Ačkoliv se tento příběh zdá jako vytržený z nějakého komediálního snímku, opak je pravdou a teprve až story Carlose Kaisera inspirovala tvůrce k natočení filmu podle jeho života. Carlos Kaiser nebyl nijak zvláštní, ale se stoprocentní jistotou můžeme říci, že to byl neskutečný klikař. Jak se díky dobrým komunikačním schopnostem můžete dostat až do nejslavnějších fotbalových klubů? O tom by mohl vyprávět.
Carlos Henrique Raposo, známý také jako Carlos Kaiser, je bývalý brazilský fotbalista známý především tím, že má za sebou desetiletí dlouhou kariéru. To všechno aniž by odehrál jediný zápas. Jako většina lidí právě i Karlos vyrůstal se svým snem, že jako velký kluk bude tím nejslavnějším fotbalistou na světě. Bude mít spoustu peněz, nádherné ženy po svém boku a slávu, která bude hory přenášet. To vše se mu povedlo, až na to, že peníze a slávu nezískal díky perfektním atletickým dovednostem, ale spíše dokonalou sociální hrou.
Kaiser začal svou mládežnickou kariéru v Botafogu, pak se přestěhoval do jednoho z nejpopulárnějších brazilských klubů, Flamenga. V roce 1979 během tréninku udělal dojem na skauty mexického klubu Puebla a strávil několik měsíců v zámoří, než byl propuštěn. Už tehdy neodehrál jediný oficiální zápas, velká šaráda začala ale až po návratu do Brazílie.
Jak to všechno začalo?
Možná si říkáte, že je nemožné, aby se hráč, který nikdy nehrál ve velkém klubu, dostal na vrchol. Kaiser na to šel odjinud a moc dobře věděl, že sláva se dá zajistit i přes dobré kontakty. Předtím, než se dal na dráhu „fotbalisty“, pracoval jako gigolo a pořadatel mafiánských akcí. Tím, že trávil hodně času na velkých akcích, udělal si také kamarády u novinářů, ale hlavně u hráčů v prestižních klubech.
A tak začala skvělá propagátorská show. Jeden novinář napsal, že hrál Carlos v Pueble tak dobře, že byl pozván, aby se stal mexickým občanem. Jiný zase, že byl nejlepším střelcem francouzského týmu Gazalec Ajaccio, kde údajně hrál osm sezón. Carlosův přítel Fabio „Fabinho“ Barros, který ve francouzském klubu odehrál čtyři sezóny, později potvrdil, že na Korsice nikdy nebyl.
Dvanáct let a nula odehraných zápasů
Slovo dalo slovo a Carlos se opravdu přes dokonalou propagandu dostal do prestižních klubů. Za svoji kariéru vystřídal nemálo známých výběrů jako například Vasco Da Gama, Independiente, Fluminense nebo Flamengo. Ale jak se mu podařilo nikdy nehrát? Odpověď je jednoduchá.
Carlos před každým zápasem předstíral, že je zraněný nebo nemocný. Tato taktika mu nesla ovoce přes dlouhých 12 let. Jednou, v brazilském Bangu už se schylovalo k tomu, že by měl nastoupit i přes svá zranění na hřiště, ale vymyslel dokonalý plán, aby se tak nestalo.
Trenér už měl dost všech výmluv, bouchl do stolu a poslal Karlose na hřiště. Carlos Henrique Raposo viděl, jak skupina příznivců při nástupu slovně napadá jeho spoluhráče, vrhl se přímo k nim a pustil se do bitky, za což okamžitě dostal červenou kartu. Ještě než skutečně vstoupil na hřiště. Když byl Raposo konfrontován, vymyslel si historku, že příznivci nepřátelského týmu označili patrona za zloděje a on pouze bránil svou čest. Údajně za to dostal půlroční prodloužení smlouvy.
