Mořský led kolem Arktidy v posledních letech rychle ubývá, zatímco Antarktida tomuto scénáři vzdorovala. Mořský led na jižním pólu, který se každý rok rozpíná kolem ledového kontinentu, se jevil jako mimořádně odolný vůči globálnímu oteplování. Nejen že neubýval – mezi lety 2007 a 2015 expandoval. A pak se něco změnilo. Mořský led kolem Antarktidy začal mizet, napsal server ScienceAlert s odkazem na odborníky.
Plocha antarktického mořského ledu se zmenšuje od roku 2015. V roce 2023 se mořský led dostal na rekordně nízkou úroveň. Šlo o tak prudký propad, že ho vědci považovali za statisticky extrémně nepravděpodobný.
Our planet's 'heartbeat' is faltering.https://t.co/MKB3SQNOjq
— ScienceAlert (@ScienceAlert) May 17, 2026
Odborníci Antarktidu považovali za součást klimatického systému, u kterého očekávali pomalé změny. Rychlost nedávného úbytku mořského ledu je proto šokovala. Jeho úbytek sice očekávali, ne však tak rychlý. Ani klimatické modely tak dramatický pokles nepředpovídaly. Ukázalo to, že změna klimatu se může projevovat nepředvídatelněji a rychleji, než jsme si mysleli. To není dobrá zpráva.
Mořský led odráží sluneční záření zpět do vesmíru a hraje zásadní roli ve stabilitě fungování oceánských proudů.
Jak to začalo
Proces úbytku mořského ledu kolem Antarktidy ve skutečnosti začal před desítkami let, když vítr kolem kontinentu zesílil v důsledku změn klimatu způsobených emisemi skleníkových plynů a rozšiřování ozonové díry. Silný vítr funguje jako čerpadlo – teplou, slanou vodu ve větších hloubkách přitahuje blíže k povrchu.
Jižní oceán má vrstvy, které hrají v odolnosti antarktického mořského ledu zásadní roli. Studená sladká voda se nachází na hladině a teplejší slaná voda pod ní. Tohle vrstvení brání v průniku tepla na hladinu a vytváří skvělé podmínky pro vznik mořského ledu. Spodní teplá voda však začala stoupat k povrchu. Na hladinu se tak dostává teplo a sůl. Teplo zrychluje tání mořského ledu, zatímco přebytečná sůl zvyšuje hustotu povrchové vody, která se tak snáze mísí s teplejšími spodními vrstvami.
Vzhůru stoupá ještě více tepla a soli, což činí tvorbu mořského ledu obtížnější, a vzniká takzvaná zpětnovazební smyčka.
Úbytek mořského ledu je problém pro antarktický ekosystém. Na mořském ledu i pod ním totiž přežívají řasy, kterými se živí kril. Ten slouží jako potrava pro tučňáky, tuleně, velryby a mořské ptáky. Právě nízká plocha mořského ledu je spojována s masovým tonutím mláďat tučňáka císařského.
Dlouhodobý úbytek mořského ledu by měl vliv na samotné klima a ohrozil by život v Jižním oceánu.
