Nová studie varuje před dominovým efektem, který může spustit zhroucení amazonského ekosystému. Na některých místech planety by došlo k bodům zlomu, z nichž už by nebylo návratu. Výzkum ukazuje, že v přírodě všechno souvisí se vším. Napsal o tom server ScienceAlert.
Amazonský prales slouží jako plíce planety, které však mají v posledních letech kvůli lidské činnosti kondici mnohaletého těžkého kuřáka. Přitom hrozí, že se z tohoto „vysavače“ uhlíku stane jeho přispěvatel.
Někteří vědci již ve svých výzkumech naznačovali, že Amazonský deštný prales možná uvolňuje více uhlíku, než kolik dokáže absorbovat. Zvrátit jeho kolaps ještě může nový brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva.
The Fall of The Amazon Could Trigger a Global Cascade of Tipping Points https://t.co/S15phH7lZa
— ScienceAlert (@ScienceAlert) January 13, 2023
„Musíme zastavit tento spěch do propasti. Bez chráněné Amazonie žádná klimatická bezpečnost pro svět neexistuje,“ prohlásil Lula na letošním klimatickém summitu COP27 v Egyptě. A měl pravdu. Jeho slova například potvrzuje nová studie publikovaná v Nature Climate Change.
V ní stojí, že pokud amazonský ekosystém selže, spustí dominový efekt a v některých částech světa nastanou body zlomu. Povede to k urychlení klimatické krize a nenapravitelným škodám všude ve světě.
Bod zlomu podle ScienceAlert vyjadřuje události jako extrémní tání ledovců, odumírání lesů, vzestup hladiny moří a posun monzunů. Tohle všechno ještě posílí nepředvídatelné a extrémní počasí. A urychlí globální oteplování.
Spojení napříč tisíci kilometry
Mezinárodní tým vědců spojil úbytek stromů v Amazonii s vyššími teplotami v Tibetu a na západním antarktickém ledovém štítu. Vypracovaný model ukázal synchronizaci s klimatickými změnami.
Období vyšších srážek v Amazonii například korelovalo s úbytkem srážek v Tibetu a na západní Antarktidě. Pokud se tedy vědci nepletou, masivní odlesňování v Amazonii z části souvisí se ztrátou sněhové pokrývky v Tibetu. V tom případě bude další ztráta stromů v pralese urychlovat oteplování v této oblasti.
Od roku 2008 taje sněhová pokrývka na Tibetské náhorní plošině extrémním tempem srovnatelným s táním na Arktidě. Plošině se také říká třetí pól Země. Hraje velice důležitou roli v oblasti skladování vody a klimatu.
Tohle spojení mezi Amazonií, Tibetem a Antarktidou se táhne přes 10 000 kilometrů a je dáno silnými mořskými proudy se západními větry. Výsledky potvrdila nezúčastněná vědkyně z Británie Valerie Livina. Modely podle ní jasně ukazují korelace na dlouhé vzdálenosti.
„Je to poprvé, co byla teorie komplexních sítí aplikována v kontextů bodů zlomu,“ řekla Livina. „Synergie dvou výzkumných oblastí poskytuje důležitý pohled na dynamiku globálního klimatu,“ pokračovala vědkyně.
Amazonie však nesouvisí pouze s Tibetem a západní Antarktidou. Dřívější výzkumy ji spojily například se zdravím korálových útesů v Karibiku či sněžením v horském pásmu Sierra Nevada a Kaskádovém pohoří v Severní Americe. Odlesňování proto může vést k extrémnímu such na západním pobřeží.
Klimatické systémy naší planety jsou propojeny jako nějaká komplexní síť. Narušení jednoho znamená narušení druhého, a tak dále.
