Počet vojáků rukujících do polské armády stoupá, rostou žádosti o vydání cestovních pasů a vzpomínky na staré špatné časy studené války drásají kolektivní nervy Poláků. Píše o tom zpravodajský server Los Angeles Times.

Ruská invaze na Ukrajinu se v Polsku projevila víc, než jen přílivem uprchlíků, většinou žen a dětí. Zdá se, že historický protivník Polska – Rusko – usiluje o expanzi, která by mohla Varšavu vtáhnout do širšího konfliktu s potenciálně katastrofálními následky a ohrozit uspořádání po studené válce, díky němuž země prosperuje a žije svůj úspěšný evropský příběh.

Pocit neklidu je jasně patrný, i když se zdá, že život ve městech, jako je Varšava nebo Krakov, plyne normálním, byť hektickým tempem. „Ano, polská společnost je vyděšená,“ řekl Slawomir Debski, polský expert na zahraniční politiku, který působil jako poradce několika polských vlád. „Celá společnost si uvědomuje, jak hrozná, strašná a dramatická může být jakákoli konfrontace s Ruskem.“

Polsko je členem Evropské unie i Severoatlantické aliance pod vedením USA, což poněkud zmírňuje obavy, že by se snahy Moskvy o obnovení „velkého Ruska“ mohly nakonec přenést i do Polska.

Polsko má s Ruskem společnou hranici dlouhou 232 kilometrů a za sebou historii stovek let sporného soužití a hluboké vzájemné nedůvěry. A některým, zejména těm, kteří zažili studenou válku, se zdá, že štít NATO není dostatečně pevný.

NATO „je jen název“, říká jednašedesátiletá Dorota Karpinská, která provozuje jeden z mnoha pouličních stánků nabízejících obvařanky, tradiční polské pečivo stočené do kroužku. „Kdo ví, co vlastně dělají?“

Poláci, kteří se narodili už v postkomunistické éře, se konfliktu ve své zemi obávají méně než starší generace. Ovšem ruská invaze na Ukrajinu byla i pro ně varovným signálem.

„Staří lidé, jako jsou moji rodiče, mají pocit, že Rusko může kdykoli zaútočit,“ řekl 24letý student Andrzej Piszczek, sedící v kavárně zahalené modravým příkrovem cigaretového kouře. „Říkají: ‚Nikdy nevíš. Musíme se připravit, musíme nakoupit mouku, benzin.'“

Mnozí dodávají, že současná situace se dost liší od dob studené války, kdy se všeobecně věřilo, že se ani Rusko, ani Západ neuchýlí k použití jaderných zbraní, které by dokázaly vyhladit velkou část planety. Ale nyní v souvislosti s invazí ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu a jeho jadernými hrozbami žádný takový pocit bezpečí neexistuje.

„Jaderné vydírání teď máme neustále na pořadu dne,“ řekl Wlodzimierz Marciniak, politolog a bývalý polský velvyslanec v Rusku. „Už to není studená válka, je pěkně žhavá a je hned vedle,“ dodal.

Ulice starobylého Krakova jsou v poslední době svědkem nového jevu: Centrem města se procházejí neozbrojení američtí vojáci ve vojenských uniformách, prohlížejí si výlohy obchodů, navštěvují turistická místa, zastavují se na kávu.

Dlouholetí obyvatelé říkají, že skupiny uniformovaných vojáků se tu objevily teprve v posledních dnech, po ruské invazi na Ukrajinu a posílení amerických sil v Polsku.

Nedávno odpoledne 39letá Magda, servírka v restauraci, požádala skupinku amerických vojáků, jestli si s nimi může udělat selfie. Magda, která si nepřála zveřejnit celé své jméno, říká, že v ní přítomnost amerických vojáků vyvolává jak pocit jistoty, že Amerika kryje Polsku záda, tak obavu, že se může schylovat k širšímu konfliktu.

Polský tisk informoval o zvýšení počtu žádostí o pasy od těch, kteří chtějí mít v případě potřeby možnost urychleně opustit zemi. Úřady také zaznamenaly rostoucí počet nových rekrutů do sil územní obrany, což je jakási záložní složka armády.

Konflikt a jeho možné následky pro Polsko jsou tématem každodenních rozhovorů – v obchodech, ve veřejné dopravě, v parcích i v domácnostech. Televizní obrazovky v barech, restauracích a domácnostech zprostředkovávají nejnovější události nervózním divákům.

„Tak co je dneska nového?“ ptal se nedávno muž ve frontě v obchodě s potravinami ve Varšavě jiného nakupujícího. Vůbec přitom nemusel zmínit Rusko nebo Ukrajinu, oba věděli, o čem je řeč.

Všude na ulicích jsou vidět ukrajinské vlajky a odznaky na klopě, stejně jako nápisy na zdech potvrzující „solidaritu“ s Ukrajinou. „Můžeme říct, že každý z nás je teď ve válce. Bojujeme tím, že každý děláme, co můžeme, abychom pomohli,“ řekl devatenáctiletý Mikolaj Szlachta, jeden z mnoha dobrovolníků v zelených vestách, kteří pomáhají davům vyčerpaných ukrajinských uprchlíků na hlavním nádraží v Krakově.

Mnozí Poláci považují katastrofický scénář, který se odehrává na sousední Ukrajině, za něco, co by se mohlo stát i v Polsku, jež bylo po staletí zapleteno do velmocenských intrik mezi Ruskem, Německem a někdejším Rakouskem-Uherskem.

Stopy posledního světového konfliktu nejsou v Polsku nikdy moc daleko. Na začátku druhé světové války sem vtrhlo nacistické Německo i Sovětský svaz, což si vyžádalo ohromující ztráty na lidských životech.

Čtvrť Kazimierz byla dlouho srdcem krakovské židovské komunity, která před nacistickým pogromem představovala asi čtvrtinu předválečné populace města. Bývalá židovská čtvrť je dnes místem s módními bary, kavárnami a butikovými hotely. V centru Krakova je možné nasednout na autobus, který po hodině jízdy na západ dojede do nechvalně proslulého nacistického tábora smrti v Osvětimi.

Strach z Ruska po invazi zasáhl i kulturní sféru. Varšavský orchestr se nedávno rozhodl věnovat své vystoupení Ukrajině a upustil od plánovaného provedení klavírního koncertu ruského skladatele Sergeje Rachmaninova. Orchestr jej nahradil koncertem polského virtuosa Fryderyka Chopina.

Ruské obléhání ukrajinského přístavního města Mariupol je válečný zločin, který se bude připomínat po staletí. Podle agentury AP to dnes ve svém pravidelném nočním videoposelství řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ruské jednotky mezitím podle zpráv z místa po týdnech bombardování postupovaly hlouběji do Mariupolu. Ukrajinská strana hlásila poničení významné ocelárny a místní varují před naprostou zkázou města.

Obléhání Mariupolu podle Zelenského vejde do dějin jako ruský válečný zločin. „To, co udělali okupanti mírumilovnému městu, je teror, který se bude připomínat po staletí,“ řekl.

Podle místních úřadů je ve městě na březích Azovského moře již více než dva týdny uvězněno přibližně 400.000 lidí, kteří se zde ukrývají před těžkým bombardováním. Místní činitelé hlásí asi 2500 mrtvých, skutečný počet ale může být ještě vyšší, neboť počítání obětí, jejichž těla často leží v ulicích, znemožňuje neustálé ostřelování.

Záchranáři stále pátrají po možných přeživších v mariupolském divadle, které bylo ve středu takřka srovnáno se zemí pravděpodobně ruským náletem. Moskva popírá, že by divadlo zasáhla nebo že by se zaměřovala na civilisty, přestože je zdokumentováno mnoho útoků na nevojenské objekty, obzvláště v Mariupolu.

Podle poradce ukrajinského ministra vnitra Vadyma Denysenka se bojovalo i o velkou místní ocelárnu Azovstal. Poslankyně Lesja Vasylenková na twitteru sdílela video, které údajně ukazuje výbuchy v areálu ocelárny. „Jedna z největších metalurgických továren v Evropě zničena,“ napsala ke klipu, v němž jsou vidět tři exploze a oblaka kouře nad průmyslovým komplexem.

Podle starosty Mariupolu ve městě probíhají pouliční boje, které mimo jiné komplikují pátrání po přeživších ve vybombardovaném divadle. Místní policista ve videu ověřeném agenturou AP prohlásil, že město bude „smazáno z povrchu zemského“, a prosil prezidenty Spojených států a Francie, aby Ukrajině poslali protiletecké systémy. Podobná slova o devastaci města zaznívají v posledních dnech i od lidí, kterým se z něj podařilo uprchnout.

Ukrajinská ombudsmanka sdělila, že v Mariupolu je poškozeno asi 70 procent domů. Ruští vojáci se v posledních dnech tlačí hlouběji do centra obleženého města, z nějž byly podle Kyjeva násilím odvlečeny do Ruska tisíce občanů Ukrajiny. Podle ruských tiskových agentur šlo o uprchlíky, velká světová média nebyla schopna situaci objasnit.

Zelenskyj ve svém posledním projevu nemluvil jen o Mariupolu a řekl, že dlouhé kolony ruských vojsk, které se v uplynulých dnech valily na hlavní město Kyjev, byly zastaveny na předměstích. Frontové linie jsou podle něj doslova „posety mrtvolami ruských vojáků“, které nikdo neodnáší. „Chci se zeptat občanů Ruska: co s vámi za ta léta udělali, že jste si přestali všímat svých ztrát?“ citoval prezidenta deník Ukrajinska pravda.

Kyjev tvrdí, že od počátku ruské invaze na Ukrajinu zahynulo na 14.400 ruských vojáků. Čísla jsou patrně nadsazená a jak poznamenala americká televize CNN, není je možné nezávisle ověřit. Spojené státy podle stanice vyčíslily dosavadní bilanci ruských ztrát na 3000 až 10.000 armádních příslušníků.

Invaze vojsk ruského prezidenta Vladimira Putina na Ukrajinu změnila svět. Žijeme v nových, nebezpečnějších dobách. Éra po studené válce, která začala pádem Berlínské zdi, už je minulostí. Napsal to dnes dlouholetý novinář BBC Allan Little, který se snaží nynější dění na Ukrajině zasadit do historických souvislostí, včetně společenských změn ve střední Evropě a tehdejším Československu na konci 80. let.

Little vzpomíná, jak v listopadu 1989 stál na sněhem pocukrovaném Václavském náměstí v Praze a sledoval, jak se rodí nový svět. Národy komunistické východní Evropy povstaly v odporu proti svým diktaturám. Berlínská zeď byla stržena a rozdělená Evropa se znovu sjednotila.

Disidentský dramatik Václav Havel v Praze promluvil k davu čítajícímu 400.000 lidí z balkonu ve druhém patře. Byl to vzrušující okamžik, ve svém tempu závratný. Toho večera se komunistický režim zhroutil a během několika týdnů byl Havel prezidentem nového demokratického státu. „Už tehdy jsem cítil, že sleduji, jak se svět mění – že to byl jeden z těch vzácných okamžiků, kdy víte, že se vám před očima přetváří svět,“ píše autor.

Ke kolika takovým okamžikům došlo v dějinách Evropy od Velké francouzské revoluce? Tehdy jsem odhadoval, že asi k pěti. Toto, rok 1989, byl šestý.

Tento svět, zrozený v těch dramatických lidových revolucích, ale skončil, když Putin nařídil ruským silám vstoupit na Ukrajinu. Německý kancléř Olaf Scholz to označil za zeitenwende (zlomový bod), zatímco britská ministryně zahraničí Liz Trussová hovořila o „změně paradigmatu“. Období nevšímavosti podle ní skončilo.

Jeden z nejzkušenějších válečných zpravodajů BBC Quentin Sommerville nedávno procházel troskami v Charkově. „Pokud vám tyto taktiky nejsou povědomé, tak jste nedávali pozor,“ řekl o ruském bombardování. Sommervilleovi povědomé jsou, strávil dost času pod ruskou raketovou palbou v Sýrii, aby je sledoval velmi pečlivě.

Jak velkou pozornost ale povaze Putinova režimu věnovaly vlády demokratického světa? Důkazy se hromadily roky. Uplynuly dvě dekády od doby, kdy vyslal do Gruzie vojáky s tvrzením, že podporuje odtržené regiony. Později poslal do britských měst špiony s nervově paralytickými látkami, aby zavraždili ruské exulanty. V roce 2014 napadl východní Ukrajinu a anektoval Krym.

Přes to všechno se Německo a velká část EU uzamykaly do nezdravé závislosti na ruském plynu. Stavbu plynovodu Nord Stream 2 schválily rok po anexi Krymu, aby posílily dodávky.

Nevšímavostí, na kterou odkazuje Trussová, je vinna i její země. Londýn byl bezpečným přístavem pro ruské peníze od doby, co byl premiérem John Major. Ruští oligarchové si tam uložili miliardy, prali špinavé peníze, kupovali si v britské metropoli superluxusní soukromé domy, stýkali se s politiky a přispívali jim do fondů na kampaně. Nikdo se moc neptal na to, kde se vzalo jejich obrovské, náhle nabyté jmění.

Takže ne. Západní demokracie „nevěnovaly pozornost“ povaze hrozby, která vyrůstala na jejich východní hranici.

Zdá se, že samolibý byl i Putin. Zaprvé věřil, že se Západ nachází v chronickém úpadku a je oslaben vnitřním rozdělením a ideologickým odporem. Důkazem podle něj bylo zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, a také brexit. Vzestup pravicových autoritářských vlád v Polsku a Maďarsku byl dalším důkazem rozpadu liberálních hodnot a institucí, zatímco odchod amerických vojsk z Afghánistánu dokazoval, že slábnoucí velmoc opouští světovou scénu.

Za druhé Putin špatně vyhodnotil, co se dělo na jeho hranicích. Odmítal uvěřit tomu, že série demokratických povstání v bývalých sovětských republikách – v Gruzii (2003), na Ukrajině (2004-2005) a v Kyrgyzstánu (2005), by mohla být autentickým vyjádřením vůle lidu. Protože každé z nich mělo za cíl odstranit zkorumpované a nepopulární promoskevské vlády, z pohledu Kremlu bylo samozřejmé, že šlo o práci zahraničních zpravodajských služeb, zejména amerických a britských. Vnímal to jako pochod západního imperialismu na území, které právem a historicky náleželo Rusku.

A zatřetí – Putin neznal vlastní ozbrojené složky. Teď je jasné, že očekával, že jeho „speciální vojenská operace“ bude dokončena za několika dní. Mnoho západních bezpečnostních expertů ruská vojenská neschopnost udivila.

Desítky ukrajinských vojáků byly v pátek zabity při ruském útoku na kasárny u přístavního města Mykolajiv na jihu Ukrajiny. Informaci ukrajinského poslance Oleksije Hončarenka agentuře AFP později potvrdili svědci. V objektu bylo podle nich kolem 200 vojáků. Na místě jsou záchranáři, kteří pátrají v troskách po tělech a možných přeživších. Ukrajinské ministerstvo obrany rovněž přiznalo, že Ukrajina během ruského obléhání jihoukrajinského města Mariupol ztratila přístup k Azovskému moři. V okolí města přitom dál pokračují těžké boje, mimo jiné také o velkou ocelárnu.

Kasárna severně od města Mykolajiv se podle ukrajinského poslance Hončarenka stala v pátek brzy ráno terčem útoku ruské armády, která použila střely s plochou dráhou letu Kalibr. Šestice střel komplex zcela zničila. Starosta Mykolajivu uvedl, že vzhledem k tomu, že ruské jednotky vedly útok z území sousední Chersonské oblasti, nestihlo město ani včas vyhlásit letecký poplach.

„V kasárnách spalo minimálně 200 vojáků,“ řekl agentuře AFP na místě incidentu 22letý Maksym. „Nejméně 50 těl záchranáři vynesli ven. Nevíme, kolik jich ještě zůstává pod troskami,“ dodal. Další z ukrajinských vojáků na místě, Jevhen, odhadl počet obětí útoku na stovku.

Zpravodajský server BBC News s odvoláním na své zdroje rovněž napsal, že v kasárnách bylo asi 200 lidí, z nichž mnoho zemřelo. Do tří místních nemocnic bylo převezeno 57 lidí zraněných při útoku, dodává BBC.

Mykolajiv leží na místě, kde řeka Jižní Bug ústí do Černého moře a mohl by posloužit jako východisko pro útok na ještě významnější přístav Oděsa. V posledních týdnech je oblast terčem intenzivního ruského ostřelování, i když ve městě samotném panuje podle BBC relativní klid a v ulicích je stále vidět dost aut i civilistů.

Generální štáb ukrajinské armády dnes uvedl, že ruská armáda se rovněž nadále snaží proniknout do Mariupolu, který je hlavním ukrajinským přístavem u Azovského moře. „Okupanti částečně uspěli v Doněcké oblasti a dočasně zbavili Ukrajinu přístupu k Azovskému moři,“ citovala agentura Reuters v noci na dnešek z prohlášení ukrajinského ministerstva obrany. Rusové již 1. března oznámili, že převzali kontrolu nad celým pobřežím Azovského moře.

Podle odhadů bylo v bojích dosud zničeno 80 procent Mariupolu. V krytu pod troskami rozbombardovaného mariupolského divadla zřejmě nadále zůstává asi 1000 lidí, o jejichž osudu není nic známo. Zhruba 130 lidí se podařilo z krytu vyvést živých, záchraně dalších brání ruské ostřelování, uvádí ukrajinská strana.

Tvrdé boje se vedou v Mariupolu o velké ocelárny Azovstal, prohlásil dnes podle ruskojazyčné verze BBC poradce ukrajinského ministra vnitra Vadym Denysenko. „Bojuje se o Azovstal… Můžu říct, že jsme tohoto ekonomického giganta ztratili. Jedna z největší metalurgických továren v Evropě je v tuto chvíli ničena,“ řekl Denysenko.

Ukrajinská prokuratura dnes informovala, že válka na Ukrajině si už vyžádala životy 112 dětí. Dalších 140 dětí utrpělo zranění.

Generální štáb ukrajinské armády uvedl, že situace na bojišti se k dnešnímu ránu zásadněji nezměnila. Ukrajinským ozbrojeným silám se podle něj podařilo zabít dalšího, již pátého ruského generála. „V důsledku dělostřeleckého úderu byl zabit velitel 8. armády Jižního vojenského okruhu generálporučík Andrej Mordvičev,“ sdělilo ukrajinské velení, podle nějž generál padl v Chersonské oblasti.