Japonsko každé jaro zaplaví pylová sezona, která milionům lidí komplikuje běžný život. Lidé nosí roušky, kupují léky a města sledují pylové mapy podobně jako předpověď počasí. Za problémem ale nestojí jen klima nebo znečištěné ovzduší. Hlavní příčina sahá až do 50. let minulého století, kdy země po válce masivně zalesňovala holé svahy.
Po druhé světové válce byly mnohé horské oblasti v okolí Tokia, Ósaky nebo Kóbe téměř bez stromů. Japonsko během války využívalo lesy jako zdroj paliva a dřeva, což vedlo k rozsáhlému odlesnění. Vláda proto spustila velký projekt obnovy krajiny. Úřady vsadily hlavně na dva rychle rostoucí druhy, japonský cedr sugi a cypřiš hinoki.
Tyto stromy měly rychle zpevnit půdu a dodat materiál pro stavebnictví. Jenže po desítkách let se ukázalo, že obří monokultury přinesly i nečekaný problém. Dospělé stromy produkují obrovské množství lehkého pylu, který vítr snadno zanese až do velkých měst. Dnes pokrývají plantáže sugi a hinoki asi pětinu rozlohy celého Japonska.
Japan is gripped by mass allergies. A 1950s project is to blame
— Nino Brodin (@Orgetorix) May 24, 2026
A decision made 70 years ago to reforest vast swathes of Japan with just two kinds of tree has come back to haunt the country. https://t.co/aViJwVpWUN via @BBCWorld
Lesy bez života
Procházet podobnými plantážemi podle odborníků působí téměř nepřirozeně. Stromy mají stejnou výšku, pod nimi roste minimum dalších rostlin a chybí i většina živočichů. V přirozených japonských lesích přitom běžně žijí ptáci, obojživelníci nebo hmyz, kterým monokultury příliš nevyhovují.
Právě ekologická stránka problému dnes nabírá na významu. Japonská města a obce se snaží část plantáží vracet do přirozenější podoby. Například Kóbe postupně mění rozsáhlé cedrové a cypřišové lesy na smíšené porosty s listnatými stromy. Úředníci tvrdí, že návrat biodiverzity je rychlejší, než čekali. Podle Atsushi Okady z místního environmentálního úřadu monitoring ukazuje návrat jezevců, žab i vzácného hmyzu.
Podobné projekty vznikají i v dalších regionech. Menší město Nishiawakura využívá vytěžené dřevo třeba pro výrobu nábytku nebo jako palivo pro chovy úhořů. Jinde se bývalé plantáže mění na louky, mokřady nebo smíšené lesy. Odborníci zároveň upozorňují, že nestačí stromy jen vykácet. Krajina musí zůstat stabilní, jinak hrozí sesuvy půdy nebo horší zadržování vody.
Klimatická změna problém zhoršuje
Do celé situace navíc vstupuje klimatická změna. Vyšší teploty posouvají pylovou sezonu stále dříve a pyl se šíří déle než v minulosti. Japonsko letos zaznamenalo nejčasnější pylovou sezonu v historii měření. „Šíření pylu silně ovlivňuje teplota a vítr,“ upozornila Mai Sato z Japan Weather Association.
Stárnoucí plantáže zároveň přestávají fungovat jako efektivní zásobárna uhlíku. Starší stromy vážou méně oxidu uhličitého než mladé lesy. I proto část odborníků podporuje obnovu rozmanitějších porostů. Smíšené lesy podle nich lépe odolávají klimatickým výkyvům a zároveň podporují větší množství druhů.
Japonská vláda chce během příštích desetiletí výrazně snížit množství pylu a část vysoce pylových cedrů nahradit méně problematickými druhy. Vedle obnovy lesů investuje také do nových technologií, pylových předpovědí nebo léčby alergií. Celá změna ale bude trvat roky. Jak upozorňují ekologové, rozhodnutí z 50. let dnes ovlivňuje nejen zdraví lidí, ale i podobu celé japonské krajiny.
