Rozsáhlá chráněná území mohou pomáhat severským druhům ptáků lépe zvládat dopady klimatických změn. Výzkum z Finska ukázal, že zejména druhy přizpůsobené chladnějším podmínkám si vedou lépe ve velkých rezervacích než v menších chráněných oblastech.
Výzkumníci z University of Helsinki porovnali vývoj populací 100 druhů ptáků ve 245 chráněných oblastech po celém Finsku. Vycházeli z dlouhodobých pozorování a srovnávali období 1980 až 1999 s lety 2010 až 2022. Zajímalo je především, zda může velikost rezervace ovlivnit schopnost jednotlivých druhů vyrovnat se s postupným oteplováním.
Velké rezervace poskytují stabilnější prostředí
Výsledky ukázaly, že rozdíl byl nejvýraznější v severním Finsku. Populace ptáků přizpůsobených chladnému klimatu tam v malých chráněných oblastech klesaly výrazněji než ve velkých rezervacích. Patří mezi ně například některé druhy obývající rašeliniště a boreální lesy, které jsou na změny teplot a prostředí obzvlášť citlivé.
Rozsáhlejší chráněná území nabízejí větší souvislé plochy vhodného prostředí a jsou méně ovlivněná změnami v okolní krajině. Menší rezervace mohou naopak snadněji pocítit například kácení okolních lesů, které mění místní teplotu a vlhkost. Právě chladnější mikroklima přitom může být pro severské druhy důležité. Vědci zjistili, že populace chladnomilných ptáků na severu Finska klesaly především v chráněných oblastech menších než přibližně 117 km².
Na jihu jsou chráněná území příliš malá
Rozdíly mezi jednotlivými částmi Finska jsou výrazné. Průměrná rozloha sledovaných rezervací v jižní části země činila pouze 17,3 km², zatímco na severu dosahovala 336,4 km². Jižní chráněná území jsou navíc více rozptýlená a oddělená okolní krajinou, což může jejich schopnost chránit citlivé druhy dále snižovat.
Pro ptáky přizpůsobené chladnému prostředí představuje oteplování zvláštní problém. Zatímco některé druhy mohou při růstu teplot postupovat dále na sever, ty, které už obývají nejsevernější oblasti, mají stále méně možností, kam se přesunout. Jejich další přežití proto bude více záviset na tom, zda se podaří zachovat dostatečně velká a kvalitní stanoviště.
Autoři studie proto doporučují vytvářet a rozšiřovat velké chráněné oblasti. Tam, kde to není možné, by podle nich mohlo pomoci lepší propojení menších rezervací, které omezí roztříštěnost krajiny a umožní ptákům snáze vyhledávat vhodné podmínky. Výsledky z Finska mohou být důležité také pro další části severního boreálního pásma, kde se podobně rozsáhlá chráněná území často nacházejí především ve vzdálenějších severních oblastech.
