Hluboký spánek není jen chvíle, kdy tělo vypne a ráno se znovu nastartuje. V mozku při něm běží přesně řízený proces, který souvisí s uvolňováním růstového hormonu, obnovou svalů, spalováním tuků i činností mozku. Nově popsaný okruh ukazuje, proč může dlouhodobě špatný spánek zasahovat do růstu, metabolismu i soustředění.
Vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley popsali mozkovou dráhu, která během spánku reguluje uvolňování růstového hormonu. Jejich práce vyšla v časopise Cell a ukazuje také dosud neznámou zpětnou vazbu, díky níž se hladina hormonu drží v rovnováze.
Růstový hormon se ve větší míře uvolňuje hlavně během hluboké fáze non-REM spánku. Pomáhá budovat svaly a kosti, podporuje zdravý růst a podílí se na metabolismu tuků a glukózy. I proto se kvalitní spánek řeší nejen u dospívajících, ale také u sportovců, kteří ho potřebují k regeneraci.
„Lidé vědí, že uvolňování růstového hormonu úzce souvisí se spánkem, ale zatím hlavně díky odběrům krve a kontrole jeho hladiny během spánku,“ vysvětluje hlavní autorka studie Sin-lu Ting z Berkeley. Tým tentokrát sledoval přímo nervovou aktivitu u myší a zjišťoval, co se v mozku děje.
Klíčové buňky se nacházejí hluboko v hypotalamu. Patří mezi ně neurony uvolňující hormon GHRH a dva typy neuronů se somatostatinem. GHRH uvolňování růstového hormonu podporuje, zatímco somatostatin ho tlumí. Během různých fází spánku se jejich aktivita mění, takže mozek používá odlišné nastavení pro REM a non-REM spánek.
Když se růstový hormon během spánku hromadí, aktivuje také locus coeruleus, oblast mozkového kmene spojenou s bdělostí, pozorností a reakcí na nové podněty. Právě tady se ukazuje zajímavá smyčka. Hormon může podporovat probouzení, ale příliš vysoká aktivita této oblasti naopak vede ke spavosti.
„Spánek spouští uvolňování růstového hormonu a růstový hormon zpětně reguluje bdělost. Tato rovnováha je zásadní pro růst, opravu tkání a metabolické zdraví,“ míní spoluautor studie Daniel Silverman.
Poznatky by časem mohly pomoci při vývoji nových postupů u poruch spánku, metabolických nemocí nebo neurodegenerativních onemocnění, včetně Parkinsonovy a Alzheimerovy choroby. Zatím jde o výzkum na myších, ale nabízí přesnější představu o tom, proč se tělo bez hlubokého spánku neobejde.
