Satelitní snímky mohou odhalit fosilie na povrchu a usnadnit práci paleontologům v hůře dostupných lokalitách. Novou metodu právě otestovali na zkamenělém dřevě vědci z Oregonské univerzity. Hovoří přitom o změnách v paleontologii, která se už méně spoléhá na dynamit a předběžné kopání. Důležitou roli hraje trpělivost a nové způsoby. Napsal o tom server Futurity.
Všechno se s časem vyvíjí, zvláště pak technologický pokrok a s ním i věda a výzkumné metody. Paleontologové z Oregonské univerzity přišli s novým způsobem detekce fosilií v hůře dostupných místech satelitními snímky.
„Organizace terénní práce je nesmírně nákladná a existuje mnoho bezpečnostních rizik,“ cituje Futurity Elenu Ghezzo, která studii prezentovanou v Geological Magazine vedla. „Jakékoli další informace, které z terénu obdržíte, ještě než se tam vypravíte, jsou užitečné.“
Satellite data can reveal large individual fossils from the air, allowing field researchers to embark on more targeted searches on the ground, research finds: https://t.co/NtieFw7oM2#Fossils #Paleontology @uoregon @UOregonNews
— Futurity News (@FuturityNews) January 13, 2023
Tým metodu otestoval v Národním parku Petrified Forest v Arizoně. Z této před 200 miliony let jehličnany zalesněné pláně zůstala jen barevná poušť. Na jejím povrchu se ovšem příhodně povalují zkamenělé kusy dřeva.
Vědci analyzovali multispektrální satelitní snímky, které zahrnují vlnové délky viditelného, ultrafialového a infračerveného světla. Sledovali, jak krajina absorbuje či odráží světlo různých vlnových délek a na základě toho rozpoznali specifické rysy v krajině. Například fosilie.
Pro šetrnější paleontologii
Ghezzo vysvětlila, že tento typ satelitních snímků se používá k leteckým průzkumům měst a sledování vzorců využívání půdy. K filtrování fosilií je dosud nikdo nezkusil. Na základě referenční mapy tým úspěšně identifikoval podpisy v satelitních datech odlišující fosilní dřevo od pozadí a jiných objektů.
Aby však mohli vědci danou fosilii najít přes satelit, musí být na snímku větší než jeden pixel, přičemž světlo, které s ní integruje, musí reagovat odlišně od okolního materiálu. Tato metoda se vyplatí spíše na rovném a otevřeném terénu s relativně nízkým počtem překážek, jako je právě Petrified Forest.
Ghezzo aktuálně testuje tuto techniku na nalezištích po celém světě od Peru přes Egypt po Mongolsko. Domnívá se, že tento způsob práce může posunou paleontologii vpřed. Praktiky z minulosti, jako je vyhazování svahů do povětří dynamitem, totiž nenávratně ničily krajinu.
Nová generace paleontologů vyvíjí méně invazivní metody práce, které zachovají okolní krajinu s co nejméně zásahy, a kontext, v němž se fosilie nacházejí. „Už moc nekopeme,“ přiznal Edvard Davis z Oregonské univerzity. „Výzkumníci místo toho vyčkávají, až budou fosilie vystaveny erozi,“ pokračoval paleontolog. „Poté je cíleně vykopávají. Satelitní data jim mohou pomoci.“