Humanitární situace v Afghánistánu je po převzetí moci hnutím Tálibán kritická, upozornila ve své reportáži televize BBC. Desetiletí války, sucho, pandemie a omezení zahraniční pomoci vytvořily podmínky pro chudobu a hlad. Muži jsou natolik zoufalí, že prodávají své děti, aby uživili zbytek rodiny. O tom, jak je situace v zemi špatná, přitom psala média včetně serveru NPR už před lety. Přesto USA téměř zmrazily humanitární pomoc.
Čaghčarán, provincie Ghór. Muži stojí u silnice a doufají, že se objeví někdo, kdo jim nabídne práci. Ten den rozhodne, zda se jejich děti nají. Šance na úspěch je ale nízká. Juma Khan (35 let) odpracoval v posledních šesti týdnech jen tři dny.
Selling children to survive: Afghan fathers forced to make impossible choices https://t.co/dQ1YJdElHX
— BBC News (World) (@BBCWorld) May 18, 2026
„Moje děti šly tři noci po sobě spát hladové. Moje žena plakala, stejně jako moje děti,“ popsal svou situaci muž. „Tak jsem poprosil souseda o peníze na mouku. Žiju ve strachu, že moje děti zemřou hlady.“
Zemi obchází hlad
Jeho příběh není jediný. Tři ze čtyř obyvatel Afghánistánu nemohou zajistit své základní potřeby, uvádí Organizace spojených národů (OSN). Nezaměstnanost je vysoká, zdravotnictví se potýká s problémy a humanitární pomoc ze zahraničí se zmenšila na zlomek svého původního objemu, a to i kvůli USA, které loni téměř veškerou pomoc zastavily.
V zemi se šíří hlad. Celkem 4,7 milionu lidí (téměř desetina tamní populace) je jen krůček od hladomoru. Ghór patří mezi nejhůře postižené provincie.
„Zavolali mi, že moje děti dva dny nejedly,“ řekl chraplavým hlasem muž jménem Rabani. „Měl jsem pocit, že bych se měl zabít. Ale pak jsem si pomyslel, jak to může pomoci mé rodině? Takže tady hledám práci.“
„Umíráme hlady,“ pláče Khwaja Ahmad. „Starší děti mi zemřely. Musím pracovat, abych uživil rodinu. Ale jsem starý, takže mi nikdo nechce dát práci.“ Když domluví, místní pekárna otevře a majitel rozdává davu starý chléb. Během několika sekund dojde k urputnému boji, a když skončí, pár tuctů mužů drží několik vzácných kousků.
V tu chvíli přijíždí muž na motorce. Potřebuje dělníka na nošení cihel. Vrhají se na něj desítky mužů. Štěstí měli jen tři.
Prodávají své děti
V obtížné situaci se ocitl i Abdul Rashid Azimi. „Jsem ochotný prodat své dcery. Jsem chudý, zadlužený a bezmocný,“ říká. „Láme mi to srdce, ale je to jediný způsob, jak nakrmit ostatní děti. K jídlu máme jen chléb a horkou vodu, ani čaj nemáme,“ říká jeho žena Kayhan.
Muž jménem Saeed Ahmad byl nucen prodat svou pětiletou dceru se zánětem slepého střeva a cystou v játrech. Nemohl si dovolit zaplatit léčbu, a tak svou dceru prodal příbuznému, a peníze použil na její léčbu. „Takhle alespoň bude naživu,“ řekl muž.
Tohle je důsledek desítek let války a krutého sucha. Situace se však zhoršila se začátkem pandemie a stažením americké armády z Afghánistánu, kdy Tálibán převzal nad zemí moc. Mezinárodní společenství zmrazilo afghánská aktiva v zahraničí a zastavilo téměř veškeré financování. Nebylo totiž ochotno spolupracovat s Tálibánem, který se během své vlády před 20 lety vyznačoval extrémní brutalitou.
S Tálibánem nikdo nechce jednat
I přes sliby větší umírněnosti dnes hnutí prakticky vyřadilo ženy ze společnosti, což je jedním z důvodů, proč s ním svět odmítá jednat. Tálibán, který se snaží o to, aby měl Afghánistán funkční ekonomiku, však tvrdí, že pomoc by neměla být politizována.
I když se afghánská vláda snaží vytvořit pracovní místa realizací velkých ekonomických projektů (infrastrukturálních a těžebních), které mohou jednoho dne pomoci, miliony lidí potřebují okamžitou pomoc. Bez ní totiž nepřežijí.
