočkou. Vědci nový druh popsali jako první dosud neznámou kočkovitou šelmu objevenou po více než sto letech. Poslední podobný objev pocházel z roku 1923.
Genetika potvrdila samostatný druh
Výzkumníci analyzovali genomy 38 jedinců rodu Leopardus, včetně současných zvířat i muzejních exemplářů. Výsledky ukázaly, že skupina označovaná jako tygří kočky zahrnuje pět samostatných druhů. Jedním z nich je právě Leopardus tilcayo z bolivijské oblasti Yungas. Jeho vývojová větev se od příbuzných koček oddělila přibližně před 1,4 milionu let.
Tilcayo má světle hnědou srst s poměrně velkými nepravidelnými tmavými skvrnami připomínajícími rozety. Od příbuzných druhů se liší také kresbou srsti a tvarem ocasu. Délka těla bez ocasu se pohybuje přibližně mezi 43 a 51 cm, ocas měří dalších 25 až 27 cm. Typické jsou také zaoblené uši.
Dosud jsou podrobně známí pouze dva jedinci tohoto druhu, u kterých vědci provedli rozsáhlou genetickou analýzu. Samec žije v záchranném zařízení v oblasti Yungas poté, co ho předala rodina, která ho původně chovala. Samice byla zachráněna a následně vypuštěna zpět do přírody. Potvrzené záznamy druhu zatím pocházejí pouze z Bolívie a skutečný rozsah jeho výskytu není známý.
Nový druh potřebuje vlastní hodnocení ochrany
Genetická analýza naznačuje, že populace tygřích koček v průběhu dlouhého časového období klesaly. Také u Leopardus tilcayo vědci z genomů dvou jedinců odhadli, že jeho populace byla v minulosti početnější. Kvůli malému počtu vzorků ale zatím nelze přesně určit, kolik těchto koček dnes ve volné přírodě skutečně žije.
Právě proto bude důležité lépe zmapovat jejich výskyt v horských lesích Yungas a zjistit, jak velké území obývají. Pokud se ukáže, že je druh rozšířený jen na malé ploše, může být citlivější na změny prostředí a zásahy do krajiny. Přesnější údaje o jeho početnosti a rozšíření tak mohou pomoci při plánování ochrany této kočkovité šelmy i ekosystému, na který je vázaná.
