Po dlouhá léta zněla jeho slova jako učebnicový příklad paranoie. Ernest Hemingway tvrdil, že ho sledují vládní agenti, odposlouchávají jeho telefon, kontrolují poštu, a dokonce procházejí jeho bankovní účty. Rodina i přátelé jeho obavy připisovali depresím, alkoholu a zhoršujícímu se zdraví. Jenže po spisovatelově smrti vyšlo najevo, že jeho strach měl částečně reálný základ. Napsali o tom The Guardian a PBS.
Hemingway se v posledních letech svého života choval stále nepříčetněji. Příteli a životopisci A. E. Hotchnerovi v roce 1960 tvrdil, že někdo odposlouchává jeho telefon, dům i auto. Při cestě autem byl natolik hrůzou bez sebe, že nerozsvěcoval přední světla. Muže pracující v bance obviňoval, že prověřují právě jeho účet. V baru zase označil dva hosty za agenty FBI.
Tehdy mu téměř nikdo nevěřil. Hemingway krátce nato nastoupil na léčbu v Mayo Clinic, kde podstoupil elektrokonvulzivní terapii. Trpěl těžkými depresemi, zdravotními potížemi a opakovaně se pokusil o sebevraždu. Dne 2. července 1961 se ve svém domě v Idahu zastřelil.
Kousek pravdy
O více než dvě desetiletí později však odtajněné dokumenty ukázaly, že Federální úřad pro vyšetřování (FBI) o nositeli Nobelovy ceny skutečně vedl rozsáhlý, více než stostránkový spis. Úřad se zajímal o jeho kontakty z dob španělské občanské války, pobyt na Kubě, vztah k Fidelu Castrovi i jeho pokus vytvořit během druhé světové války protifašistickou zpravodajskou síť.
Rozsah sledování ovšem neznamená, že všechna spisovatelova podezření byla na místě. Některé jeho představy mohla zkreslovat nemoc, jiné se překrývaly se skutečnými zásahy úřadů. Právě tato kombinace reality a paranoie činí Hemingwayův konec tak znepokojivým. Muž, kterému okolí nevěřilo, měl v zásadní věci pravdu.
Hotchner proto později připustil, že přítelovy obavy podcenil. Podle něj mohlo vědomí dlouhodobého sledování ze strany vládních úřadů výrazně prohloubit Hemingwayovu úzkost. Tvrdit, že ho FBI přímo dohnala k sebevraždě, by ale bylo příliš jednoduché. Spisovatel zároveň bojoval s vážnou duševní nemocí, alkoholismem, následky zranění i rodinnou zátěží.
