Na severu Anglie se bývalé zemědělské pole během několika let proměnilo v druhově bohatou květnatou louku. Bez výsevu speciálních směsí a bez rozsáhlých zásahů se na pozemku objevily tisíce orchidejí a počet rostlinných druhů se výrazně zvýšil. Výsledky naznačují, že v některých případech může přírodě stačit čas a minimum lidských zásahů.
Pozemek o rozloze dvou hektarů v hrabství Norfolk přestal být obděláván po poslední sklizni v roce 2005. Kromě tradičního každoročního sečení sena byl ponechán převážně samovolnému vývoji. Z někdejší orné půdy během deseti až patnácti let vznikla druhově pestrá louka.
Druhů postupně přibývalo
Výzkumníci sledovali vývoj vegetace mezi lety 2011 a 2022. Pravidelně zaznamenávali všechny rostlinné druhy a vyhodnocovali změny na stálých monitorovacích plochách. Průměrný počet druhů na jedné sledované ploše se za tuto dobu zdvojnásobil. Z přibližně deseti druhů vzrostl téměř na dvacet.
Na lokalitě se postupně objevily i vzácnější rostliny, například vstavač bahenní, ostřice vyvýšená, kokrhel menší nebo zeměžluč okolíkatá. Výrazným symbolem proměny se staly orchideje, kterých na louce vyrostly tisíce.
Výsledky zároveň zpochybňují rozšířený přístup, podle něhož je pro obnovu druhově bohatých travních porostů nutné používat komerční osivové směsi. Přirozená obnova může zachovat genetickou rozmanitost rostlin, které jsou již přizpůsobené místním podmínkám.
Pomoci mohla i zvěř
Některé méně obvyklé druhy se na místo pravděpodobně dostaly bez přímé pomoci člověka. Vědci se domnívají, že semena mohli rozšiřovat například jeleni nebo další volně žijící živočichové. I to podle nich ukazuje, jak významnou roli mohou hrát přirozené ekologické procesy.
Vedoucí výzkumu Carl Sayer přiznává, že původně čelil doporučením louku osít. „Opravdu jsem chtěl vytvořit květnatou louku a všechny rady směřovaly k výsevu. Odolal jsem ale pokušení, protože mě vždy zajímala schopnost přírody obnovit se vlastními silami,“ míní.
Když se při monitoringu objevily první orchideje, výzkumníci podle jeho slov neskrývali nadšení. „Naše studie ukazuje, čeho lze dosáhnout tradičním sečením sena v kombinaci s pozoruhodnou spontánností přírody,“ dodává Sayer.
Zjištění přichází v době, kdy evropské země hledají způsoby, jak obnovovat biologickou rozmanitost na rozsáhlých plochách bývalé zemědělské krajiny. Druhově bohaté louky poskytují útočiště opylovačům, ptákům i drobným savcům a zároveň mohou pomáhat krajině lépe se vyrovnávat s dopady klimatických změn.
