Divoký úsek Velké čínské zdi severně od Pekingu dlouho odolává masové turistice. Místo si drží pověst náročné trasy, kde rozhodují boty, kondice a hlavně hlava. Z téměř kolmých schodů se totiž většině dobrodruhů pořádně zatočí.
Velká čínská zeď měří zhruba 21 000 kilometrů a patří k největším magnetům země. Většina návštěvníků míří na známé úseky, kde najdou lanovku, stánky i jasné značení. O to víc překvapí, že jen asi 100 kilometrů od Pekingu leží část, která působí úplně jiným dojmem.
The Jiankou Great Wall, north of Beijing, is one of the most dangerous sections of the Great Wall, the slope of the most thrilling section is nearly 80 degrees. pic.twitter.com/a6UrNEa4gq
— China in Pictures (@tongbingxue) October 26, 2023
Úsek Jiankou, kterému se také říká divoká zeď, vede po hřebenech zelených hor a z dálky připomíná světlou stuhu na vrcholcích. Nenajdete tu kavárnu ani pokladnu. Kdo sem chce, musí nejdřív šlapat zhruba tři čtvrtě hodiny do kopce, a počítat s tím, že mu nikdo cestu neusnadní.
Divoká zeď, která umí kousnout
Zeď tu vznikala v 16. a na začátku 17. století a po staletí do ní nikdo výrazně nezasahoval. V některých místech se věže rozpadly na hromady suti. Jinde se úseky zúžily tak, že po nich projde jen jeden člověk. Stromy a keře prorůstají zdivem a místy už zeď spíš připomíná kus lesa než pevnost.
Právě tahle „divokost“ přináší riziko. Každý rok zde někdo zemře, buď v důsledku pádu, nebo zásahu blesku. Historik a ochránce památek William Lindesay k tomu přidává i méně nápadný problém. „I kroky mohou zeď poškodit,“ říká, protože eroze a opakovaný pohyb dokážou časem vylámat i původně pevné schody.
Opravy bez betonu, s drony a mapami
Kvůli bezpečnosti i ochraně začaly opravy v roce 2015 a jejich intenzivní část skončila v roce 2019 na zhruba 750 metrech zdi. Tým zvolil přístup s minimálními zásahy. Hlavní hrozbu tu totiž představuje voda, takže řešil odvodnění a tok dešťové vody. Tam, kde to dávalo smysl, použili pracovníci nové cihly, aby voda nepronikala do zdiva, a zároveň nechali některé stopy „divokosti“, včetně části vegetace.
Moderní technika tu ale neznamenala rychlou stavbu. Drony, 3D modely a algoritmy pomáhaly plánovat, kde opravit prasklinu, co odstranit a co naopak ponechat. Dělníci přesto nosili materiál ručně a na místo ho vozili muly. Místo moderního cementu používali tradiční maltu, aby zeď nepůsobila jako novostavba.
Řada cestovatelů sem dnes míří pěšky i kvůli kombinaci s pohodlnějším úsekem Mu tchien jü. Populární trasa Jiankou až Mu tchien jü měří zhruba 6,7 kilometru a vede přes strmé, místy kluzké pasáže, kde se hodí mít ruce volné a dát si na čas. Odměnou bývají výhledy na hřebeny a kontrast mezi rozpadající se historií a upravenou zdí o kus dál. A kdo chce den zakončit odlehčeně, na Mu tchien jü často přidá i jízdu na bobové dráze dolů do údolí.
