Peruánci i Bolivijci berou Titicacu skoro jako vlastní moře. Obrovské jezero ve vysoké nadmořské výšce spojuje obě země, malé ostrovy i komunity, které si dodnes drží tradiční způsob života. Místo přeplněných památek tu člověk tráví čas na lodích, pěších stezkách a v malých vesnicích na břehu.
Většina cestovatelů začíná v bolivijské Copacabaně nebo peruánském Punu. Odtud vyrážejí lodě na okolní ostrovy a člověk rychle pochopí, že hlavním programem je tu samotná atmosféra. Klidná hladina, horské panorama a pomalejší tempo fungují skoro okamžitě.
Floating Uros islands, 100% from reeds, on Lake Titicaca. pic.twitter.com/bomCES2mrd
— Travolax | Always Traveling (@travolax) January 26, 2026
Titicaca leží ve výšce 3812 metrů nad mořem a jde o nejvýše položené splavné jezero na světě. Voda bývá ledová i během slunečných dnů a počasí se mění rychle. Přes den často svítí ostré slunce, večer ale přichází silný vítr a chlad.
Ostrovy, vyhlídky a pomalé dny
Největším tahákem bolivijské části je Isla del Sol. Ostrov protínají kamenné stezky, malé vesnice a pozůstatky inckých staveb. Lidé sem vyrážejí hlavně kvůli výhledům. Z některých míst člověk vidí jen modrou hladinu a horské hřebeny v dálce.
Místní doporučují projít ostrov pěšky a nikam nespěchat. Na vrcholcích kopců se často pořádají malé pikniky a západy slunce tu bývají hlavním večerním programem. Někteří cestovatelé tu zůstávají přes noc, protože poslední lodě odjíždějí poměrně brzy.
Oblíbeným místem je také vyhlídka Cerro El Calvario nad Copacabanou. Výstup netrvá dlouho, ale nahoře čeká jeden z nejhezčích pohledů na celé jezero. Večer se tu scházejí desítky lidí a sledují, jak se obloha mění z oranžové do tmavě modré.
Copacabana není jen přestupní stanice
Copacabana působí nenápadně, ale právě tady většina lidí na pár dní zpomalí. Malé restaurace servírují čerstvé pstruhy z jezera a na pobřeží kotví barevné čluny i šlapadla ve tvaru kačen. Město zároveň slouží jako hlavní výchozí bod pro lodě na okolní ostrovy.
Dominantou centra je bazilika Nuestra Señora de Copacabana. Bílý koloniální kostel patří k nejvýznamnějším poutním místům v Bolívii a před vchodem se často konají tradiční obřady žehnání aut.
Na jezeře fungují i plovoucí ostrovy z rákosu totora. Některé slouží turistům, jiné stále využívají místní rybáři. Návštěvníci si mohou vyzkoušet rybolov nebo se projet na tradičních člunech.
Cesta z La Pazu do Copacabany trvá autobusem zhruba čtyři hodiny. Autobusy jezdí pravidelně, ale odjezdy se často řídí spíš počtem cestujících než jízdním řádem. Kvůli nadmořské výšce se vyplatí první den nepřepálit tempo a hodně pít.
