Ústí nad Labem 10. září 2026 (PROTEXT) – Hory, ekologické hospodářství, zoopark, průmyslová krajina i národní park. Síť ekocenter a dalších poskytovatelů EVVO v Ústeckém kraji ukazuje, že vztah k přírodě se může budovat mnoha cestami – a že právě rozdílnost míst je velkou předností regionu.
Když se řekne environmentální vzdělávání, mnoha lidem se stále vybaví především školní projekty, třídění odpadu nebo jednorázové akce věnované přírodě. Stačí se ale vydat napříč Ústeckým krajem a tento obraz se rychle změní. O přírodě a životním prostředí se tu učí na horských loukách, u rybníka, mezi zvířaty, na ekologickém hospodářství, prostřednictvím skutečných měření, v krajině poznamenané těžbou i přímo v národním parku.
Právě Ústecký kraj má pro podobné vzdělávání mimořádné podmínky. Na relativně malém území se potkávají Krušné hory, České středohoří a České Švýcarsko, zemědělská krajina, velká města i oblasti, jejichž podobu po desetiletí určoval průmysl a těžba. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta – EVVO – proto v regionu nemají jedinou podobu. Následující cesta není úplným adresářem organizací, ale výběrem míst, která dobře ukazují šíři přístupů.
Krušné hory: příroda, kterou lze poznávat všemi smysly
Začít můžeme vysoko v Krušných horách. Vzdělávací a rekreační centrum Lesná, o.p.s. (VRC Lesná) využívá pro výuku vlastní rybník, přilehlé lesy, horské louky, arboretum, geopark, myslivecký naučný koutek i krušnohorská muzea. Mezi programy patří například Vodní svět, Život na louce, Tajuplný les nebo Krušnohorské broukoviště. Od března do června 2026 prošlo podle údajů centra jeho vzdělávacími akcemi 1635 dětí a v červnu získala Lesná titul Certifikované ekocentrum.
O několik desítek kilometrů dál otevírá jinou cestu k environmentálním tématům Zoopark Chomutov. Programy pro školy pracují s tuzemskou faunou, lesem, hmyzem, biodiverzitou, ohroženými druhy i klimatickou změnou. Přímé pozorování zvířat tak není jen atrakcí, ale může být začátkem otázky, proč některé druhy mizí, jak fungují ekosystémy a jak je ovlivňuje člověk.
Spolek a ekocentrum Malá jižní stráň: praktické vzdělávání v souvislostech a s optimismem
Společná péče o krajinu, férový vztah ke zvířatům či porozumění osudu obyčejného semínka mohou stát na začátku aktivního vztahování se k okolnímu světu, k jeho přírodní části především. Malá jižní stráň v Knínicích u Lovečkovic propojuje environmentální vzdělávání s fungujícím ekologickým hospodářstvím a certifikovanou permakulturní zahradou v Českém středohoří. Její motto „Ruce v hlíně, čistá hlava, zážitek a zkušenost“ dobře vystihuje přístup založený na praktickém poznávání souvislostí.
V programech pro školy děti získávají zkušenosti přímým pozorováním, vlastní činností a zážitkem. Seznamují se s významem půdy, vody a biologické rozmanitosti, učí se pěstovat zeleninu, pečovat o hospodářská zvířata, kompostovat a vnímat vztahy mezi způsobem hospodaření, krajinou a potravinami. Součástí vzdělávání jsou také témata šetrné spotřeby, péče o své okolí, původu potravin a kritického posuzování reklamních a environmentálních tvrzení. Centrum klade důraz na praktické dovednosti, spolupráci, odpovědnost a vytváření pozitivního vztahu dětí k místu, ve kterém žijí.
Centrum se přitom nezaměřuje pouze na děti – pořádá také kurzy pro dospělé, environmentální vzdělávání seniorů a diskusní přednášky pro veřejnost. Velká environmentální témata se zde stávají konkrétními: co znamená zdravá půda, proč je důležité uchovávat osivo, jak v krajině hospodařit s vodou nebo jak pečovat o ovocný strom po celý jeho život. Spolek navíc propojuje vzdělávání s regenerací krajiny a veřejného prostoru. Malá jižní stráň tak připomíná, že environmentální odpovědnost nezačíná pouze ve strategiích – začíná především tím, jak zacházíme s půdou a vodou, odkud pochází naše jídlo a zda o místo, kde žijeme, dokážeme dlouhodobě pečovat.
Mostecko: když se učíme číst krajinu proměněnou člověkem
Ústecký kraj ale není pouze krajinou hor, lesů a ekologických zahrad. Jeho identitu po desetiletí utvářela také těžba, energetika a průmysl. Právě Mostecko proto přidává do environmentálního vzdělávání důležitou perspektivu.
Centrum ekologické výchovy VIANA (CEV VIANA) při Schole Humanitas v Litvínově dlouhodobě propojuje ekologickou výchovu s praktickým zkoumáním prostředí. Je garantem zapojení žáků Scholy Humanitas do celosvětového programu GLOBE, v němž studenti provádějí pozorování a měření v meteorologii, hydrologii, biometrii, fenologii nebo pedologii. Environmentální problém zde není pouze tématem k diskusi – lze jej pozorovat, změřit, zaznamenat a porovnat.
V Mostě působí také Ekologické centrum Most pro Krušnohoří, veřejné informační středisko o životním prostředí fungující od roku 2000 jako odborný útvar VUHU a.s. Vedle poradenství a environmentálního vzdělávání zpřístupňuje veřejnosti informace například o kvalitě ovzduší a dění v průmyslové oblasti. Právě tato role je pro region důležitá: environmentální gramotnost znamená rozumět nejen přírodním ekosystémům, ale také ovzduší, energetice, těžbě, rekultivacím a proměně krajiny formované lidskou činností.
České středohoří: pobyt v krajině i podpora pedagogů
Další přístup nabízí Lesní akademie Mentaurov, která vznikla v roce 2024 uprostřed lesů Českého středohoří. Pořádá týdenní vzdělávací pobyty pro školní třídy a vzdělávací akce pro učitele. Pracuje s místně zakotveným učením, badatelskou výukou a integrovanými tematickými bloky. Několikadenní pobyt dává dětem čas vracet se na stejná místa, pozorovat je a postupně jim porozumět.
V Litoměřicích má dlouhodobou roli Středisko ekologické výchovy SEVER Litoměřice, o.p.s. Vedle ekologických výukových programů pro mateřské, základní a střední školy podporuje pedagogy, pořádá semináře a krajskou konferenci EVVO KAPRADÍ a koordinuje programy MRKEV a Mrkvička. Právě práce s učiteli je méně viditelnou, ale zásadní součástí systému: pedagog, který získanou metodu používá řadu let, může oslovit stovky žáků.
Malá jižní stráň, Mentaurov a SEVER přitom působí v relativně blízkém území, ale každý úplně jinak. Jedno místo přibližuje environmentální témata přes skutečné hospodaření, další umožňuje na několik dní se ponořit do krajiny a třetí vytváří odborné a metodické zázemí pro školy. Právě jejich rozdílnost ukazuje, že funkční síť EVVO neznamená, že všichni dělají totéž – naopak, jednotlivé přístupy se mohou doplňovat.
České Švýcarsko: změnu krajiny lze sledovat přímo před očima
Pomyslnou cestu krajem můžeme zakončit v Českém Švýcarsku. Dům Českého Švýcarska v Krásné Lípě nabízí zážitkové programy pro mateřské, základní a střední školy v expozici i přímo v terénu národního parku. Děti při nich poznávají přírodní i historické souvislosti regionu a učí se orientovat v chráněné krajině.
V Krásné Lípě zároveň působí Plšíkova učebna a Plšíkova zahrada Správy Národního parku České Švýcarsko, kde probíhají kurzy pro pedagogy a lektory zaměřené na EVVO, místně zakotvené učení, klimatickou změnu nebo učení v přírodě. Právě České Švýcarsko umožňuje sledovat procesy, které se v učebnici popisují jen obtížně – proměnu lesa, přirozenou obnovu a reakci krajiny na disturbance.
Různá místa, společný směr
Lesná, Zoopark Chomutov, Malá jižní stráň, CEV VIANA, Ekologické centrum Most pro Krušnohoří, Mentaurov, SEVER a organizace působící v Českém Švýcarsku jsou velmi rozdílné. A právě v tom je jejich síla. Jedno dítě může vztah k přírodě začít budovat při pozorování zvířete, jiné při zkoumání vody v horském rybníku. Další zjistí, že jej baví pracovat s daty nebo přemýšlet o proměně krajiny po těžbě. Někdo poprvé pochopí cenu zdravé půdy při sázení semínka a jiný během několikadenního pobytu zjistí, že les není jen zelené pozadí, ale složitý systém vztahů.
Ústecký kraj bývá často popisován prostřednictvím kontrastů – průmyslová minulost a mimořádná příroda, těžbou proměněná území a chráněné krajiny, velká města a horské oblasti. Pro environmentální vzdělávání jsou však právě tyto kontrasty velkou předností. Umožňují vidět vztah člověka a životního prostředí v celé jeho šíři.
Environmentální vzdělávání totiž není pouze učením o přírodě. Je postupným porozuměním tomu, jak spolu souvisejí půda, voda, potraviny, biodiverzita, les, energie, průmysl, krajina i každodenní rozhodování lidí. A když člověk začne tyto vztahy skutečně vidět, může se z informace stát něco mnohem důležitějšího – vztah k místu, odpovědnost a chuť podílet se na tom, jak bude krajina kolem nás vypadat v budoucnu.
Autor: Ekoosvěta
Koordinátor EVVO pro Ústecký kraj
Zdroj: Krajský koordinátor EVVO pro ÚK (Ekoosvěta)
