Libanonské vyšetřování ničivého výbuchu v Bejrútu poukazuje na možnou příčinu. Tou je podle úředníků masivní přeprava zemědělského hnojiva, která byla uložena bez bezpečnostních opatření navzdory varování.
Dokumenty, které má nově zpravodajská stanice CNN ukazují, že v roce 2013 dorazilo do Bejrútu ruské plavidlo se zásilkou 2 750 tun dusičnanu amonného. Loď s názvem MV Rhosus měla původní cílovou destinaci Mosambik, ale kvůli finančním problémům se v Bejrútu zastavila. To vyvolalo nepokoje rusko-ukrajinské posádky lodi.
Podle celního ředitele Bardi Dahera loď nikdy neopustila přístav Bejrútu navzdory jeho opakovaným varováním.
„Vzhledem k extrémnímu nebezpečí, které tyto skladované položky představují v nevhodných klimatických podmínkách, opakujeme svou žádost přístavním úřadům, aby zboží okamžitě vyvezly a byla tak zachována bezpečnost přístavu a těch, kteří v něm pracují,“ napsal předchůdce Dahera, Chafic Merhi v roce 2016 zprávu adresovanou soudci zapojenému do případu.
Libanonské úřady nepovažovaly loď MV Rhosus za zdroj látky, která v úterý explodovala v Bejrútu. Premiér Hassan Diab uvedl, že ničivý výbuch byl způsoben dusičnanem amonným. Dodal, že tato látka byla skladována šest let v přístavním skladu bez bezpečnostních opatření, což ohrožuje bezpečnost občanů.
Libanonský šéf bezpečnosti také řekl, že „výbušný materiál“ byl zabaven před lety a uložen ve skladu, který je jen pár minut chůze od nákupních a nočních čtvrtí v Bejrútu. Úterní masivní exploze, která otřásla hlavním městem, způsobila nejméně 135 mrtvých a 5 000 zraněných.
Ve středu libanonský ministr informací Manal Abdel Samad Najd uvedl, že existují dokumenty z roku 2014, které prokazují existenci výměny informací o „materiálu“ zabaveném libanonskými orgány.
Na dotaz v telefonním rozhovoru, zda existují již nějaká zjištění při vyšetřováních týkajících se příčiny výbuchu, řekl: „Nejsou žádné předběžné výsledky nebo objasnění.“
Plovoucí bomba
V roce 2013 se loď MV Rhosus vydala z Gruzie do Batumi s cílovou destinací Mozambik. Podle cesty plavidla a účtu kapitána Borise Prokosheva vezla náklad 2 750 metrických tun dusičnanu amonného, průmyslové chemikálie běžně používané po celém světě jako hnojivo. Moldavská loď se tehdy zastavila v Řecku k doplnění paliva. Tam majitel lodi řekl ruským a ukrajinským námořníkům, že mu došly peníze a musí vyzvednou další náklad, aby se pokryly cestovní náklady – což loď zavedlo do přístavu v Bejrútu.
Zdroje CNN dále informují, že plavidlo bylo ve vlastnictví společnosti s názvem Teto Shipping, o níž členové posádky uvedli, že ji vlastní Igor Grechushkin, obchodník z Khabarovska, který bydlel na Kypru. Loď MV Rhosus byla v Bejrútu zadržena místními přístavními úřady kvůli „hrubému porušování při provozování plavidla“, nezaplaceným poplatkům do přístavu a stížnostem ruské a ukrajinské posádky, uvedl svaz námořníků Ruska společně s Mezinárodní federací pracovníků v dopravě (ITF), která zastupovala ruské námořníky.
Loď nikdy už neopustila přístav.
Podle Prokosheva byli námořníci na lodi 11 měsíců s malým množstvím zásob. „Psal jsem Putinovi každý den … Nakonec jsme museli prodat palivo a peníze použít na zaplacení právníka. Majitel nám ani neposkytoval jídlo nebo vodu,“ řekl Prokoshev v rozhlasovém rozhovoru s Echo Moskva ve středu.
„Podle našich informací byla ruská posádka později repatriována do své vlasti … platy nebyly nikdy vyplaceny,“ informuje CNN.
V té době na palubě nákladní lodi bylo zvláště nebezpečné zboží – dusičnan amonný, který přístavní orgány v Bejrútu nedovolily vyložit nebo převést na jinou loď,“ dodává CNN.
V roce 2014 popsal Michail Voytenko, který provozuje online publikaci sledující námořní činnost, loď jako „plovoucí bombu“.
Varování, která nebyla vyslyšena
Podle e-mailů mezi Prokoshevem a právníkem, který zastupoval posádku v Bejrútu, Charbelem Dagherem, byl dusičnan amonný v listopadu 2014 vyložen v přístavu a uložen v hangáru. Poté byl v hangáru šest let skladován, a to i přes opakovaná varování ředitele libanonských celníků Badri Daherem, o „extrémním nebezpečí“, které náklad představoval.
Dokumenty veřejného soudu získané prostřednictvím libanonského aktivisty za lidská práva Wadihem Al-Asmarem však ukazují, že Daher a jeho předchůdce Merhi se od roku 2014 několikrát obrátili na beirutské soudy, aby pomohli a ve věci zasáhli. Bohužel, bez úspěchu…
Poslední údržba byla prováděna na dveřích skladu těsně před výbuchem v úterý 4.8.2020. „Byli jsme požádáni o opravu dveří skladu ze strany Státní bezpečnosti. Oprava probíhala dopoledne. Co se stalo odpoledne, nemá zatím nikdo tušení…“, řekl generální ředitel přístavu Bejrút Hassan Kraytem místnímu televiznímu kanálu OTV.
