Mychajlo Sokurenko strávil toto úterý v pohřebním voze s útočnou puškou kalašnikov přes rameno. Jezdil po polích a lesích a sbíral ruské oběti po jedné z nejtěžších porážek, které Putinova vojska na Ukrajině od začátku invaze utrpěla. Město Voznesensk na jihu země má asi 35.000 obyvatel a leží na cestě k jaderné elektrárně. Ruský postup do něj by otevřel nový směr útoku na Oděsu a přerušil ukrajinské komunikační kanály, napsal americký deník The Wall Street Journal.
Ve dvoudenní bitvě o Voznesensk, jejíž detaily se objevují až teď, ukrajinské síly dobrovolníků i profesionálů zlikvidovaly 2. a 3. března většinu ruského taktického praporu, který za sebou podle zdrojů z města nechal téměř 30 ze 43 vozidel a sestřelený bojový vrtulník Mi-24.
„Všichni se semkli proti společnému nepříteli,“ řekl dvaatřicetiletý starosta Jevhenij Veličko. I on, bývalý realitní developer proměněný v důstojníka v boji, chodí stejně jako ostatní zástupci města se zbraní v ruce. „Bráníme naši zemi. Jsme tady doma,“ řekl.
„Neměli jsme proti nim jediný tank, jen granátomety, střely Javelin a pomoc dělostřelectva,“ popisuje Vadym Dombrovskyj, velitel průzkumného oddílu speciálních ukrajinských sil v oblasti a obyvatel Voznesensku. „Rusové nečekali, že budeme silní, bylo to pro ně překvapení,“ říká. Ukrajinští důstojníci odhadují, že u Voznesensku padlo asi 100 ruských vojáků. „Někdy si přeju, abych ty těla mohl naložit na letadlo a shodit je nad Moskvou, aby si uvědomili, co se tady děje,“ řekl Sokurenko, když do pohřebního vozu nakládal páté tělo zabalené v modrém plastovém pytli označeném „Náklad 200“, což je sovětský vojenský slang, který znamená „zabit v boji“. Sokurenka při práci doprovázel specialista na výbušniny, které byly u některých těl nastražené.
Ruská ofenziva na Voznesensk, nedaleko něhož je dálnice spojující Oděsu se zbytkem Ukrajiny a most přes řeku Jižní Bug, přišla z jihovýchodu od Mykolajiva a Chersonu. Ukrajinští vojenští inženýři před ruským útokem vyhodili do povětří železniční most a most přes menší řeku Mertvovod, která se vlévá do Jižního Bugu. Svědci i účastníci bojů popisují, co se stalo pak.
Ruský útok, jehož se podle ukrajinských odhadů účastnilo asi 400 jednotek, začal raketovou a dělostřeleckou palbou, která zasáhla střed města. Vrtulníky vysadily ruské přepadové jednotky na zalesněném hřebeni jihozápadně od Voznesensku, zatímco obrněná kolona se přibližovala od jihovýchodu. Pětadvacetiletá matka tří dětí Natalyja Horčuková popsala, že ruští vojáci přišli do její zahrady ve vesnici Rakove na kraji města a řekli jí i sousedům, ať odejdou do bezpečí, že tohle místo bude pod palbou. Vojáci posléze obsadili domovy i ostatních obyvatel a na střeše založili odstřelovačskou pozici. Po vesnici sháněli pytle, které by naplnili hlínou, pálili seno, aby se vytvořila kouřová clona a po místních požadovali jídlo. Ženu, která se uvolila, že bude pro Rusy vařit, označil Dombrovskyj za zrádkyni. „Udělala to pro peníze. Nemyslím, že jí vesnice odpustí a nechá ji tu žít,“ řekl.
Místní kolaborantka podle starosty ukázala ruské koloně vedlejší cesty, které se vyhýbaly ukrajinským protitankovým zátarasům. Na pšeničném poli pod vesnicí zaujalo pozice pět tanků s podporou obrněných transportérů a zahájilo palbu na nedalekou základnu teritoriální obrany. Dobrovolní obránci vyzbrojení útočnými puškami neměli proti opancéřovaným vozidlům a velkorážním zbraním mnoho šancí. Někteří byli zabiti, jiným se podařilo uprchnout. Ruské jednotky pak začaly na témže poli chystat minometné pozice. Stačily však pouze vyložit munici, když začaly dopadat první granáty ukrajinského dělostřelectva.
S příchodem tmy 2. března se v remízku na kraji pole v silném dešti ukryl civilista pan Rudenko. Tanky na poli pálily do Voznesensku a po útocích se o pár set metrů stahovaly, aby se vyhnuly opětované palbě. Rudenko byl přes mobil ve spojení s ukrajinskou dělostřeleckou jednotkou, které posílal souřadnice ruských jednotek na poli. Stejně to dělali i další dobrovolníci teritoriální obrany okolo města. „Všichni pomohli, všichni sdíleli informace“ uvedl Rudenko. Některá ruská vozidla utrpěla přímé zásahy. Ukrajinské jednotky se pak pěšky přesunuly k ruským pozicím a pálily na ruské obrněnce střelami Javelin. Tři z pěti tanků na poli začaly hořet. Ruští vojáci po sobě nechali bedny s municí, opouštěli i funkční vozidla a prchali buď po svých, nebo v transportérech. „Rusové měli rozkazy přijít, obsadit a čekat na další instrukce,“ řekl Dombrovskyj. „Neměli rozkazy pro případ, že by byli poraženi. S tím nepočítali,“ dodal.
Když se obyvatelé 4. března vrátili do vsi Rakove, své domovy našli vypleněné. „Deky, příbory, jídlo, všechno pryč,“ popisuje Horčuková. „Brambory si nevzali, protože neměli čas vařit,“ dodává. Asi 15 ruských tanků a dalších vozidel je provozuschopných. „Ostatní, převážně vyhořelé vraky, byly odstraněny z ulic, protože děsily civilisty a byly v nich výbušniny. Jsme připraveni zasáhnout Rusy jejich vlastními zbraněmi,“ prohlásil Dombrovskyj. Voznesensk, kde už teď opět funguje přívod elektřiny, vody a plynu i internet, se podle místních zdrojů vrací do normálu a už není v přední linii. Při bitvě o Voznesensk přišlo o život 12 ukrajinských civilistů. Vojenské oběti Ukrajina nezveřejňuje, byly mezi nimi ale prý převážně členové teritoriální obrany.
