Tropické lesy se mohou v některých oblastech obnovit téměř samy. Přirozené zarůstání odlesněné krajiny navíc přináší výrazné přínosy pro klima i biologickou rozmanitost a stojí podstatně méně než rozsáhlé vysazování stromů.
Výzkumníci z Queenslandské univerzity a Univerzity v Newcastlu porovnali náklady a výsledky různých způsobů obnovy tropických lesů. Přirozená regenerace může být až o 96 procent levnější než tradiční výsadba stromů a v některých případech vede k pestřejšímu lesu, který dokáže uložit více uhlíku.
Při klasickém zalesňování je nutné nakoupit semena nebo sazenice, zajistit pracovníky a o mladé stromy se dlouhodobě starat. Přirozená obnova vyžaduje především odstranění invazních druhů, dostatek semen v okolí a ochranu pozemku před požáry, pastvou a dalšími zásahy člověka.
Největší příležitosti nabízí Indonésie a Madagaskar
Výzkumníci vytvořili interaktivní globální mapu, která ukazuje náklady a možné přínosy přirozené obnovy v jednotlivých tropických oblastech. Zaměřili se především na množství uloženého uhlíku, biologickou rozmanitost a finanční náročnost.
Oblasti, kde se spojují velké přínosy pro klima a přírodu s nízkými náklady, označili za komplexní ohniska obnovy. Nejčastěji se nacházejí v Indonésii, na Madagaskaru, Filipínách, v Mexiku a Malajsii.
Největší potenciál pro ukládání uhlíku mají například oblasti Amazonie, Bornea, Sumatry a Papuy Nové Guineje. Výrazné přínosy pro biologickou rozmanitost nabízí především africké tropy včetně Madagaskaru.
Odlesňování ohrožuje miliony lidí
Tropické lesy pokrývají přibližně 18 procent souše a žije v nich více než polovina všech druhů suchozemských obratlovců. Zároveň fungují jako významná zásobárna uhlíku. Při jejich kácení se nejen zastaví jeho další ukládání, ale dříve zachycený uhlík se může znovu uvolňovat do ovzduší.
V letech 2000 až 2012 se rozloha tropických lesů zmenšila přibližně o 2,3 milionu kilometrů čtverečních. Úbytek vegetace vedl k uvolňování odhadovaných 0,86 gigatuny uhlíku ročně a ohrozil životní podmínky zhruba 1,5 miliardy lidí závislých na lesích.
Obnova poškozené krajiny však zůstává pro řadu států příliš drahá. Přirozená regenerace jim může pomoci splnit cíle Kunmingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost, který počítá s obnovou 30 procent znehodnocené pevniny.
„Obnova lesů je nákladná a některým zemím mohou vysoké výdaje zabránit ve splnění jejich ambiciózních cílů,“ míní Brooke Williams z Univerzity v Newcastlu. Nová mapa má státům a místním komunitám usnadnit rozhodování, kde se přirozená obnova vyplatí nejvíce.
